4 C 125/2020-1439 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobkyně se ve svém návrhu domáhala nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, když je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zák. č. 229/91 Sb., když jí byl na základě smlouvy o darování restitučních nároků podle zákona o půdě na osobu blízkou ze dne 24. 10. 2019 darován restituční nárok oprávněné osoby paní , jméno FO, , která svůj nárok v zákonem stanovených lhůtách řádně uplatnila u Magistrátu hlavního města Prahy. Jako oprávněné osobě jí náleží náhrada. Je držitelkou restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatých pozemků, které nebyly vydány. S původním oceněním restitučního nároku nesouhlasila, nechala si restituční nárok přecenit znaleckým posudkem , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , když nárok byl přeceněn za částku 4 405 919 Kč. Od uplatnění restitučního nároku žalobkyně uplynulo ke dni podání žaloby již téměř 30 let. Žalovaná musí přijmout plnou zodpovědnost za svoji nečinnost. Aktivně legitimována je i co se týká restitučního nároku vyplývající z rozhodnutí , Anonymizováno, když tento nárok je dle žalované vyčerpán, avšak sama žalovaná jej nevede v nové výši. Ve svých dalších podáních se žalobkyně vyjadřovat k možné převoditelnosti náhradních pozemků, které žádala.2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu, když restituentům vzniká nárok ve výjimečných případech a za splnění specifických podmínek. Žalobkyně není potom aktivně legitimovaná, co se týká restitučního nárok , Anonymizováno, který jejž zcela uspokojen. Nerozporuje nárok žalobkyně ohledně restitučních nároků , Anonymizováno, , ale výši uplatněných nároků. Žalobkyně se se svými nároky mohla obrátit v rámci veřejných nabídek. Žalovaná odmítla přecenění nároků. Stejně jako žalobkyně i žalovaná se k tomu obsáhle vyjadřovaly stejně jako k převoditelnosti jednotlivých pozemků.3 4 C 125/20203. Ve věci již okresní soud rozhodoval, a to rozsudkem ze dne , datum, čj. , spisová značka, , když vyhověl žalobě ohledně vydání pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Pokud se žalobkyně ve svém původním návrhu domáhala povinnosti uzavřít smlouvu ohledně pozemků parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , návrh v této části zamítl. Okresní soud v původním řízení prováděl dokazování zejména listinnými důkazy, a to smlouvou o darování restitučních nároků ze dne , datum, , kterou , jméno FO, darovala žalobkyni, jako osobě blízké právo na převedení jiného pozemku za nevydané pozemky, dle rozhodnutí , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dále byla předložena rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne , datum, č. , Anonymizováno, , rozhodnutí ze dne , datum, č. , Anonymizováno, a rozhodnutí ze dne 28. 5. 1991 , Anonymizováno, . Soudu byl předložen znalecký posudek č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , kdy , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, vyčíslil podíl žalobkyně na odňatých a nevydaných pozemcích na částku 4 405 919 Kč. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, vyčíslil cenu nevydaných pozemků podle rozhodnutí , Anonymizováno, na částku 394 246 Kč. , tituly před jménem, , jméno FO, znaleckým posudkem č. , hodnota, -, Anonymizováno, ocenil pozemky dle , Anonymizováno, tak, že za tyto by měla příslušet náhrada 125 585,80 Kč. Dále bylo zjištěno, že totožné žaloby ze stejného nároku týkající se jiných žádaných pozemků, byly podány u Obvodního soudu pro , adresa, , u Obvodního soudu pro , adresa, , u Okresního soudu , adresa, – venkov a u Okresního soudu v , Anonymizováno, . Již v původním rozhodnutí okresní soud konstatoval, že nesporné je, že právní předchůdkyni žalobkyně byly protiprávně odňaty pozemky a všechny pozemky nemohly být vydány tak, jak vyplývá právě z rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, Žalobkyně je právním nástupcem a ve věci aktivně legitimována. Nesporné bylo, že žádané pozemky byly ve vlastnictví státu a žalovaná tedy byla pasivně legitimována. Okresní soud poté posuzoval otázku, zda byly splněny podmínky z důvodu liknavosti, libovůle a diskriminačního postupu a dospěl k závěru, že ano. Správné stanovení výše restitučního nároku oprávněné osoby je úkol a povinností státu, který nese za tuto odpovědnost. Sama okolnost, že v rámci nabídky k uspokojení nároků restituentů, vyčlenila žalovaná pozemky, nemůže být důvodem pro to, aby se zprostila své povinnosti uzavřít smlouvu. Pokud oprávněná osoba důvodně nesouhlasí s oceněním nároků, nelze na ni právem požadovat, aby se účastnila veřejných nabídek, jejichž okruh je již v důsledku nízké hodnoty nároku výrazně omezen. Důvodnost žaloby uzavřít smlouvu potom není vázaná na podmínku předchozího zahrnutí pozemků do veřejné nabídky. Za liknavý postup lze považovat již samotné nesprávné ohodnocení nároků, tedy nesprávné určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků. Soud potom považoval aktivní legitimaci žalobkyně, co se týká nároků z rozhodnutí , Anonymizováno, když tento nárok nebyl samotnou žalovanou evidován v nenulové výši. Soud se ve svém předchozím řízení nezabýval výší faktického nároku žalobkyně, neboť hodnota vydávaných pozemků nepřekročila finanční ohodnocení nároků učiněného samotným žalovaným. Soud se dále ve svém rozhodnutí zabýval vhodností jednotlivých pozemků k vydání, když ohledně pozemků, které byly vydány, dospěl k závěru, že tyto jsou vhodné k vydání a rozsudek v této části již je pravomocný. Co se týká pozemků v , Anonymizováno, , tyto nepovažoval za vhodné k převodu, když pozemek č. , Anonymizováno, nepovažoval za vhodný k převodu, neboť je jednak užíván třetí osobou, což samo o sobě sice nevylučuje vydání, ale jednak je zařazen platným územním plánem částečně do plochy bydlení a částečně do plochy veřejného prostranství. Nahrazení projevu vůle by se rozcházelo s účelem odškodňování, neboť , adresa, má o tento pozemkem zájem, a tento pozemek není do budoucna určen k obdělávání zemědělské půdy, nýbrž k zástavě a vznikly by problémy. Ani pozemky parc. č. , Anonymizováno, nepovažoval na důvodné na vydání opět z důvodu, že pozemky nejsou do budoucna určeny k zemědělskému obhospodařování, ale4 4 C 125/2020k zástavbě a je třeba i předcházet případným dalším sporům a účelem zákona o půdě není jenom zmírnit následky majetkových křivd, ale i dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu.4. Proti rozhodnutí podali oba účastníci odvolání a rozhodoval Krajský soud v , právnická osoba, , pobočka , adresa, , když svým rozsudkem ze dne , datum, čj. , spisová značka, potvrdil rozsudek okresního soudu v části týkající se vydání pozemků a zrušil rozsudek ve výrocích o zamítnutí žaloby na nahrazení projevu vůle. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně v liknavosti žalované při uspokojení restitučního nároku žalobkyně. V případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalovaného, může oprávněná osoba nárok uplatit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného posudku. Správné stanovení výše restitučního nároku je úkolem a povinností státu, a chybně vyčíslený restituční nárok je chybou státu, který objektivně znemožňuje řádné uplatnění a vymožení restitučního nároku. Nelze odkazovat splnění restitučního nároku na povinnost účastnit se veřejné nabídky v situaci, kdy jí špatně stanovená cena výše restitučního nároku fakticky bránila v jeho řádném uspokojení, a navíc v situaci, kdy si právě oprávněná osoba sama aktivně přispěla ke správnému zjištění jeho výše. V předmětné věci uplynula doba již řádově 30 let od uplatnění nároku, přičemž přes 20 let trvala první fáze vyřízení tohoto nároku neboli pravomocné skončení správního řízení o celém předmětu. Vzhledem k tomu, že hodnota vydaných pozemků nepřesáhla mezi účastníky nespornou část nároku žalobkyně, byl rozsudek v části týkající se vydání části pozemků potvrzen. Co se týkalo pozemků v k. ú. , adresa, v této části byl rozsudek zrušen, když soudy vždy musí rozhodnout ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. dle stavu v době vydání rozhodnutí, tedy vycházet z konkrétních zjištění existujících k tomuto okamžiku, nikoliv z budoucích možných, tedy nejistých událostí. Pokud tedy není prokázána skutečnost se kterou právní úprava spojuje nemožnost převodu pozemků z vlastnictví státu, pak nelze uvažovat o jeho nevydání oprávněné osobě. U žádného z pozemků není v katastru nemovitostí zapsaná poznámka o zahájení pozemkových úprav a nájemní právo třetí osoby nepředstavuje zákonný výlukový důvod. Z převodu je zatím vyloučena pouze část pozemku 2318/1 určená ke stavbě dopravní infrastruktury. Je již však podle současné právní úpravy možno r