22 C 19/2017 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal na žalovaném vyklizení bytu [číslo] nacházejícím se v domě na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný užíval předmětný byt na základě nájemní smlouvy [anonymizováno] – [číslo] ze dne [datum]. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to jednoho roku, s automatickou prolongací po dobu pěti let. Nájemní smlouva byla automaticky ze zákona prodlužována od [datum] do [datum], avšak dne [datum] byla žalovanému odeslána výzva k opuštění bytu a žalovanému byla doručena dne [datum]. Dne [datum] byla odeslána doporučeně stejná výzva. Žalobce rovněž namítal nedostatek dobré víry na straně žalovaného ve vztahu k vydržení nájemního vztahu mezi účastníky. Žalobce má za to, že žalovaný užívá byt od [datum] bez právního důvodu, pročež podal tuto žalobu na vyklizení. 2. Žalovaný se k podané žalobě na výzvu soudu vyjádřil svým podáním ze dne [datum] tak, že s vyklizením bytu nesouhlasí. Žalovaný potvrdil, že se žalobcem uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu k předmětnému bytu, který obývá společně se svou družkou a synem. Žalovaný byt řádně užívá, má označenu schránku a vstupní dveře. Žalovaný namítl především vydržení nájemního vztahu v souladu s ustanovením § 2238, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též obč. zák. nebo NOZ), kdy v současné chvíli se jedná o nájemní vztah uzavřený na dobu neurčitou, neboť byt od roku 2003 nepřetržitě řádně užívá. Svoji dobrou víru žalovaný odvozuje mimo jiné od investic do předmětného bytu. Žalovaný rovněž namítl promlčení práva žalobce na vyklizení předmětného bytu. Rovněž pak žalovaný namítl, že výzva k vyklizení ze dne [datum] mu nebyla řádně doručena, neboť žalobce na ní uvedl mylně jméno žalovaného a v inkriminovaném období se navíc žalovaný a jeho družka nacházeli mimo území ČR. Žalovaný opakovaně žádal žalobce, aby mu trvání nájemního vztahu písemně potvrdil. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobce je spolu s Hlavním městem Prahou spoluvlastníkem bytu [číslo] nacházející se v domě na adrese [adresa žalovaného], s tím, že žalobci je svěřena správa této nemovitosti. Tento byt byl předmětem nájmu, na základě smlouvy o nájmu č. [anonymizováno] – [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky (výpis z katastru nemovitostí obec Praha, kat. území: [část obce], LV: [číslo] ze dne [datum], nájemní smlouva č. [anonymizováno] [číslo]). Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu, v jejímž článku VII. byla vymezena časová účinnost této smlouvy, kdy nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou jeden rok s možností postupné prolongace, nejdéle však na dobu pěti let. Následně dne [datum] uzavřeli účastnící dodatek k této smlouvě v rámci kterého došlo mimo jiné ke změně č.l. VII., kdy nově zní: nájemní vztah se sjednává na dobu určitou do [datum] (nájemní smlouva č. [anonymizováno] [číslo], včetně dodatku [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] žalobce sepsal výzvu k vyklizení předmětného bytu, která byla adresována žalovanému, který byl vyzván k jeho odevzdání do [datum], neboť nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Tuto zásilku žalovaný osobně převzal dne [datum]. Další výzva k vyklizení byla pak žalovanému odeslána dne [datum], tato zásilka se žalobci vrátila jako nedoručená (přípis ze dne [datum] a [datum], včetně dodejek). Přípisem ze dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum], žádal žalovaný žalobce o nájemní smlouvu (přípis ze dne [datum]). V březnu roku 2015 řešil žalovaný případy odcizené pošty z poštovní schránky (emailová komunikace z března 2015). Na evidenci předpisů a plateb za první tři měsíce roku 2018 pro žalovaného je uvedena platnost smlouvy od [datum] do [datum] (evidence předpisů a plateb). 4. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. 5. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy a nesporná tvrzení účastníků. Kromě listinných důkazů uvedených pod bodem 3. tohoto rozsudku soud provedl i další listinné důkazy (fotografii schránky, poštovní poukázkou B, faktury [číslo]), které však soudu neposkytly žádné nové relevantní informace, a proto je soud v písemném odůvodnění tohoto rozsudku podrobně neuvádí. Soud je toho názoru, že dokazování tak, jak bylo provedeno, je dostačující k úplnému objasnění skutkového stavu a další dokazování tedy s ohledem na zásadu hospodárnosti a rychlosti řízení neprováděl. 6. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Dle ustanovení § 685, zákona č. 40/1964 Sb. (dále též „obč. zák.“ nebo„ OZ“), ve znění účinném ke dni [datum], nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej může vypovědět jen z důvodů stanovených v zákoně. Dle ustanovení § 710 odst. 3) obč. zák., v případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této doby. Dle ustanovení § 686a odst. 6 OZ, na nájem bytu nelze použít ustanovení o prodloužení nájmu (§ 676 odst. 2). Mezi účastníky byla tedy uzavřena nájemní smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, kdy dne [datum] byl uzavřen dodatek k této smlouvě v rámci, kterého byl nájem sjednán na dobu určitou, a to do [datum]. Soud má za to, že nájemní vztah mezi účastníky k tomuto datu zanikl, v souladu s ustanovením § 710 OZ. Dne [datum] pak žalovaný převzal přípis od žalobce, jehož obsahem byla výzva k vyklizení bytu. Další výzva k vyklizení bytu byla pak žalovanému odeslána dne [datum]. Soud tedy daný právní vztah posoudil tak, že mezi účastníky bylo sjednáno, že nájemní vztah se uzavírá na dobu určitou, a uplynutím této doby tento zanikl. Vzhledem k ustanovení §686a odst. 6 OZ nedošlo ani k automatické prolongaci nájemního vztahu ze zákona. Soud má tedy za to, že nájemní vztah zanikl nejpozději dne [datum]. Pokud žalovaný namítá vydržení nájemního vztahu v souladu s ustanovením § 2238 NOZ, který uvádí, užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Soud tuto námitku žalovaného posoudil jako nedůvodnou, kdy má za to, že žalovaný neprokázal svoji dobrou víru, tak jak je v daném ustanovení uvedena. Soud k tomuto závěru dospěl zejména s ohledem na to, že sám žalovaný podepsal dodatek k nájemní smlouvě, ve kterém bylo jednoznačně uvedeno její časové ohraničení. Zároveň byla žalovanému doručena výzva k vyklizení předmětného bytu, kdy žalovaný si tuto výzvu osobně převzal dne [datum], další výzva k vyklizení byla žalovanému zasílána dne [datum], dále žalovaný sám žalobce vyzýval k uzavření nebo potvrzení existence nájemního vztahu a v neposlední řadě pak sám žalovaný soudu předložil listinu označenou jako evidence předpisů a plateb, na které je rovněž uvedeno, že nájemní smlouva byla sjednána do [datum]. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem, muselo být žalovanému jednoznačně zřejmé, že nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, jakož i to kdy tato doba uplynula. Nelze tedy přisvědčit jeho tvrzení o existenci jeho dobré víry, že nájemní vztah je po datu [datum] po právu. Pokud pak žalovaný namítl promlčení práva žalobce na vyklizení bytu, soud uzavírá, že k tomuto promlčení nemohlo dojít, neboť žalobce toto své právo řádně uplatnil, když žalovaného opakovaně vyzíval k vyklizení bytu, a to přípisem ze srpna 2010 a následně pak v lednu roku 2017. Pokud žalovaný namítá nemožnost doručení druhé z těchto výzev, soud konstatuje, že jméno uvedené na obálce je totožné se jménem žalovaného uvedené v nájemní smlouvě. Tvrzení o tom, že se žalovaný v předmětné době zdržoval mimo území ČR, je pak zcela bez významu, neboť se jedná o hmotněprávní úkon, kdy postačí pokud se písemnost dostane do sféry vlivu žalovaného, tak aby se mohl s jejím obsahem seznámit. 7. Soud tedy uzavírá, že právo žalobce na vyklizení předmětného bytu je po právu, neboť žalovaný užívá byt bez právního důvodu, kdy nájemní vztah skončil dne [datum], pročež soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 350 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a dále soud postupoval dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění tak, že přiznal žalobci, která nebyl v řízení zastoupen, paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý ze čtyř a půl úkonů, tj. 1 350 Kč dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění (před žalobní upomínka, žaloba ve věci samé, účast na jednání soudu dne [datum], které nebylo zahájeno a účast na jednání soudu