12 C 10/2026-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2025 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“). Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, proto žalobkyně po opakovaných výzvách žalovanému k zaplacení dlužné částky celý úvěr zesplatnila ke dni 28. 7. 2025. Žalovanou částku představuje jistina 14 000 Kč a náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím webových stránek dne 2. 2. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla na jeho účet č. , č. účtu, peněžní prostředky 14 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena jeho občanským průkazem. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 12 měsíců s úrokovou sazbou 20 % p. m., RPSN 792 % p. a. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku v celkové výši 33 600 Kč, tj. celkem částku 47 600 Kč (vše zjištěno ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a z dokumentu „Detail pohybu – Bezhotovostní platba“). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího nezaplacení (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 20. 3. 2025 a 5. 4. 2025). Žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 28. 7. 2025, tuto skutečnost oznámila žalovanému a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 28. 7. 2025 a z podacího lístku z téhož dne). Žalovaný byl v době uzavírání Smlouvy svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost, nebyl v insolvenčním řízení, nebyla proti němu vedena aktivní exekuce, podle registru SOLUS měl výbornou platební morálku a neměl žádné měsíční závazky, jeho příjem činil podle výpisu z bankovního účtu 27 000 Kč měsíčně, jeho náklady na bydlení činily 5 000 Kč měsíčně, náklady na potraviny a běžné zboží činily 3 383 Kč měsíčně (zjištěno Přílohy č. 1 Smlouvy).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení žalobkyně prokázala, že s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neplatil splátky řádně a včas, na svůj dluh ničeho nezaplatil, a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru s kladným výsledkem. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) a dále 1 000 Kč jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).