17 C 29/2025-80 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkem 95 501,84 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy byla žalované přenechána částka 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v 94 měsíčních splátkách po 1 945 Kč a jednou splátkou ve výši 1 292 Kč. Žalovaná se dále zavázala hradit úroky z úvěru 16,99 % ročně a poplatky za poskytnutí a správu úvěru. Žalovaná neplnila řádně své závazky ze smlouvy a žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 3. 1. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 93 701,81 Kč (tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru 91 510,11 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 2 191,70 Kč), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 152,38 Kč, smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, Anonymizováno3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne , datum, za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalované, která byla řádně a včas k nařízenému jednání předvolána a bez omluvy se nedostavila. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalované téhož dne poskytla 100 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy č. , Anonymizováno, a z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, ). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit v 94 měsíčních splátkách po 1 945 Kč a jednou splátkou ve výši 1 292 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zbývající částku úvěru ke dni 3. 1. 2024 zesplatnila z důvodu neuhrazení pohledávky žalovanou ve stanoveném termínu (zjištěno z dopisu označeného jako rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 1. 2024). Pokud jde o posouzení úvěryhodnosti, žalovaná v žádosti o úvěr zpracované přes mobilní bankovnictví uvedla příjem 17 370 Kč, výdaje 0 Kč a nájemné 1 500 Kč, přičemž banka stanovila výdaje žalované na 7 310 Kč. Žalovaná již splácela v době uzavření v této věci řešené smlouvy o úvěru dalších 6 smluv o úvěru se splátkami celkem 6 126 Kč, (vše zjištěno z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ ze dne 14. 6. 2021). Do začátku soudního řízení žalovaná vrátila 53 428,82 Kč, (zjištěno z tabulky uhrazených splátek předložené žalobkyní). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni s účinností ke dni , datum, , (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 13. 3. 2024 a zároveň ji vyzvala k zaplacení dlužné částky, (zjištěno z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 3. 2024 a z podacího lístku z téhož dne). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky, (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2024 a z podacího lístku z téhož dne).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy 14. 6. 2024, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne , datum, . Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. V listině - posouzení úvěruschopnosti – banka vycházela z příjmů žalované ve výši 17 370 Kč a z bankou stanovených životních výdajů žalované na 7 310 Kč měsíčně s tím, že žalovaná již v této době splácela vícero úvěrů v celkové výši měsíčních splátek 6 126 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalované navíc bylo zřejmé, že její hospodaření bylo ve ztrátě, kterou žalovaná řešila přibíráním dalších závazků. Žalobkyní stanovené výdaje byly zcela nereálné a značně podhodnocené. Závěr, že žalovaná je schopna splácet další závazek 1 945 Kč, je tak nesprávný.13. Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně