13 C 112/2025-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném, aby jí zaplatil částku 353 569,97 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouva poskytla žalobkyně žalovanému částku 437 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet společně se smluvním úrokem ve výši 7,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 740 Kč měsíčně. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení. Žalovaná částka tvoří nesplacenou jistinu ve výši 339 669, 24 Kč, řádný úrok 7,99 % ročně ve výši 5 605,90 Kč z dlužné jistiny za období 1. 1. 2025 - 11. 3. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8 294,83 Kč (12,00 % ročně z dlužné jistiny v období 1. 1. 2025 - 11. 3. 2025). Dále žalobkyně požaduje příslušenství tvořené smluvním úrokem v sazbě 7,99 % ročně zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tedy od 12. 3. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., obřanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy úvěru vedeném pod úvěrovým účtem č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyplývá, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, . Na základě této Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 437 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 7, 99 %. Dle výpisu z účtu byla na úvěrový účet žalovaného odeslána částka úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami splatnými k 15. dni každého kalendářního měsíce ve výši 5 740 Kč, jak vyplývá z předmětné smlouvy. Dále bylo sjednáno pojištění úvěru s paušální měsíční úhradou ve výši 648 Kč. Dle dodatku ke smlouvě ze dne 10. 4. 2024 byl platební termín posunut na 20. den v měsíce počínaje 07/2024. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami a tím, že nezaplatil tři po sobě jdoucí splátky, stal se úvěr splatný v celém rozsahu ke dni 1. 1. 2025 (jak vyplývá z upomínky ze dne 30. 11. 2024 a oznámení o splatnosti úvěru ze dne 1. 1. 2025, včetně kopie vrácené zásilky). Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2025 vyplývá, že byl vyzván k zaplacení, neuhradil však ničeho (jak vyplývá z výpisu a z kopie vrácené zásilky).4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Slovenska, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy v dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení z občanského zákoníku a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění v době uzavření úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť úvěrovou smlouvu uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že s žalovaným platně uzavřela smlouvu o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu s úroky, což však řádně nečinil, a ke dni 1. 1. 2025 došlo k zesplatnění úvěru. Zároveň má soud za dostatečně prokázané, že žalobkyně řádně zkoumala i úvěruschopnost žalovaného.8. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, když bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení tak, jak je shora ve výroku rozsudku uvedeno, a to od 12. 3. 2025, když žalovaný se dostal do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku a výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Při posouzení postupoval soud podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 2x300 Kč (žaloba a výzva) a zaplaceného soudní poplatku ve výši 14 143 Kč. Lhůtu k plnění soud podle § 160 odst. l o. s. ř. určil jako třídenní.