7 C 163/2025-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o bankovních produktech a službách (o běžném účtu) ze dne 20. 11. 2019 kontokorentní úvěr , Anonymizováno, k běžnému účtu s poskytnutým úvěrovým limitem 5 000 Kč, nedílnou součástí této smlouvy byly i Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky Banky, Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy a překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na jeho běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 8 134,54 Kč převedla dne 29. 4. 2024 na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet umožnila banka žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl podle smlouvy ve spojení s podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku banky. Dlužná částka nebyla žalovaným řádně splácena a banka pak využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 14. 10. 2024 zesplatnila ke dni 14. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 8 165,28 Kč. Pohledávka ze strany žalovaného uhrazena nebyla. Na žalobkyni pak přešla pohledávka v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán, dlužnou částku neuhradil.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.3. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly kontokorentní úvěr , Anonymizováno, k běžnému účtu s poskytnutým úvěrovým limitem 5 000 Kč. Poskytování kontokorentního účtu banka zrušila z důvodu nepovoleného debetního zůstatku na účtu, kdy debetní zůstatek na účtu byl dne 29. 4. 2024 převeden na nově otevřený úvěrový účet. Nedílnou součástí smlouvy se staly i Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Všeobecné obchodní podmínky Banky, Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky (důkaz: Smlouva o bankovních produktech a službách, dispozice ke smlouvě). Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet umožnila banka žalovanému jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl podle smlouvy ve spojení s podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku banky. Dlužná částka nebyla žalovaným řádně splácena a banka pak využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 14. 10. 2024 zesplatnila ke dni 14. 10. 2024 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 10 928,77 Kč. (důkaz: oznámení o vyčíslení). Aktivní legitimace žalobkyně v této věci pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 s účinností ke dni 19. 2. 2025 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky (důkaz: výzva k plnění včetně podacího lístku).4. Právo žalobkyně na zaplacení se zakládá na smlouvě o úvěru a úprava se tedy řídí ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platného ke dni uzavření předmětné smlouvy. Podle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Jelikož žalobkyně předložila listiny o vzniku závazku, jakožto i listiny osvědčující její aktivní legitimaci a o správnosti a pravosti označených listin nezjistil soud žádné zpochybňující skutečnosti, a jelikož ani žalovaný svou pasivitou právo žalobkyně na požadované plnění nijak nezpochybnil, postačilo soudu pro závěr, že žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni, respektive vůči jejímu právnímu předchůdci, nesplnil, tvrzení žalobkyně. Soud proto o právu žalobkyně nepochyboval. Žalovaný nesplnil podmínky z uzavřené smlouvy, neboť neuhradil žalobkyni debetní zůstatek se sjednanými úroky a poplatky a dále se zákonným úrokem z prodlení a soud proto tuto povinnost uložil žalovanému tak, jak je vy výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.).6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 400 Kč podle § 14b odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 315 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).7. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou stejnou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.