52 C 342/2012-10 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [číslo] po žalovaném zaplacení částky 79755,84 Kč s příslušenstvím. Žaloba vycházela z tvrzení, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný řádně neplnil podmínky sjednané mezi účastníky řízení, na výzvy žalobkyně nereagoval a žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami od smlouvy odstoupila. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. Protože účastníci řízení souhlasili s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) soud tedy věc projednal za splnění těchto podmínek. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: [právnická osoba] (dále jen„ žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut sjednaný úvěrový rámec. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen VOP) a Sazebník poplatků (dále jen SP), které upravují vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázal se hradit měsíční pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Žalobkyně poskytla na účet žalovaného finanční prostředky. Žalovaný sjednané závazky neplnil řádně a včas a dostával se do prodlení s úhradou svých závazků. Žalobkyně tedy v souladu s čl. 8 bod (i) VOP, kdy je žalovaný v prodlení s úhradou více jak 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak 3 měsíce dopisem odstoupila od smlouvy. Dle čl. 8 VOP odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti okamžikem jeho doručení žalovanému v souladu s čl. 12 VOP, v daném případě odstoupení nabylo účinnosti v souladu se shora citovaným a okamžikem odstoupení se smluvní vztah sjednaný mezi účastníky ruší a žalovaný je povinen uhradit žalobkyni celkovou výši požadovanou žalobou. Po tomto dni žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což žalovaný ke dni podání žalobního návrhu neučinil. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu se plně ztotožňuje s výše uvedenými skutkovými zjištěními, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na výše uvedené. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Úvěrová smlouva patří mezi tzv. absolutní obchodní závazkové vztahy. Znamená to, že bez ohledu na postavení smluvních stran a bez ohledu na účel právního jednání (zda jde o úvěr pro účely podnikání nebo o spotřebitelský úvěr) smlouva bude podřízena vždy režimu obchodního zákoníku. Protože je většina ustanovení obchodního zákoníku, jež upravují institut smlouvy o úvěru, dispozitivní, záleží na smluvním ujednání stran a široce se tedy uplatňuje zásada smluvní volnosti. Dle ust. § 497 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podstatnými částmi smlouvy je určení věřitele a dlužníka, určení částky úvěru a závazek dlužníka k vrácení částky úvěru a zaplacení úroku. Předmětem jsou peněžní prostředky ve stanovené měně. Smlouva je uzavřena již dohodou o poskytnutí peněžních prostředků a nikoli teprve faktickým poskytnutím těchto prostředků. Soud dospěl na základě provedených listinných důkazů k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák. Obsahem závazku žalobkyně bylo poskytnutí peněžních prostředků a závazek žalovaného tyto peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec avšak žalovaný svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, které obsáhly také další nároky žalobkyně, jak byly uvedeny shora, neplnil. Žalobkyně tedy (v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]) od smlouvy odstoupila. Ani po tomto úkonu ze strany žalobkyně žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovaný je tedy s ohledem na shora uvedené povinen uhradit žalobkyni částku, která je předmětem tohoto řízení. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z ust. § 369 odst. 1 obch. zák., podle kterého je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku, je povinen platit úroky z prodlení určené předpisy práva občanského, není-li smluveno jinak. Mezi účastníky nebyla výše úroků z prodlení smluvena a tudíž je třeba aplikovat v souladu s ust. § 517 odst. 2 obč. zák. nařízení vlády č. 142/1994 Sb., které ve znění účinném ke dni prodlení stanovilo, že výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru, kdy se tedy žalovaný dostal do prodlení, až do zaplacení. Tento její nárok tedy soud považuje za oprávněný. Žalobkyně by dle VOP a SP měla právo i na smluvní pokutu v důsledku porušení smluvního vztahu ze strany žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě, ta však na žalovaném své nároky ze smluvních pokut vyplývající nepožaduje, a proto se jimi ani soud nezabýval. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a vzniklo jí tedy i právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto uložil žalovanému povinnost hradit náklady řízení žalobkyně v celkové výši 27.942,00 Kč, spočívající jednak v náhradě soudního poplatku ve výši 3.990,00 Kč, jednak v nákladech právního zastoupení podle ustanovení § 3 odst. 1 a 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů v částce 19.960,00 Kč spolu s DPH ve výši 20% 3.992,00 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně je dána § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o.s.ř.. <i>Závěrem soud cítí potřebu uvést, že nic nebrání tomu, aby i po vydání soudního rozhodnutí žalobkyně na základě vzájemné dohody žalovanému umožnila uhradit dlužnou částku v jiné výši splátek, popř. umožnila splatit dluh jiným způsobem nebo až po uplynutí účastníky sjednané doby.</i>