14 C 37/2026-17 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 26. 2. 2026 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 3. 2026, č.j. 14 C 37/2026-12, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, za dohodnutých podmínek distančním způsobem, na základě které poskytla žalované finanční prostředky až do výše 45 900 Kč s možností postupného čerpání, úvěr byl vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v částkách 21 600 Kč dne 26. 3. 2025, 5 300 Kč dne 29. 3. 2025, 9 000 Kč dne 29. 3. 2025, 5 000 Kč dne 31. 3. 2025 a 5 000 Kč dne 31. 3. 2025, žalovaná splatila na jistinu celkem 10,71 Kč, a to dne 15. 5. 2025, přičemž s úhradou pravidelných denních splátek se dostala do prodlení, v důsledku čehož jí byla dána výpověď, o čemž byla informována dopisem ze dne 30. 7. 2025, dosud žalobkyni neuhradila celkem 47 693,93 Kč (45 889,29 Kč na jistině, 908,42 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru, 58,56 Kč na poplatku „, Anonymizováno, “, 822,30 Kč na poplatku za službu „, Anonymizováno, “, 15,36 Kč na poplatku za službu „informační sms servis“) a na smluvní pokutě 2 544,18 Kč (0,1 % denně z částky dlužné za období od 26. 3. 2025 do 30. 7. 2025), přestože byla o zaplacení upomenuta (§ 2395 a následující občanského zákoníku, § 2048 věty první občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla jí zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věty první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že ujednání ohledně smluvního úroku ve výši 0,88 % denně z nesplacené části jistiny je ujednáním, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 občanského zákoníku, a proto soudu nezbylo, než ohledně částky 48 287,10 Kč žalobu zamítnout.3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť u žalobkyně byl poměr úspěchu a neúspěchu ve sporu prakticky stejný a žalované náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý z nich si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.