13 C 94/2025-85 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 22 980 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku splatit v pravidelných splátkách, dostal se však do prodlení. Žalovaná částka se skládá z jistiny, nákladů na vymáhání ve výši 1 450 Kč a smluvní pokuty 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky za období od 9. 7. 2024 do 5. 12. 2024 ve výši 2 980 Kč. Dále požaduje úroky z prodlení od 10. 7. 2024.2. Žalovaný se k žalobě jako takové nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené na dálku mezi žalobkyní (původně , právnická osoba, ) a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 7. dni v měsíci (zjištěno ze Smlouvy). Finance byly odeslány na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (jak je vyplývá z Potvrzení o platbě z „, Anonymizováno, , právnická osoba, případ, že se dostane do prodlení, bylo dohodnuto, že žalobkyně bude požadovat zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 1 450 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky (jak vyplývá ze Smlouvy). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, z dlužné částky nevrátil ničeho, proto byl úvěr ke dni 9. 7. 2024 zesplatněn (oznámení o zesplatnění úvěru). Předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2024 odeslanou dne 25. 10. 2024 byl vyzván k uhrazení dlužné částky do 7 dnů (jak vyplývá z předžalobní výzvy a podacího lístku).4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným při poskytnutí úvěru, a to prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, a se souhlasem žalovaného žalobkyně získala přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalovaného. Po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 37 500 Kč a výdaje ve výši 25 000 Kč, a to doložila výpisem z transakční historie na účtu. Z nich vyplývá, že žalovaný již v době uzavření úvěru splácel další půjčky a úvěry. Dále vyplývá, že měl pravidelný měsíční příjem. Dále zjišťovala prostřednictvím veřejných databází , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Jiné listinné důkazy nepředložila. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že měl několik exekucí již v době uzavření smlouvy a měl i vyživovací povinnosti.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku 20 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje. Zaměstnání sice v době uzavírání Smlouvy žalovaný měl, ale evidentně jeho příjem nebyl dostačující vzhledem k množství splátek, které měl splácet a které z jeho účtu odcházely. Úřední činností soudu bylo navíc zjištěno, že žalovaný měl již v době, kdy mu byly poskytovány předmětné finance, problémy se splácením svých závazků. V době uzavření Smlouvy na něj navíc byly nařízeny exekuce, což žalobkyně vůbec nezohlednila. Rovněž žalobkyně nepředložila ani jeho výdaje, zejména na bydlení.10. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu, protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 20 000 Kč (§ 2991 o. z.). Soud mu proto uložil zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne 1. 11. 2024 a následující dne byl v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatek a smluvní pokutu.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal převážně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 880 Kč. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 2 020 Kč, tj. 6 060 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč a zaplaceného soudní poplatku 920 Kč. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.