24 C 11/2023-125 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobkyně se po částečném zastavení řízení ve své žalobě domáhala na žalovaném zaplacení částky 79 968 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 104 348 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 12. 2022 do 6. 3. 2023 z částky 79 968 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 3. 2023 do zaplacení, dále úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 95 611,35 Kč od 29. 12. 2022 do 21. 1. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 95 611,35 Kč od 22. 1. 2023 do 6. 3. 2023, z částky 81 811,07 Kč od 7. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 12. 2022 dosáhne částky 280 857 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 16. 9. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 108 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen dne 17. 9. 2021 a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úroky ve výši nominální úrokové sazby 44,88% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 876 Kč, počínaje říjnem 2021. Žalovaný nesplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze částky v celkové výši 58 512 Kč. Zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 2 495 Kč a dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 200 Kč. Povinnost k náhradě nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného byla sjednána podle § 122 odst. 1 písm. a) zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru podle bodu 6.3 smlouvy a žalovaný se dostal do prodlení u třinácté splátky splatné dne 23. 10. 2022 a k 27. 12. 2022 došlo k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 106 191,07 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platit úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo též sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 29. 12. 2022 až do úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil dle 6. 3. 2023 částku 24 380 Kč. Na základě takto uzavřené smlouvy pak žalobkyně vyčísluje dlužné částky, u kterých se domáhá touto žalobou jejich zaplacení. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor, ve kterém namítá, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaná úroková sazba ve výši 44,88% ročně převyšovala téměř šestkrát průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy (dle dat ČNB 7,59%), odměna za reálné poskytnutí úvěru ve výši 108 000 Kč pak činila 3 24 C 11/2023 126 048 Kč, což se též zjevně příčí dobrým mravům. Smlouva byla navíc zajištěna celou sérií smluvních pokut. Dále žalovaný namítá, že žalobkyně při uzavření smlouvy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se vůbec nezajímala o jeho výdaje, obstarala si pouze výpis z registru [příjmení] a [anonymizováno], od žalovaného relevantní údaje o jeho příjmech a výdajích nepožadovala. Žalovaný měl sice poměrně vysoký příjem, měl ale i vysoké výdaje, které žalobkyně nezohlednila, ani neuvedla v dokumentu hodnocení klienta. Naopak, částky představující výdaje uvedené žalobkyní v dokumentu [anonymizována dvě slova] neodpovídají skutečnosti a žalovaný tyto částky při žádosti o úvěr neuvedl. Smlouva je tak absolutně neplatná i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, která před uzavřením smlouvy nejednala s odbornou péčí. Žalovaný dále rozporuje výši úroků a smluvní pokuty, které žalobkyně nárokuje s odkazem na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a tvrdí, že žalobkyně má vůči žalovanému právo pouze na zaplacení dosud nesplacené výše jistiny úvěru, a to v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, v době přiměřené jeho možnostem. Tvrdí, že splatnost dosud nesplacené části jistiny úvěru ještě nenastala, proto žalobkyni nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení dosud nevznikl. Navrhuje zamítnutí žaloby. 4. Žalovaná v reakci na odpor žalovaného uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zjišťovala řádně, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází [anonymizováno] a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 35 000 Kč, náklady byly vyčísleny ve výši 7 463 Kč, k těm dospěla žalobkyně tak, že k žalovaným uváděným výdajům na bydlení ve výši 2 603 Kč připočetla rezervu ve výši 1 000 Kč a zákonné životní minimum 2 860 Kč. Další výdej byl povinen uvést žalovaný, pokud je zatajil, nemůže to způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti. Žalovaný podepsal prohlášení, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, u žalobkyně neměl pohledávku ve stavu vymáhání, měl platný doklad totožnosti, měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu, z něhož byl ověřen jeho příjem a to, že mu nejsou prováděny žádné srážky. Volné zdroje ke splácení tak byly dostatečně vysoké, aby mu mohl být úvěr poskytnut. K namítanému rozporu s dobrými mravy ohledně výše sjednaného úroku z úvěru žalobkyně uvádí, že jí požadovaná úroková sazba je v rámci judikaturního čtyřnásobku. V září 2021 byla dle ČNB nejvyšší možná úroková sazba uplatňovaná bankami při poskytování úvěrů ve výši 23,76%, jedná se o úročený úvěr z kreditních karet), předmětná úroková sazba ve výši 44,88% tak není ani dvojnásobkem takové sazby, není tedy žádným způsobem nepřiměřená. V rámci vyjádření k odporu žalobkyně s ohledem na vývoj judikatury vzala žalobu částečně zpět a ponížila požadovanou výši smluvního úroku o 23,49% na 21,39% ročně. Ve zbývající části na podané žalobě trvá. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 9. 2021 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 9. 2021 soud zjišťoval, že byla mezi účastníky uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. obč. zák. a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 108 000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 876 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 44,88% p.a., výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr 55,36%. Pro případ prodlení žalovaného ve splácení úvěru si účastníci sjednali podmínky zesplatnění úvěru, tak jak jsou uváděny v žalobě, dále i sjednali smluvní pokutu, jak je rovněž v žalobě tvrzeno. Z oznámení žalobkyně ze dne 27. 12. 2022 je rovněž zjišťováno, že byla specifikována dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k její úhradě a žalovaný tedy vyzýván k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru podáním žalobkyně ze dne 24. 5. 2022, 25. 7. 2022 23. 9. 2022 a 23. 11. 2022. Žalobkyně též dokládala 4 24 C 11/2023 posouzení úvěruschopnosti žalovaného doklady o jeho poměrech za období, které předcházelo uzavření smlouvy, které žalovaný žalobkyni sám poskytnul, a dále žalobkyně sama si ověřovala solventnost žalovaného z příslušných rejstříků, jak bylo z předložených dokladů i zjišťováno. Ze statistiky úrokových sazeb ČNB soud zjistil, že v době uzavření předmětné smlouvy byla úroková sazba za poskytnutí úvěru v průměru 7,13% ročně. 6. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Vzhledem k ujednáním smlouvy o úvěru se soud zabýval tím, zda smlouva není absolutně neplatná podle ust. § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí [název soudu], vydaná v obdobných věcech, např. na rozsudek ze dne 28. 2. 2023, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo jednací], a přede