21 C 103/2025-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 1. 2025 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 11 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 016 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“). Úvěr 21 816 Kč se skládá se z půjčené částky 12 000 Kč a souhrnného poplatku 9 816 Kč. Žalovaná se zavázala splácet týdně 364 Kč. První splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy nejpozději do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 10 800 Kč se započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, poté na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, následně na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru a nakonec na úhradu následujících položek: na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %.3. Žalobkyně uvedla, že předkládá rozhodující skutečnosti vztahující se k okolnostem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V této souvislosti uvedla, že byla provedena kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, ověření rodného čísla prostřednictvím systému společnosti , právnická osoba, , náhled do insolvenčního rejstříku, telefonická kontrola zaměstnání, kontrola platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení finanční situace na základě podkladů poskytnutých žalovanou (čestné prohlášení o výši závazků), posouzení lokality bydliště žalované na základě odborných vědomostí obchodní zástupkyně působící v dané oblasti, a kontrola dokumentů označených externí zprostředkovatelkou v kartě klientky.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.5. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 7. 10. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla finanční prostředky v hotovosti ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu s úrokem ve výši 2 376 Kč, poplatkem za doručení úvěru 3 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 840 Kč, tj. celkem 21 816 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 363,60 Kč, přičemž první splátka byla splatná 14. 10. 2021 (prokázáno smlouvou o úvěru).ii. Žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru uhradila 10 800 Kč. Jedná se o nerozporované tvrzení žalobkyně.iii. Předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2024 měla vyzvat žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni dluh ze smlouvy o úvěru. Výzva byla odeslána 18. 7. 2024 (prokázáno výzvou ze dne 18. 7. 2024 a poštovním podacím archem). Doručení výzvy nebylo prokázáno.iv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.13. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně proto byla povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované vrátit tyto finanční prostředky, což však neučinila, neboť ke svým tvrzením neoznačila žádný důkaz.14. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, má soud za to, že je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má výlučně nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), a na základě smlouvy o úvěru jí nevznikl nárok na smluvní úroky a smluvní pokuty, ani jiné pohledávky. Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 12 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Učinila tak pouze částečně, když uhradila částku 10 800 Kč, čímž ponížila svůj dluh na 1 200 Kč. V tomto rozsahu soud žalobkyni vyhověl.15. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalované doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 27. 1. 2025 (viz doručenka na čl. 28 spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 30. 1. 2025 a od 31. 1. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 31. 1. 2025. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 30. 11. 2022 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 7. 2022, činila 7 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 30. 1. 2025, a tudíž k počátku k prodlení žalované došlo 31. 1. 2025 (k tomu viz výše). K 1. 1. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 4 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 4 %). Soud tedy co do rozdílu sazeb úroků žalobu zamítl.19. Jelikož byla žalovaná ve věci v převažující části úspěšná, měla by podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly.