5 C 143/2023-64 — Okresní soud v Pelhřimově

Žalobce podal u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku, když v návrhu uvedl, že jako příjemce příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále Zákon), zjistil postupem dle 15 odst. 1, 3 Zákona, že osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, žalovaný jako jeho vlastník/provozovatel neměl od 25.10.2018 do 2.4.2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv byl k tomuto povinen dle § 1 odst. 2 Zákona a vozidlo tak nebylo pojištěno 160 dní a žalobci tak dle § 4 odst. 1, 3, 4 Zákona vznikl nárok na příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, nárok na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dále stejné vozidlo neměl pojištěno ani v období od 25.4.2019 do 31.7.2019, tedy po dobu dalších 98 dnů a ani v období od 1.8.2019 do 30.11.2019, tedy po dobu dalších 122 dnů. Žalobce dle § 4 odst. 6 Zákona zaslal žalovanému postupně výzvy k úhradě příspěvku, nejprve výzvu z 2.1.2020 za prvé uvedené období (příspěvek 10 400 Kč), následně výzvu z 22.4.2020 za druhé uvedené období (příspěvek 6 370 Kč) a následně výzvu z 1.7.2020 za třetí uvedené období (příspěvek 7 930 Kč). Žalobce tedy požaduje uhradit shora uvedené částky, které se sestávají z uvedených příspěvků a vždy ke každému příspěvku z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. K jednání soudu se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. Soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], že jako vlastník i provozovatel předmětného vozidla je od 7.11.2016 veden v evidenci vozidel [jméno] [příjmení]. Ze zprávy [právnická osoba] [obec a číslo] soud zjistil, že ohledně předmětného vozidla uzavřel dne 24.10.2016 pojištění dle Zákona pojistnou smlouvu [číslo] [jméno] [příjmení], toto pojištění však zaniklo k datu 24.10.2018 z důvodu změny vlastnictví k předmětnému vozidlu, když pojistník [jméno] [příjmení] doložil kupní smlouvou z 19.6.2018, že předmětné vozidlo prodal právě žalovanému [celé jméno žalovaného], tehdy dle kupní smlouvy bytem [adresa žalovaného] (první výzva) a 60 dnů (zbývající výzvy) od doručení, tyto výzvy byly žalovanému doručovány na poslední žalobci známou adresu bydliště žalovaného [obec a číslo], [PSČ] [obec], soudu bylo žalobcem doloženo, že tyto výzvy byly předány [obec] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] k doručení ve shora uvedeném pořadí ve dnech 2.1.2020, 22.4.2020 a 1.7.2020. Za této situace soud konstatuje, že ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že tyto výzvy byly doručeny třetí pracovní den po odeslání, tedy ve shora uvedeném pořadí výzev se má za to, že byly doručeny 7.1.2020, 27.4.2020 a 7.7.2020, ze strany žalobce se v souladu se Zákonem jednalo o zaslání výzev na poslední jemu známou adresu bydliště žalovaného. Soud má shora uvedeným způsobem za prokázané, že vlastníkem předmětného vozidla byl v návrhu uvedených obdobích žalovaný, který i když není v registru vozidel evidenčně jako vlastník či provozovatel veden, fakticky nabyl vlastnické právo k vozidlu na základě kupní 3 5 C 143/2023 smlouvy z 19.6.2018, v uvedených obdobích nebylo k vozidlu sjednáno pojištění dle Zákona, ačkoli to bylo povinností žalovaného dle jeho § 1 odst. 2. Za této situace dle § 4 odst. 1, 3, 4, 5 Zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobci jednak příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 Zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a jednak náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy příspěvky ve výších 10 400 Kč, 6 370 Kč a 7 930 Kč. Žalovaný byl k zaplacení vyzván výzvami žalobce ze dne 2.1.2020, 22.4.2020 a 1.7.2020, které obsahovaly veškeré náležitosti a lhůtu k plnění v rozsahu nejméně 30 dnů od doručení dle § 4 odst. 7 Zákona, v tomto případě byla prodloužena na 60 dnů v případě druhé a třetí výzvy. Pokud soud vychází z dat doručení jak je shora uvedeno, tedy 7.1.2020, 27.4.2020 a 7.7.2020, uplynuly lhůty ve dnech 6.2.2020, 26.6.2020 a 5.9.2020 a tedy dle § 1968 a § 1970 o.z. má žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši jím požadované, ve prospěch žalovaného žalobce tyto úroky požaduje od dat pozdějších. Proto soud návrhu žalobce vyhověl. Žalobce jako ve věci úspěšný účastník má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu 1 024 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč, odměny za jeden úkon právní služby 2 140 Kč, tří paušálů po 100 Kč, jednoho paušálu 300 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 150 Kč (z náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 6 půlhodin při sazbě 100 Kč/půlhod žalobcem požadována pouze jedna čtvrtina), náhrady jízdného ve výši 388 Kč (z náhrady jízdného automobilem o průměrné spotřebě 4,5 l nafty /100 km za ujetí vzdálenosti 230 km z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 552 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. požadována jedna čtvrtina) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění předpisů pozdějších a ze součtu shora uvedených položek, vyjma soudního poplatku, z 21% DPH, která činí 877,40 Kč Celkem se tedy jedná o náklady řízení ve výši 6 079,40 Kč a soud uložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit, a to ve smyslu § 149 odst.1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.