65 C 166/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou domáhá úhrady nemajetkové újmy ve výši 229.212,50 Kč za nepřiměřenou délku řízení, které bylo zahájeno dne [datum] [anonymizována dvě slova] [obec] a skončilo [datum] rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. A dále požaduje další nemajetkovou újmu, ve výši 300.000 Kč, která mu vznikla v příčinné souvislosti s trestním stíháním domnělého daňového podvodu po dobu několika let, přičemž žalobce označil jako skutečnost rozhodnou (v jejíž příčinné souvislosti vznikla jiná nemajetková újma) nesprávný úřední postup [anonymizována dvě slova] a Policie ČR a současně nezákonné rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce]. 2. Žalobce uvedl, že je advokátem, který vykonával v období od [datum] do [datum] funkci likvidátora úpadce [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [IČO], t. č. sídlem [adresa]. Žalobce při výkonu funkce likvidátora přijal na svůj depozitní účet částku 800.000 Kč s tím, že tato náleží této společnosti. Tuto příchozí platbu však Správce daně posoudil jako příjem podléhající zdanění a následně za účelem jejího zdanění vydal dodatečný platební výměr. Žalobce s vydáním platebního výměru nesouhlasil a v rámci déle než 10 let trvajícího daňového řízení pak (i po posouzení celé věci Nejvyšším správním soudem) vdané věci uspěl a [anonymizována tři slova] [obec] uznal, že jím provedené dodatečné zdanění této částky bylo neoprávněné. 3. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce na náhradu újmy, jež mu byla způsobena v rámci vedeného daňového řízení. Zde je nutné předně podotknout, že v důsledku předmětného řízení byla žalobci uložena dodatečným platebním výměrem ze dne [datum] vydaným Správcem daně k úhradě daně ve výši 360.928 Kč a dále k úhradě penále ve výši 72.185 Kč, tj. celkem k neoprávněné úhradě částky 433.113 Kč. 4. Tato daňová povinnost byla následně v plné výši žalovaným formou srážek z přeplatků různých daní uhrazena, tj. újma žalobci zcela objektivně vznikla. Okamžikem rozhodným pro počátek daňového řízení je den 19.4.2010, kdy byl žalobci doručen dodatečný platební výměr ukládající mu povinnost zaplatit doplatek daně z příjmu fyzických osob ve výši 360.928 Kč ale především penále z dodatečně vyměřené daně podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků ve výši 72.185 Kč. Toto daňové řízení pak bylo ukončeno dne 9. 7. 2020, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum]. Dané řízení tedy trvalo od [datum] do [datum], tj. více než 122 měsíců. 5. Žalobce podáním ze dne 31. 12. 2020 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu způsobené újmy dle zákona o náhradě škody. K dnešnímu dni však žalobce obdržel toliko stanovisko žalovaného popsané výše, s nímž nesouhlasí. Následné stanovisko žalovaného (zda uplatněný nárok na náhradu újmy přiznává (popř. v jaké výši) či nikoliv) již žalobce neobdržel. 6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaný uvedl, že dne [datum] [anonymizována tři slova] [územní celek] rozhodnutím [číslo jednací] přiznal žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 391 792 Kč. Podle § 254 odst. 6 daňového řádu úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně. 7. Žalovaný tedy konstatuje, že přiznaný a vyplacený úrok z neoprávněného jednání správce daně představuje ve smyslu § 251d daňového řádu účinného ode dne 1. 1. 2021 (mimo jiné) specifickou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení řízení svým předmětem spadajících do aplikačního rámce tohoto zákona, přičemž úpravu obsaženou v tomto ustanovení je na základě zásady lex specialis derogat legi generali v takových případech nutno aplikovat přednostně před obecnou úpravou náhrady újmy způsobené při výkonu veřejné moci, obsaženou v zákoně o odpovědnosti státu za škodu. Tato peněžitá sankce plní i funkci reparační – vyjadřuje paušalizovanou náhradu škody za vydaná nezákonná rozhodnutí či nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na skutečnou daňovou povinnost žalobce. 8. Žalovaný dále uvádí, že žalobce uplatňuje žalobu za nepřiměřenou délku řízení, kdy řízení trvalo od 15. 4. 2010 do 9. 7. 2020. Posuzuje se tak období od roku 2010 do roku 2020, kdy se jedná o tvrzený nesprávný úřední postup, který má spočívat v nepřiměřené délce řízení, přičemž jelikož se posuzuje celková délka vedeného řízení, je nutno vycházet z předpisů, které platily v době, kdy bylo řízení fakticky ukončeno, tedy v okamžiku doručení rozhodnutí [anonymizována tři slova] [číslo jednací], kterým změnilo rozhodnutí správce daně ze dne 15. 