64 C 8/2011-33 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobci se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhali na žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím s tím, že jsou ve společném jmění manželů vlastníky pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Braník, obec Praha. Výše specifikované pozemky vznikly rozdělením původního pozemku o výměře 3.864 m2. Na pozemku par. [číslo] je vybudována stavba I. třídy Barrandovský [obec] – [ulice], na pozemku parc. [číslo] komunikace vlastněná žalovaným a na pozemku parc. [číslo] jsou zeleně obestavěné uvedenými komunikacemi, proto není možné jej užívat. Protože žalovaná bez souhlasu žalobců užívala výše uvedené pozemky, aniž by jí za to čehokoliv dobrovolně zaplatila, získala tak na úkor žalobců bezdůvodné obohacení v žalované výši. Ohledně pozemku parc. [číslo] odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.11.2009 sp. zn. 28 Cdo 2056/2009. K otázce bezdůvodného obohacení žalovaného poukazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn 28 Cdo 181/2009, sp. zn 33 Odo 1253/2005. Podle cenového výměru MF ČR požadovali bezdůvodné obohacení za období od [datum] do [datum]. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, navrhl zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že nárok žalobců je neoprávněný, neboť se jedná o případ, kdy vlastnické právo žalobců k předmětným pozemkům bylo omezeno před nabytím účinnosti Listiny základních práv a svobod. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2093/2001. Namítal dále nedostatek věcné legitimace žalovaného v projednávané věci s tím, že předmětnou komunikaci spravuje [ulice] správa komunikací hl. m. [obec], jakožto příspěvková organizace, která vykonává práva a povinnosti vlastníka v plné míře. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2492/2005. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci jako manželé, jsou spoluvlastníky předmětných pozemků v [katastrální uzemí], obec Praha. Tuto skutečnost soud má za osvědčenou i informativním výpisem z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu [list vlastnictví] a kupní smlouvou ze dne [datum]. Bylo nesporné, že na pozemcích je vybudována komunikace I. třídy [ulice] – [ulice] a že předmětné komunikace spravuje příspěvková organizace [ulice] správa komunikací hl. m. [obec]. Soud dále z ortofotomapy uvedených pozemků a z výpisu katastru nemovitostí zjistil, že na pozemcích se dále nachází další silnice a zeleň. Z rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] zn. [spisová značka] vyplývá, že ke dni [datum] předmětné pozemky byly v užívaní Čs. státem – VHMP. Z hospodářské smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že Výstavba hl.m. [obec], výstavba inženýrských staveb se sídlem [adresa] sídlem [adresa], IČO [číslo]. Z rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne [datum] dále vyplývá, že podle zák. č. 172/1991 Sb., do vlastnictví žalovaného přechází ke dni [datum] majetek, k němuž ke dni účinnosti zákona příslušelo právo hospodaření rozpočtové organizaci Kolektory [obec], se sídlem [adresa], rozpočtové organizaci Technické správy komunikací hl. m. [obec], se sídlem [adresa] m. [obec], se sídlem [adresa]. Ze Zřizovací listiny žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že příspěvková organizace [ulice] správa komunikací hl.m. [obec] byla zřízena ke dni [datum]. Tato změna zřizovací listiny uvedené příspěvkové organizace nabyla účinnosti dne [datum]. V čl. II. odst. 1 je vymezen hlavní účel této organizace jako rozvoj, výstavba, správa, údržba a opravy pozemních komunikací, jejich součástí a příslušenství včetně pozemků a dalšího nemovitého majetku na území hlavního města Prahy. Článek VI. obsahuje vymezení práva příspěvkové organizace při hospodaření s majetkem žalovaného. Dle uvedeného článku příspěvková organizace má právo držet, užívat a nakládat s majetkem vymezeným v čl V. odst. 1 a 2. i s majetkem následně nabytým. Z uvedeného článku V. pak vyplývá, že se jedná o nemovitý majetek se stavem ke dni [datum] v celkové hodnotě 1.426.379,65 Kč, vnitřní trakt objektu [ulice] [číslo] hmotný movitý majetek podle stavu inventarizace ke dni [datum] v hodnotě 96.852.077,05 Kč. Z výpovědi žalobce a svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobci se na žalovaného se svým nárokem obrátili před podáním žaloby. Tato skutečnost též vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 C 8/2010. Z listiny uvedeného spisu dále vyplývá, že pravomocným rozsudkem soudu ze dne [datum] bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku 215.960,55 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ust. § 2 odst 1 a odst 2 zákona č. 13/1997 Sb. pozemních komunikacích, pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace. Podle ust. § 9 odst. 1 uvedeného zákona, vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. [příjmení] silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. [příjmení] účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Podle § 19 odst.1 uvedeného zákona, v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. S ohledem na výše uvedené zákonné ustanovení a prokázané skutečnosti, soud dospěl k závěru, že žaloba byla soudu podána důvodně. Bylo prokázáno, že žalovaný předmětné pozemky ve vlastnictví žalobců, aniž by byly tyto pozemky předmětem právního vztahu mezi účastníky, užívá. Na pozemcích se nachází komunikace I. třídy [ulice] – [ulice], komunikace a zeleň, jejichž rozvoj, výstavbu, správu, údržbu a opravy, včetně jejich součástí a příslušenství předal žalovaný příspěvkové organizaci Technické správě komunikací hl.m. [obec] na základě zřizovací listiny. Jak vyplývá z čl. VI. Zřizovací listiny, právo hospodaření příspěvkové organizace obsahovalo právo této organizace držet a užívat majetek vymezení v čl V. Z uvedeného vymezení majetku žalovaného ani z dalších provedených důkazů však nevyplývá, že by příspěvkové organizaci svědčilo právo předmětné pozemky užívat. Proto soud neshledal důvodnou námitku žalovaného o nedostatku jeho věcné legitimace v projednávané věci. Nárok žalobců pak vychází z toho, že na pozemcích v jejich vlastnictví se nacházejí místní komunikace, které jsou ve vlastnictví žalovaného, jak vyplývá z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Nárok vlastníka pozemků na náhradu a bezdůvodné obohacení dle ust. § 451 obč. zák. proti vlastníku komunikací pak akcentuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu ČR např. rozhodnutí sp. zn 28 Cdo 2056/2009, rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1537/2009, rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 181/2009 a rozhodnutí sp. zn 33 Cdo 1253/2005. Procesní obranu žalovaného na omezení vlastnického práva před účinnosti Listiny základních práv a svobod rovněž neshledal soud za důvodnou, protože v projednávané věci žalobci v té době předmětné pozemky nevlastnili. Žalovaný se v tomto směru odvolává na nepřiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání pozemků ve vlastnictví žalobců bez právního důvodu pak soud určil dle cenového předpisu, protože cena nájemného pro pozemky k nekomerčním účelům byla v rozhodném období regulovanou cenou podle cenového Věstníku, výměru Ministerstva financí ČR [číslo] v předmětném období ve výši 85 Kč/m2 za rok. Protože účastníci netvrdili a neprokazovali soudu, že by předmětné pozemky sloužily ke komerčním účelům, výše bezdůvodného obohacení tak nemůže přesáhnout částku vymezenou cenovými předpisy a požadovaná náhrada v období od [datum] do [datum] odpovídá součinu 3864 m2, x 85 Kč: 365 x 365, tj. celkem žalované částce. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a uložil žalované též povinnost zaplatit žalobcům úroky z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšným žalobců, přiznal náklady, které účelně vynaložili na soudní poplatek ve výši 13.140 Kč, na odměnu advokáta ve výši 52.650 Kč dle § 3 a § 19a vyhl.č. 484/2000 Sb. a náhr