5 C 176/2022-29 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 359,60 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 1 359,60 Kč od [datum] do zaplacení, když z obsahu návrhu vyplývá, že dne [datum] bylo nejprve hlídkou [anonymizováno] policie [obec] zjištěno, že u budovy České pošty spí žalovaný, po probuzení byla u něho provedena orientační dechová zkouška na přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 2,817 promile, jeho chováním nebyl nikdo pohoršen, bylo s ním domluveno, že se půjde vyspat na ubytovnu. Následně téhož dne bylo zjištěno strážníky [anonymizováno] policie [obec], že před barem [jméno] v [obec] sedí žalovaný, tentokrát orientační dechovou zkouškou u něho bylo zjištěno 3,086 promile alkoholu, žalovaný již své chování neovládal, neorientoval se v čase ani prostoru, čímž bezprostředně ohrožoval svůj život a zdraví a proto byl strážníky nejprve převezen na [příjmení] záchrannou službu [obec], kde službu konající lékařka rozhodla, že žalovaný je schopen převozu na Protialkoholní záchytnou stanici v [obec] (dále pouze PZS), kam byl následně žalovaný strážníky předán. Na základě těchto skutečností byla žalovanému [stát. instituce], odbor finanční a ekonomický, dne [datum] vystavena faktura č. 2020 za převoz na PZS strážníky [anonymizováno] policie [obec] na částku 1 359,60 Kč s datem splatnosti [datum], tato částka nebyla žalovaným zaplacena. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Následně žalobce písemně doplnil svá tvrzení ohledně výše žalované částky 1 359,60 Kč s tím, že je vycházeno z § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, na žalovaném jsou žalobcem z důvodu jeho převozu na PZS požadovány náklady sestávající se z částky 800 Kč, představující výkon dvou strážníků za každou započatou hodinu á 200 Kč, když tato sazba byla stanovena interním pokynem [číslo] [územní celek] z [datum], kdy vychází z průměrné mzdy strážníků, jedná se o paušální účtování náhrad za výkon strážníků, kdy běžnou hlídku tvoří dva strážníci, oba musí zajišťovat provoz a vykonávat svěřené úkoly, tedy zajišťovat veřejný pořádek, z důvodu výkonu činnosti vůči žalovanému nejsou k dispozici občanům města, vedení města apod.. Dále se uvedené náklady sestávají z náhrady jízdného 559,60 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., když se jedná o amortizaci 361,20 Kč při sazbě 4,20 Kč/km a ujeté vzdálenosti 86 km a náhradu spotřebovaného benzinu 95 oktanů 198,40 Kč při spotřebě 6,2 l [číslo] km, ceně 32 Kč, když v průběhu jednání zástupce žalobce uvedl, že místo průměrné spotřeby dle technického průkazu vozidla byla účtována nižší faktická průměrná spotřeba. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 3. Z úředního záznamu [anonymizováno] policie v [obec] ze dne [datum] poř.č.: 2020 [číslo], lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] z Lékařské pohotovostní služby pro dospělé v [obec] ze dne [datum], potvrzení o převzetí žalovaného v PZS z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl uvedeného dne převezen strážníky [anonymizováno] policie v [obec] do PZS, neboť za provedení orientační dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 3,086 promile bylo u žalovaného zjištěno, že bezprostředně ohrožuje svůj život a zdraví a veřejný pořádek, protože v opilosti neovládá své chování, zejména chůzi, neorientuje se v čase ani prostoru, když lékařem bylo nejprve posouzeno, že převozu do PZS je schopen. Současně žalobce soudu doložil technický průkaz předmětného vozidla. Žalovanému byla následně žalobcem vystavena dne [datum] faktura [číslo] na částku 1 359,60 Kč, když z obsahu této faktury vyplývá, že na žalovaném bylo požadováno zaplacení náhrady jízdného za ujetí 86 km způsobem, jak žalobce shora uvedl a 800 Kč za výkon strážníků při hodinové sazbě 200 Kč, vše v souvislosti s uvedeným převozem do PZS. Tuto částku měl žalovaný zaplatit žalobci do [datum], faktura mu byla doručována na adresu jeho trvalého bydliště, dne [datum] došlo k jejímu uložení na doručující poště a po uplynutí úložní lhůty byla zásilka dne [datum] vrácena zpět žalobci. 3 5 C 176/2022 4. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný byl pod vlivem alkoholu, nekontroloval své chování a tím sebe bezprostředně ohrožoval, ve smyslu § 89a odst. 1 a § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách, byl povinen se podrobit vyšetření v protialkoholní záchytné stanici, když dopravu žalovaného k vyšetření provedla dle § 89c citovaného zákona Městská policie v [obec], jejímž zřizovatelem je žalobce, u žalovaného byla přítomnost alkoholu prokázána. Ve smyslu § 89e odst. 1 citovaného zákona náklady na dopravu hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu osoba, které byla poskytnuta záchytná služba. 