13 C 64/2026-24 – Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 25 270 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku měl žalovaný vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 270 Kč, celkem tedy 27 270 Kč, a splácet ji měl v pravidelných splátkách po 455 Kč týdně. Žalovaný vrátil však jen 2 000 Kč. Dlužná částka se tedy skládá z nesplacené jistiny a poplatku. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku za půjčené peněžní prostředky ve výši 12 270 Kč, tedy 81,8 % z jistiny. Vrátit je měl do 60 týdnů (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne , datum, ). Vrátil však jen 2 000 Kč (dle výpisu platební historie). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 4. 2. 2026 (dle předžalobní výzvy ze dne 30. 12. 2025 a podacího lístku).4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných ve formuláři o údajích žalovaného. Z tohoto formuláře vyplývá, že žalovaný měl příjem 17 293 Kč, náklady na bydlení ve výši 8 932 Kč, bydlel v nájmu, životní minimum na ověření činilo částku 4 860 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti tak dle formuláře byly 13 792 Kč s disponibilním zůstatkem 3 501 Kč, dále že byl žalovaný svobodný a vlastnil vůz (zjištěno z Evidenční karty klienta). Údaje o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné ve formuláři byly doloženy kopií nepodepsané pracovní smlouvy žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, ., uzavřené dne , datum, pro pozici kuchaře na dobu maximálně 3 let, ze které není patrná výše mzdy (zjištěno z pracovní smlouvy), dále potvrzením o příchozí úhradě, ze kterého vyplývá, že dne 18. 11. 2024 žalovaný na svůj bankovní účet obdržel částku 7 847 Kč s poznámkou „PvN/PpR 10/24“ tedy jako podporu v nezaměstnanosti/podporu při rekvalifikaci za měsíc říjen 2024 (zjištěno z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 10. 12. 2024), a výplatní páskou žalovaného za měsíc listopad 2024 od , právnická osoba, ., dle které činila čistá mzda žalovaného v daný měsíc částku 26 739 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že prověřovala žalovaného v dostupných rejstřících – tedy databázi neplatných dokladů , Anonymizováno, , kontrolou dle RČ dálkovým systémem , právnická osoba, , náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolou v Centrální evidenci exekucí, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, telefonickou kontrolou u zaměstnavatele. Žádné důkazy však k těmto tvrzením žalobkyně nedoložila, a tak je neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Z úřední činnosti soudu je známo, že proti žalovanému byly v minulosti vedeny exekuční řízení, byl i v insolvenci.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to odborným posouzením jeho příjmů a výdajů a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Údaje o výdajích žalovaného a historie platební morálky žalovaného nebyly nijak zkoumány. Žalobkyně tak neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. své tvrzení, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku 15 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Žalobkyně si zjevně ověřila toliko výši příjmů žalovaného, ale zcela rezignovala na ověření výše výdajů a životních nákladů žalovaného. Výdaje tvrzené žalovaným jsou přitom zjevně nereálné a pakliže by si žalobkyně skutečně dostatečně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, zjistila by i insolvenční řízení, které skončilo oddlužením žalovaného, kdy taková skutečnost hovoří sama o sobě ohledně platební morálky žalovaného. I fakt, že žalovaný v měsíci říjnu 2024 pobíral sociální dávky pojící se s nezaměstnaností, měl žalobkyni indikovat, že takový klient nemusí být schopen splácet požadovaný úvěr.12. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru, neboť došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 81.8 %. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátil však jen 2 000 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 000 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení. Splatnost byla odvozena od předžalobní výzvy, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 4. 2. 2026, žalovaný na tuto výzvu ničeho neuhradil a dostal se tak 5. 2. 2026 do prodlení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní