4 C 148/2024-23 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky 19 782,43 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uzavřel dne 31. 10. 2014 se společností do , právnická osoba, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které převzal finanční obnos ve výši 20 000 Kč a zavázal se vrátit celkem 36 000 Kč v 60-ti týdenních splátkách po 600 Kč. Svému závazku nedostál, splátky nehradil včas, úvěr byl proto zesplatněn. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2017 byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 37 239,16 Kč a sestávala se z nesplacené jistiny 7 912,97 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 233,33 Kč, úroku 553,69 Kč, smluvní pokuty 21 855,50 Kč a zákonného úroku z prodlení 2 683,67 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby částku zaplatil, což se nestalo. Žalobce pak požaduje pouze smluvní pokutu ve výši 11 869,46 Kč.2. Žalovaný proti platebnímu rozkazu podal odpor a jako účastník řízení uvedl, že si již nepamatuje, že by si půjčku půjčoval, je možné, že si peníze půjčil. Pro splátky si někdo vždy přijel. Potom přestali jezdit, nevěděl, komu platit. I když volal, nikdo se neozýval. Z půjčky bylo hodně zaplaceno, papír již nedohledal, je to dlouhá doba, vznáší námitku promlčení.3. Ze strany žalobce byla předložena smlouva o zápůjčce ze dne 31. 10. 2014 ze které vyplývá, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla podepsána smlouva o zápůjčce, na základě které si žalovaný zapůjčil 20 000 Kč, zavázal se vrátit 36 000 Kč, přičemž byl sjednán úrok 32,242 %, přičemž RPSN činila 43,95 %. Dále žalobce předložil standardní informace o spotřebitelské úvěru, žádost o poskytnutí zápůjčky, smlouvu o postoupení pohledávek, přílohy k smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení, postoupení pohledávek, předžalobní výzvu.4. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla podepsána smlouva o zápůjčce, na základě které bylo žalovanému půjčeno 20 000 Kč. Tento se zavázal vrátit 36 000 Kč. Smlouva byla podepsána 31. 10. 2014.5. Soudy jsou povinny v nalézacím řízení i při pasivitě dlužníka zkoumat, zda smlouva o úvěru spotřebitelského charakteru není ve zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.. Jestliže souhrn práv a povinností plynoucí ze smlouvy o úvěru je natolik nevýhodný a nevyvážený, že vede k nepřiměřenému postižení dlužníka, je třeba pokládat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z.. Jak již bylo mnohokrát judikováno smlouvy u tohoto typu jsou absolutně neplatné, zejména vzhledem k dohodnutému úroku a RPSN. Při absolutní neplatnosti smlouvy nastupuje režim bezdůvodného, který ve smyslu § 2993 o. z. znamená, že každá ze stran může požadovat pouze to, co v rámci neplatného závazku poskytla druhé straně. V daném případě by z pohledávky zůstala pouze částka 7 912,97 Kč jako zbytek bezdůvodného obohacení. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Promlčením se obecně rozumí oslabení možnosti právo uplatnit před soudem. Právo se promlčí, pokud nebylo v zákonem stanovené lhůtě vykonáno. Právo na promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení je speciálně upraveno v § 621 ve spojení s § 629 odst. 1 obč. zák., dle kterých se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil tj. kdo je povinen ho vydat. Nejpozději se právo podle ustanovení § 638 o. z. promlčí ve lhůtě 10 let. Vzhledem k tomu, že peníze byly poskytnuty v roce 2014 a už v roce 2017 byl žalovaný v prodlení, přičemž žaloba byla podána až v roce 2024, dospěl okresní soud k závěru, že žalobce v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě neuplatnil své právo na vydání bezdůvodného obohacení, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.6. Při rozhodování o nákladech řízení soud rozhodl, že žalovaný nemá právo na jejich náhradu, neboť se tohoto práva vzdal.3 4 C 148/2024