12 C 155/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. V souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bude v odůvodnění tohoto rozsudku uveden pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení, jelikož proti němu není odvolání přípustné pro bagatelní předmět řízení. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 15. 9. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 2 849 Kč s odůvodněním, že žalovanému vznikl na bankovním účtu [anonymizováno], č.ú. [číslo] - [číslo] vedeném žalobkyní na základě smlouvy o vedení účtu uzavřené mezi účastníky dne 17. 2. 2016 debetní zůstatek, k čemuž došlo dne 21. 3. 2016. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky bez reakce, žalobkyně tedy odstoupila v souladu se smluvními podmínkami od smlouvy o vedení účtu s účinností ke dni 7. 6. 2019. Žalovaný byl dne 12. 8. 2020 vyzván předžalobní upomínkou k úhradě svého duhu, kde dni podání žaloby neuhradil ničeho. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 23. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučen o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů dle § 115a o. s. ř., a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil, a soud tak ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že nemá námitky. 4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 5. Soud tedy rozhodl o žalobě bez jednání za souhlasu obou účastníků dle § 115a o. s. ř. 6. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 2. 2016 smlouvu o vedení účtu č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“) (Smlouva o vedení účtu u [anonymizováno] ze dne 17. 2. 2016). V této smlouvě se [anonymizováno] zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky vedení účtu dle smlouvy. Žalobkyně svůj závazek plnila (Potvrzení o zřízení účtu na jméno žalovaného), žalovaný ovšem dne 21. 3. 2016 porušil svou smluvní povinnost (Všeobecné obchodní podmínky), když překročil dostupný zůstatek na účtu a nezajistil dostatek prostředků na účtu k pokrytí částky platební transakce, tento debetní zůstatek neuhradil. Žalobkyně ke dni 7. 6. 2019 odstoupila od smlouvy dopisem, který byl žalovanému zaslán (Odstoupení od smlouvy ze dne 7. 6. 2019). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dne podání žaloby na svůj dluh ovšem ničeho neuhradil (Výzva k úhradě ze dne 12. 8. 2020). 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o vedení účtu, na základě níž byl žalovanému zřízen účet, a to v souladu s § 2662 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Dle čl. 7 [číslo] Všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen zajistit na účtu dostatek prostředků k pokrytí platební transakce, tuto povinnost žalovaný porušil dne 21. 3. 2016, když překročil dostupný zůstatek a vznikl mu dluh vůči žalobkyni. Dle § 2665 OZ ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, provede převod peněžních prostředků účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Žalovanému vznikl dluh vůči žalobkyni, žalovaný tento dluh, resp. nepovolený debetní zůstatek neuhradil, dle § 2665 OZ se na tento případ přiměřeně použijí ustanovení o úvěru, kdy dle § 2396 OZ je úvěrovaný (žalovaný) povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný tvrzení v žalobě nesporoval, nijak se k žalobě nevyjádřil a ničeho na svou obranu neuvedl. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že její nárok je důvodný, na základě čehož žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 849 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ke snížení náhrady nákladů řízení ve smyslu § 14b a.t. soud přistoupil, neboť v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.