4 C 134/2022-18 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], a na základě této smlouvy obdržel finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí 2 038,60 Kč a smluvní úrok z úvěru. Žalovaný neplnil své povinnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka postoupena na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 6 268,51 Kč. Je tvořena nesplacenou 2 4 C 134/2022 jistinou 2 000 Kč, poplatku 2 038,60 Kč, smluvních úroků 389,70 Kč, smluvní pokutou 1 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 265,21 Kč, náklady na vymožení pohledávky 575 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě, která je právním základem, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu i kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 3 300,30 Kč a je tvořena součtem nedoplatků, poplatků za poskytnutí úvěru 2 038,60 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 389,30 Kč a náklady na vymožení pohledávky 575 Kč. Nad rámec požaduje i náklady vynaložené na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním ve výši 434 Kč, a to odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč. 2. U žalovaného platí domněnka, že neměl námitky podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. proti rozhodnutí bez nařízení jednání, když lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 3. Za strany žalobce byla zejména předložena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 2 000 Kč, a tento se zavázal vrátit částku s poplatkem za úvěr, včetně poplatku za hotovostní čerpání ve výši 2 038,60 Kč. Dále byly předloženy formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z bankovního účtu prokazující poskytnutí jistiny, kopie dokumentů, fúze o sloučení, smlouva o postoupení pohledávek a přílohy, oznámení postoupení žalovanému, předžalobní upomínka. Jak vyplývá ze smlouvy o úvěru, účastníci sjednali i smluvní pokutu. 4. Na základě prováděného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 2 000 Kč a tento se zavázal peníze do určité doby a za určitých podmínek vrátit. Jak vyplývá z výpisu bankovního účtu, jistina byla nepochybně žalovanému poskytnuta. Vzhledem k tomu, že nebyla vrácena, je žalován kapitalizovaný úrok, zákonný úrok a smluvní pokuta tak, jak bylo mezi účastníky sjednáno. 5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru a dohodnuta smluvní pokuta, přičemž žalovaný nezaplatil nic, považuje soud žalobu za podanou po právu, a proto ji v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit tak, jak ve výroku uvedeno. 6. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení, jejž činí za soudní poplatek z návrhu 400 Kč, tři úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21% DPH, celkem 1 489 Kč. 7. Žalovanou částku i náklady řízení soud uložil žalovanému zaplatit v zákonné lhůtě třech dní podle ust. § 160 o.s.ř, přičemž náklady řízení uložil ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. 8. Odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné. 3 4 C 134/2022