5 C 19/2022-15 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že [datum] uzavřel s žalovanou dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaná uznala vůči žalobci svůj dluh co do důvodu a výše ve výši 39 731,60 Kč a zavázala se tuto částku zaplatit v pravidelných 2 5 C 19/2022 měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem, zaplatila 4 000 Kč, dostala se do prodlení s ř. a 6. splátkou a žalobce proto odeslal žalované dne [datum] oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, v němž vyzval žalovanou k úhradě žalované částky do [datum]. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalované. Oba účastníci ve smyslu § 115a o.s.ř. souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy ve věci jednání nenařizoval, rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, tento rozsudek dle § 156 o.s.ř. veřejně vyhlásil. Z listiny nazvané„ Splátková dohoda“, uzavřené [datum] mezi účastníky, vyplývá, že žalovaná co do důvodu a výše uznala dluh ve výši 39 731,60 Kč z titulu smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], jejíž je žalobce nástupcem na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], zavázala se tuto pohledávku žalobci zaplatit ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy do 24. dne v měsíci, počínaje únorem 2021 s tím, že v případě prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, má žalobce právo učinit svým oznámením celý dluh okamžitě splatným s výzvou k neprodlené úhradě celé dosud nesplacené části pohledávky. Současně soudu doložil, že toto oznámení o zesplatnění dluhu žalobce realizoval dopisem z [datum]. Ze shora uvedené listiny vyplývá, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci z konkrétní smlouvy ve výši 39 731,60 Kč. Za této situace dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) se má tedy za to, že tento dluh v rozsahu uznání v době uznání trval a důkazní břemeno k vyvrácení této skutečnosti leží výhradně na žalované. Toto důkazní břemeno žalovaná neunesla, žádné skutečnosti uvedenou skutečnost vyvracející netvrdila a tedy soud považuje nárok žalobce na zaplacení této částky důvodným, když z předložených listin vyplývá, že ze strany žalované na základě uznání dluhu byla zaplacena pouze částka 4 000 Kč a v souladu s ujednáním dohody účastníků bylo ze strany žalobce realizováno písemným oznámením zesplatnění dluhu s výzvou k úhradě do [datum]. Od následujícího dne je žalovaná v rámci zesplatněného dluhu v prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. a žalobce má nárok na úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5% ročně. Za této situace soud návrhu vyhověl. Protože byl žalobce ve věci zcela úspěšný, má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Žalobci vznikly náklady řízení ve výši 3 608 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 1 430 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu) po 500 Kč, tří paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších a ze součtu odměny a paušálů z 21% DPH, která činí 378 Kč. Soud uložil žalované povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.