60 C 2369/2018-13 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá na žalované straně zaplacení částky 6 270,26 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou stranou dne [datum] smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru, na základě které jí poskytla kontokorentní úvěr k běžnému účtu a to až do sjednaného limitu. Žalovaná strana se současně zavázala dodržovat sjednané podmínky, zejména platit z kontokorentního úvěru sjednaný úrok a dále úvěr splatit vždy nejpozději ve sjednané lhůtě od jeho čerpání. Žalovaná strana se dále zavázala platit sjednané poplatky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Sazebník poplatků za poskytování služeb. Žalovaná strana podle obsahu žalobních tvrzení porušila svoje smluvní povinnosti, když kontokorentní úvěr sjednaným způsobem nesplácela. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svých smluvních oprávnění, od smlouvy odstoupila a žalovanou stranu vyzvala k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaná strana dlužnou částku neuhradila, požaduje žalobkyně její úhradu v soudním řízení a to včetně sjednaného úroku z úvěru a dále včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, s ohledem na prodlení s úhradou dluhu. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba] 2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila. 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou stranou smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu, na základě které žalované straně poskytla kontokorentní úvěr na osobním/běžném účtu ve sjednané výši. Žalovaná strana se současně zavázala platit z úvěru úrok ve výši ve smlouvě sjednané a dále úvěr splatit ve sjednané lhůtě jednoho roku, když banka byla oprávněna úvěr prolongovat o jeden rok a to i opakovaně. Předpokladem prolongace úvěru bylo to, že osobní/běžný účet nevykáže kdykoliv během čerpání úvěru, nejpozději však jeden měsíc před jeho splatností, debetní zůstatek a nedojde ke zhoršení platební morálky klienta. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a Sazebník. Ve Všeobecných obchodních podmínkách banky účastníci mimo jiné sjednali právo banky, v případě porušení smluvních povinností ze strany klienta, od smlouvy odstoupit. Z výpisů z běžného účtu žalované strany vyplývá, že kontokorentní úvěr nebyl řádně splácen. [příjmení] žalované straně písemně oznámila odstoupení od smlouvy a současně ji vyzvala k úhradě dosud nesplaceného kontokorentního úvěru včetně sjednaného úroku a poplatků. Pohledávka banky za žalovanou stranou byla na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek následně postoupena žalobkyni, o čemž banka žalovanou stranu písemně vyrozuměla. Před zahájením soudního řízení zástupce žalobkyně zaslal žalované straně předžalobní výzvu k plnění s poučením o zahájení soudního řízení pro případ neuhrazení dlužné částky. 6. Podle ust. § 3028 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle ust. § 261 odst. 3, písm. d) z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 8. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. 10. Podle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlené určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. 12. V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaná strana uzavřely smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu, kterou předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované straně čerpání peněžních prostředků na běžném účtu do povolené výše, tj. poskytla jí do povolené výše úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku s ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu. Žalovaná strana na základě této smlouvy čerpala kontokorentní úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaná strana porušila svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácela. Předchůdkyně žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, od smlouvy odstoupila a žalovanou stranu vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Z dosud neuhrazeného kontokorentního úvěru je žalovaná strana povinna současně platit sjednaný úrok a to dle ust. § 502 obchodního zákoníku a dále dle ust. § 369 obchodního zákoníku rovněž úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/1993 Sb., v pozdějším znění a to až do úplného zaplacení dlužné částky. 13. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci a to na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba] a žalované straně zaslaného oznámení o postoupení pohledávky, soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a proto jí soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, dále z odměny za právní zastoupení advokátem a to za 3 úkony právní služby ve výši 1 500 Kč úkon, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění, sepis žaloby (ust. § 7 ve vazbě na ust. § 11 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč úkon (ust. § 13 odst. 2 vyhl. MS ČR č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21 % vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, celkem tedy 7 534 Kč. 15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni, jíž byla náhrada nákladů řízení přiznána, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto, že žalovaná strana je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 16. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 17. Závěrem soud dodává, že účastníkům řízení ani po vydání tohoto rozsudku nic nebrání v tom, aby žalobkyně na základě vzájemné dohody umožnila žalované straně úhradu přiznaného nároku v jiné lhůtě, příp. ve splátkách, které si účastníci sami dohodnou.