4. 2010 (dodatečný platební výměr). Následná saturace postupu správce daně pak byla rovněž přiznána v roce 2020, konkrétně rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 19. 8. 2020. Lze tak shrnout, že za tvrzený nesprávný úřední postup v řízení, které bylo ukončeno v roce 2020, byl žalobce kompenzován částkou ve výši 391 792 Kč, a to rovněž v roce 2020, přičemž tato kompenzace je plně započitatelná v intencích výše uvedené argumentace. S ohledem na učiněné zpětvzetí části nároku v částce 300 000 Kč, kdy ve zbývající části je požadován nárok v částce 229 212,50 Kč, je zcela evidentní, že došlo k plné kompenzaci žadatele a žaloba je tak zcela nedůvodná. 9. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že dne 18. 1. 2010 [anonymizována dvě slova] v [obec] zahájil u žalobce kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007. Následně dne 15. 4. 2010 správce daně vyměřil žalobci dodatečným platebním výměrem [číslo jednací] daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 360 928 Kč a penále ve výši 72 185 Kč (viz důkaz protokol o daňové kontrole ze dne 18. 1. 2010, dodatečný platební výměr ze dne 15. 4. 2010, [číslo jednací]) 10. Soud má dále za prokázané, že proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 15. 4. 2010 podal žalobce dne 28. 4. 2010 odvolání, na jehož základě vydalo dne 22. 12. 2010 [finanční ředitelství] v [obec] jako odvolací orgán pod [číslo jednací] rozhodnutí o odvolání, kterým odvolání žalobce zamítlo. (viz důkaz rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 22. 12. 2010, [číslo jednací]) 11. Soud má dále za prokázané, že dne 1. 10. 2015 [název soudu] žalobu žalobce ze dne 22. 2. 2011 proti rozhodnutí [finanční ředitelství] v [obec] zamítl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2015 (viz důkaz rozsudek [název soudu] ze dne 1. 10. 2015, č. j. [číslo jednací]) 12. Soud má dále za prokázané, že dne 28. 4. 2016 [název soudu] rozhodl o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne 1. 10. 2015 č.j. [číslo jednací] rozsudkem sp. zn. [číslo jednací] tak, že rozsudek [název soudu] i rozhodnutí [finanční ředitelství] v [obec] ze dne 22. 10. 2010 [číslo jednací] zrušil a věc vrátil odvolacímu orgánu k dalšímu řízení. (viz důkaz rozsudek [název soudu] ze dne 28. 4. 2016, č. j. [číslo jednací]) 13. Dne 22. 11. 2016 [anonymizována tři slova] vydalo pod [číslo jednací] nové rozhodnutí, ve kterém vyslovilo závěr, že odměna likvidátora je příjmem podle ust. § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Dne 22. 12. 2016 napadl žalobou žalobce rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 22. 11. 2016, [číslo jednací] u [název soudu]. Dne 20. 8. 2019 [název soudu] rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 22. 11. 2016 zrušil rozsudkem č.j. [číslo jednací], kdy konstatoval, že žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil žalobcem přijatou částku 800.000 Kč jako příjem z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů, ačkoliv podle rozsudku [název soudu] ze dne 28. 4. 2016 [číslo jednací] se jedná o příjem ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů. (viz důkaz rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 22. 11. 2016, [číslo jednací], rozsudek č.j. [číslo jednací]) 14. Dne 3. 7. 2020 [anonymizováno] rozhodnutím [číslo jednací] změnilo rozhodnutí správce daně ze dne 15. 4. 2010 tak, že ve výroku napadeného rozhodnutí se text za slovy:„ ze dne 12. 04. 2010“ nahrazuje textem: stanovuje základ daně podle § 5 zákona o daních z příjmu ve výši: 327877,00 Kč, vyměřuje daň ve výši: 104928.00 Kč, vyměřuje daňovou ztrátu ve výši: 0.00 Kč, a stanovuje nárok na daňový bonus podle § 35c zákon o daních z příjmů ve výši: 0.00 Kč a současně Vám sděluje výši penále z dodatečně vyměřené daně podle § 37b odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků 20.985.00 Kč (viz důkaz rozhodnutí [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 3. 7. 2020, [číslo jednací]) 15. Soud má dále za prokázané, že rozhodnutím ze dne 19. 8. 2020 [anonymizována tři slova] [územní celek] rozhodl o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně, kdy uvedl, že daňovému subjektu byla neoprávněně vyměřena daň ve výši 256.000 Kč a penále ve výši 51.200 Kč a proto mu přísluší d