17 C 1/2026-43 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 18. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 152 389,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 2. 12. 2019 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“). Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr maximálně do výše úvěrového rámce, který činil nejprve 60 000 Kč, později byl navýšen na 150 000 Kč, a zavázal se úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,05 % měsíčně z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaný načerpal částku v celkové výši 320 616,59 Kč a uhradil částku v celkové výši 277 158,30 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 15. 5. 2025, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 152 389,85 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 149 142,49 Kč, poplatky za pojištění 547,36 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala úrok kapitalizovaný ke dni podání žaloby, tj. ke dni 18. 8. 2025, ve výši 18 008,9 Kč, dále úrok 12 % ročně z dlužné jistiny od 19. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4 058,18 Kč za období od 30. 5. 2025 do 18. 8. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z celkové dlužné částky od 19. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že splnila svoji zákonnou povinnost týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 25. 2. 2025 v nepřítomnosti žalovaného a dne 1. 4. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně dne 2. 12. 2019 poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč, který byl dne 17. 5. 2022 navýšen na 150 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 18,88 %, RPSN 20,60 %, přičemž výše minimální měsíční částky činila 2,05 % z úvěrového rámce, tj. 1 230 Kč a celková částka splatná žalovaným činila 66 136 Kč, totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského a řidičského průkazu (zjištěno z dokumentů označených jako „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ ze dne 2. 12. 2019, „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, „Úvěrové podmínky – revolvingový úvěr“, z kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného, z Dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, ). Žalovaný načerpal celkem částku 320 616,59 Kč, uhradil částku v celkové výši 277 158,30 Kč, jeho celkový dluh na jistině ke dni zesplatnění činil 149 142,49 Kč, úrok za hotovostní transakce 10 780,10 Kč, úrok za pojistné 41,34 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč, pojištění CPI 547,36 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, obchodní úrok 7 187,46 Kč a úrok z prodlení 4 058,18 Kč (zjištěno z dokumentu označeného jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“). Žalovaný byl v prodlení s úhradou svých závazků ze Smlouvy, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 5. 2025, o čemž žalovaného písemně informovala a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky 163 211, 29 Kč (zjištěno z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 5. 2025 a z podacího archu , právnická osoba, ze dne 16. 5. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 165 054,13 Kč před podáním žaloby (zjištěné z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 4. 6. 2025 a z podacího archu , právnická osoba, . ze dne 5. 6. 2025). Žalovaný v době uzavírání Smlouvy bydlel v podnájmu, byl zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 13 000 Kč, měsíční výdaje činily 16 000 Kč, byl prověřen v registru NRKI, ISIR, JAP_PUJCKA, CEE, MVCR bez negativního výsledku, v době uzavírání Smlouvy měl 1 existující úvěrový závazek ve výši 400 468 Kč s měsíčními splátkami po 3 778 Kč a 3 ukončené závazky (zjištěno z Karty klienta, z dokumentů označených jako „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ ze dne 2. 12. 2019 a „Úvěrová zpráva“). Žalovaný měl v období 2/2022 čistý příjem 31 055 Kč, za 3/2022 čistý příjem 36 830 Kč a za 4/2022 čistý příjem 32 547 Kč (zjištěno z výplatních pásek společnosti , právnická osoba, . za uvedená období).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 320 616,59 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením Smlouvy dne 2. 12. 2019. Žalobkyně tvrdila, že došlo ke splnění povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, když vyšla z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu ve výši 27 000 Kč měsíčně a příjmu ostatních členů domácnosti 13 000 Kč měsíčně. Žalobkyně sice doložila úvěrovou zprávu ohledně jednotlivých závazků žalovaného v době žádosti o úvěr, kdy vyplynulo, že v době podání žádosti žalovaný dlužil ještě částku 400 468 Kč a měl měsíční splátky osobních úvěrů ve výši 3 778 Kč. Žalobkyně od tvrzených a nijak neprokázaných příjmů žalovaného (včetně příjmů další osoby, která navíc není spoludlužníkem vedle žalovaného) odečetla dále částku měsíčních výdajů domácnosti údajně uvedených žalovaným v žádosti ve výši 16 000 Kč a dospěla bez dalšího k závěru, že je schopen splácet částku v minimální výši 1 230 Kč měsíčně. Žádným způsobem se nezabývala reálnými výdaji na bydlení, když žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu, ani nezjišťovala, jaká je jeho celková finanční situace, tj. zejména jaké jsou jeho skutečné příjmy a další výdaje, když se spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným a nijak je neověřila. Žalobkyně tedy neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že došlo ke dni 17. 5. 2022 k navýšení úvěrového rámce na 150 000 Kč, byla žalobkyně povinna opětovně posoudit úvěruschopnost žalovaného, avšak ani v tomto případě svoji povinnost řádně nesplnila. Povinnost žalobkyně opětovně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného při navýšení úvěrového rámce lze dovodit per analogiam mimo jiné z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 ze dne 2. 5. 2023, podle kterého uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem s nově stanovenou splatností již existujícího dluhu a jeho navýšením o nikoli jen