1 C 221/2022-22 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 4 129,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 129,55 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10% ročně. 2. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Dále bylo tvrzeno, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na 2 1 C 221/2022 základě které měl žalovanému poskytnout dne [datum] úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a dále z poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 129,55 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky, žalovaný také následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a věřitel poskytl žalovanému úvěr dne [datum] a úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl také lustrován z veřejně dostupných databází a nedošlo k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně žádá, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a k prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, žalobkyně navrhla, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného, zda mu byla v lednu 2020 vyplacena částka 3 000 Kč a zda je majitelem účtu právě žalovaný. 3. Právní zástupce žalobkyně omluvil svoji účast při jednání, žalovaný se nedostavil, proto soud postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, jejího právního zástupce a žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Žaloba není důvodná. 5. Soud učinil skutkový závěr o tom, že v daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smluvní vztah ohledně poskytnutí úvěru, tak jak je tvrzeno, který se měl řídit podle smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2390 a násl. obč. zák. Soud také ve smyslu návrhu žalobkyně zjišťoval, zda žalovaný je majitelem účtu, na který měla být poukazována částka poskytovaného úvěru, bylo však zjištěno, že majitelem tohoto účtu žalovaný není, je jím společnost [právnická osoba], [IČO], s tímto byla také žalobkyně seznámena a žalobkyně byla i vyzvána k zaslání dokladů ohledně prověřování žalovaného, jeho schopnosti splácet úvěr, případně k doložení dalších listin týkajících se uzavření úvěrové smlouvy, tento úkon ze strany soud byl učiněn z hlediska předvídatelnosti jeho rozhodnutí, žádné další návrhy důkazů k prokázání nároku žalobkyně již učiněny nebyly, z dosud označených důkazů nebylo možno také učinit jednoznačný závěr o důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně, byť tento byl postoupen žalobkyni postupní smlouvou, a to jak do uzavřeného samotného smluvního vztahu, tak i pokud jde o případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně se také nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a nemohlo jí tak být poskytnuto poučení ve smyslu ust. § 118a o.s.ř., když se jedná o poučovací povinnost při jednání., proto také žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 6. Se zřetelem na výsledek sporu žalobkyně na náhradu nákladů řízení nemá, žalovanému náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné. 3 1 C 221/2022