12 C 186/2020-25 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. V souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozsudek obsahuje pouze zkrácené odůvodnění, neboť proti němu není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem tohoto řízení, zahájeného žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2020, je nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 169 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně se jedná o dlužnou úhradu za laboratorní a ambulantní vyšetření poskytnuté žalovanému dne 2. 2. 2017 ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Žalovanému byla za poskytnutá vyšetření vystavena faktura [číslo] splatná dne 28. 3. 2017, jelikož žalovaný neměl žádné platné zdravotní pojištění, z něhož by mohla být cena uhrazena. Žalovaný uvedenou fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradil, byla mu ze strany žalobkyně zaslána na adresu, která byla žalobkyni známa, předžalobní upomínka, do dne podání žaloby žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. V této věci učinil soud na základě provedeného dokazování skutková zjištění, z nichž plyne následující skutkový závěr. Žalovanému byla dne 2. 2. 2017 poskytnuta ambulantní a laboratorní vyšetření ve zdravotnickém zařízení žalobkyně v hodnotě 3 169 Kč. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by byl žalovaný zdravotně pojištěn v rámci veřejného zdravotního pojištění, ať už v ČR či ve svém domovském státě, nebo u jiné komerční pojišťovny, vystavila žalobkyně žalovanému za provedená vyšetření fakturu dne 14. 3. 2017 [číslo] splatnou dne 28. 3. 2017. Žalovaný fakturu neuhradil, byla mu tedy zaslána na jím uvedenou adresu předžalobní upomínka ze dne 27. 11. 2019, do dne podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. 6. Po právní stránce vychází povinnost žalovaného uhradit žalobkyni cenu za poskytnuté zdravotní služby z § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť tu jde o péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění (nebylo zjištěno, že by žalovaný byl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, ať už v ČR či ve svém domovském státě); tím je dán právní titul pro úhradu jistiny žalované částky. Splatnost této částky pak nastala ke dni 28. 3. 2017, jak je uvedeno ve faktuře za poskytnuté zdravotní služby. Nebyla-li žalovaná částka k uvedenému datu uhrazena, dostal se tím žalovaný následujícího dne do prodlení dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a je v takovém případě povinen platit dle § 1970 OZ též úrok z prodlení, jehož výše je určena dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 7. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal, že nárok uplatňovaný žalobou je důvodný a žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., má žalobkyně, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady jsou tvořeny náhradou hotových výdajů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to ve výši po 100 Kč za každý ze dvou úkonů spočívajících v sepisu předžalobní výzvy a žaloby (§ 2 odst. 1 cit. vyhl.), a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, celkem tedy 1 200 Kč. 9. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit všechny uvedené částky ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.