5. Ze shora uvedeného vyplývá, že dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. má žalobce vůči žalovanému nárok na náhradu na dopravu do PZS. Jedná se o náhradu jízdného, při jejímž výpočtu je nutno v tomto případě vyjít z vyhlášky č. 358/2019 Sb., tedy z amortizační náhrady 4,20 Kč/km, ceny benzinu 95 oktanů 32 Kč a ujeté vzdálenosti 86 km. Z žalobcem předloženého technického průkazu vozidla vyplývá jeho průměrná spotřeba 6,8 l [číslo] km, z faktury č. 2020 vyplývá, že při výpočtu bylo žalobcem vycházeno z nižší průměrné spotřeby 6,2 l [číslo] km. V uvedené faktuře je tato náhrada dle této vyhlášky a uvedené spotřeby vypočtena na 559,60 Kč. Při ujetí 86 km a uvedené amortizační náhradě 4,20 Kč se jedná o základní náhradu ve výši 361,20 Kč. Při uvedené ceně benzinu, vzdálenosti a průměrné spotřebě se pak jedná o 170,60 Kč při minimálním zaokrouhlení, celkem tedy o částku 531,80 Kč. Jak však vyplývá z uvedené faktury, žalobce na této náhradě požaduje 559,60 Kč, když amortizační náhradu požaduje ve výši 361,20 Kč a náhradu za benzín ve výši 198,40 Kč, což je však částka představující náhradu za ujetí 100 km, ač i ve faktuře je uvedena vzdálenost 86 km. Je tedy zřejmé, že žalobce na této náhradě dle shora uvedené vyhlášky požaduje o 27,80 Kč více, než má dle shora uvedené vyhlášky nárok. Pokud se jedná o další část fakturované částky, tedy o 800 Kč, dospívá soud v jejím případě k závěru o neoprávněnosti tohoto nároku žalobce. Jedná se vlastně ze strany žalobce o jakousi paušalizovanou náhradu mzdy strážníků, kteří vykonávali svou pracovní činnost. V případě [anonymizováno] policie v [obec] se jedná o subjekt zřízený dle zákona č. 563/1991 Sb., o obecní policii, strážníci vykonávají svou činnost v konkrétní pracovní době v mezích uvedeného zákona, jak jim ukládá § 7 uvedeného zákona, zákrok vůči žalovanému tedy strážníci [anonymizováno] policie v [obec] byli povinni v rámci plnění svých úkolů provést, byli povinni tedy i přijmout opatření vedoucí k převozu žalovaného do PZS. Dle názoru soudu s odkazem na § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, nelze vůči žalovanému požadovat zaplacení takto žalobcem pro tyto účely stanovené paušalizované náhrady mzdy strážníků. Z ust. § 89e odst. 1 uvedeného zákona vyplývá, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky a dojde k převozu do záchytné stanice, hradí žalovaný náklady na dopravu do záchytné stanice. Náhrada mzdy strážníků však do nákladů na dopravu dle názoru soudu nenáleží, pokud doprava byla provedena za běžné„ normální“ služby strážníků. [příjmení] by se dle názoru soudu jednat o náhradu, která by byla požadována z toho důvodu, že bylo ze strany [anonymizováno] policie v [obec] vynaloženo něco„ navíc“ nad rámec nákladů vzniklých této policii při plnění povinností vyplývajících ze zákona o obecní policii, jako je tomu právě v případě náhrady jízdného. Nemůže se tedy jednat o nějaký požadavek náhrady mzdy strážníků, v tomto případě se nejedná o žádné„ zvýšené náklady“ v souvislosti s plněním úkolů dle zákona o obecní policii, strážníci, kteří činnost provedli, byli ve službě, a tedy mzda jim byla vyplacena bez ohledu na to, zda provedli převoz žalovaného do zdravotnického zařízení či nikoli. Dalo by se uvažovat o takovémto způsobu náhrady tehdy, pokud by například museli být povoláni do služby právě z důvodu nedostatku strážníků vykonávajících jinou důležitější činnost, jiní strážníci, kteří by jinak ve službě nebyli a byla by jim z tohoto důvodu vyplacena mzda nad rámec obvyklosti, ovšem v tomto případě se o takovýto způsob nejednalo. V tomto směru soud odkazuje i na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [stanovisko NS], které bylo vydáno ohledně obdobné otázky, byť se jednalo o případ vztahující se k Policii České republiky. Podle názoru soudu lze však z tohoto stanoviska vyjít i ve vztahu k plnění povinností a nárokům ohledně 4 5 C 176/2022 strážníků obecní policie. Soud tedy požadavek žalobce na zaplacení částky 800 Kč neshledává důvodným. 6. Na základě shora uvedeného tedy soud vyhověl co do jistiny návrhu pouze částečně co do částky 531,80 Kč a ohledně