15 C 58/2019-83 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce zápůjčku ve výši 350 000 Kč, kdy tuto částku odeslal dne [datum] bezhotovostně ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného. Žalovaný žalobci zápůjčku nevrátil, přestože jej žalobce o úhradu předmětné částky opakovaně žádal, a to včetně předžalobní výzvy prostřednictvím svého právního zástupce. Dále žalobce uplatnil nárok na paušální částku ve výši 1 200 Kč v souvislosti s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/20133 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil nejdříve tak, že činí spornou skutečnost, že mu měla být ze strany žalobce poskytnuta jakási dosud nesplacená půjčka ve výši 350 000 Kč, kdy žalovaný toto tvrzení popírá. Samotná skutečnost, že došlo k zaslání jakési finanční částky na bankovní účet žalovaného, není důkazem o uzavření jakékoliv smlouvy, potažmo smlouvy o zápůjčce či obdobné. Následně žalovaný při prvním jednání ve věci uvedl, že nečiní sporným, že finanční prostředky byly připsány na účet společnosti, nicméně učinil sporným právní titul, protože mezi žalovaným a žalobcem žádná smlouva o zápůjčce, ani žádná jiná obdobná smlouva uzavřená nebyla. Později pak žalovaný uvedl, že mezi ním a žalobcem probíhala v minulosti (tj. konkrétně v průběhu roku 2017) obchodní spolupráce, kdy se jednalo o obchodní spolupráci v rámci předmětu podnikání obou společností, tedy poskytování služeb. K podrobnostem této obchodní spolupráce navrhl žalovaný výslech tehdejších jednatelů obou společností. Dalším důkazem této proběhlé spolupráce pak jsou, dle žalovaného, faktury, které vystavil žalovaný žalobci za poskytnuté služby: faktura ze dne [datum] znějící na částku ve výši 102 354 Kč (faktura byla uhrazena), faktura ze dne [datum] znějící na částku ve výši 97 974 Kč (faktura byla uhrazena) a faktura ze dne [datum] znějící na částku ve výši 220 893 Kč se splatností dne [datum] (faktura nebyla do dnešního dne uhrazena). Tyto faktury byly žalovaným řádně uvedeny v kontrolním hlášení a byla z nich odvedena daň. Tím vznikl žalobci dluh vůči žalovanému ve výši 220 893 Kč. Žalovaný proto uplatnil námitku započtení s tím, že započítává svoji pohledávku za žalobcem v celkové výši 220 893 Kč. Dále žalovaný doplnil, že v důsledku jednání bývalého jednatele společnosti [jméno] [příjmení] a daňového poradce [jméno] [příjmení] bez vlastního zavinění bohužel nedisponuje vlastním účetnictvím za předmětné období, které by mu umožnilo doložit též další důkazy a argumenty na podporu svých tvrzení stran sporné částky 350 000 Kč, kdy toto jednání obou uvedených osob je aktuálně řešeno jako možný trestný čin orgány činnými v trestním řízení, tak [příjmení] daňových poradců ČR jako možné kárné provinění. 3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného uvedl, že pohledávka žalovaného neexistuje, a také, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu ust. § 1987 odst. 1 o. z., tedy pohledávku nezpůsobilou k započtení. Jednostranné započtení odporující ust. § 1987 odst. 1 o.z. je relativně neplatné, z tohoto důvodu žalobce vznesl námitku relativní neplatnosti ve smyslu ust. § 586 o.z. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. Z následného tvrzení žalovaného při jednání dne [datum] má soud za prokázané, že 350 000 Kč bylo žalobcem na účet žalovaného poskytnuto s tím, že žalovaný popřel, že by byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, přitom uvedl, že mezi nimi probíhala obchodní spolupráce, kdy žalovaný eviduje za žalobcem dluh ve výši 220 893 Kč, který započítává proti pohledávce žalobce. 6. Z výpisu z účtu žalobce a žalovaného vedeného u [anonymizováno] za období od [datum] do [datum], bylo zjištěno, že žalobce zaslal dne [datum] na účet žalovaného částku ve výši 350 000 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum], soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 350 000 Kč do [datum]. 8. Z knihy vydaných faktur žalovaným za období od [datum] do [datum], bylo zjištěno, že žalovaný evidoval za žalobcem fakturu ze dne [datum] znějící na částku ve výši 102 354 Kč, která byla uhrazena, fakturu ze dne [datum] znějící na částku ve výši 97 974 Kč, která byla uhrazena a faktura ze dne [datum] znějící na částku ve výši 220 893 Kč se splatností dne [datum], která zbývá uhradit. 9. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [spisová značka] ze dne 11. 9. 2019, ze stížnosti na daňového poradce ze dne [datum] a z trestního oznámení ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný podal žalobu proti bývalému jednateli žalovaného, [jméno] [příjmení], kterému bylo soudem uloženo vydat veškerou účetní dokumentaci žalovaného za období od [datum] do [datum] a zároveň, že žalovaný podal vůči jmenovanému trestní oznámení pro podezření, zda nedošlo jeho osobou ke spáchání některého trestného činu, a to zejména trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 trestního zákoníku. Dále pak byla podána žalovaným stížnost ke Komoře daňových poradců ČR na daňového poradce [jméno] [příjmení], a to zejména z důvodu, že dle jeho výpovědi bylo účetnictví žalovaného údajně při probíhající rekonstrukci jeho kanceláře„ omylem“ zařazeno mezi staré dokumenty určené ke skartaci a jako takové společností provádějící rekonstrukci odvezeno a skartováno. 10. Mezi účastníky pak bylo dále nesporné, že žalovaný svou tvrzenou pohledávku vůči žalobci ve výši 220 893 Kč uplatnil samostatnou žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6, kdy toto řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. 11. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedená shodná tvrzení účastníků, jakož i o výše uvedené listinné důkazy. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Pokud jde o výslech bývalého jednatele žalovaného, [jméno] [příjmení], který se měl vyjádřit dle návrhu žalovaného k obchodním vztahům mezi účastníky, soud výslech jmenovaného neprovedl, neboť ten odmítl vypovídat z důvodu možného trestního stíhání proti jeho osobě a vzhledem k tomu, že žalovaný podal na jmenovaného trestní oznámení v souvislosti s výkonem jeho činnosti, kdy byl statutárním orgánem žalovaného, soud shledal námitku [jméno] [příjmení] za důvodnou. Dále pak se k obchodním vztahům mezi účastníky měl vyjádřit jednatel žalobce, který však nesouhlasil se svým výslechem v řízení a vzhledem k tomu, že žalobce namítal, že pohledávka uplatňovaná žalovaným neexistuje, byl by i tak výslech jednatele žalobce zcela nadbytečný. Pokud pak šlo o návrh žalovaného o vyžádání si ze strany soudu od příslušného finančního úřadu kontrolní hlášení účastníků za rozhodné období roku 2017, včetně účetní závěrky žalobkyně za rok 2017, tak tyto listiny nebyly soudu poskytnuty z důvodu povinnosti mlčenlivosti příslušeného správce daně. 12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené a shrnout, že bylo soudem prokázáno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 350 000 Kč, kdy uvedenou skutečnost prokazují výpisy z účtu jak žalobce, tak žalovaného a stejně tak nesporná tvrzení účastníků. 13. Pokud jde o právní posouzení věci, postupoval soud s odkazem na ust. § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) upravující bezdůvodné obohacení a s odkazem na ust. § 2390 o. z. upravující smlouvu o zápůjčce. 14. Jak bylo uvedeno výše, provedeným dokazováním před soudem byla v řízení prokázána pouze skutečnost, že plnění ve výši 350 000 Kč na bankovní účet žalovaného zaslal ze svého bankovního účtu žalobce. Bylo však na soudu posoudit i právní titul, na základě kterého žalobce předmětnou částku žalovanému zaplatil. Pokud byla žaloba postavena na tvrzní žalobce, že tato částka představuje plnění z uzavřené zápůjčky mezi žalobcem a žalovaným, je třeba zdůraznit, že sice zákon nevyžaduje, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána písemně, bylo však na žalobci, aby v tomto směru prokázal její platné sjednání mezi účastníky, tj. mezi žalobcem a žalovaným, neboť na něm leželo břemeno tvrzení a stíhalo jej i břemeno důkazní, žalobce však v tomto směru své důkazní břemeno neusnesl. Jednak žalovaný od počátku popíral sjednání smlouvy o zápůjčce mezi žalobcem a žalovaným, následně pak tvrdil, že mezi ním a žalobcem probíhala v minulosti (tj. konkrétně v průběhu roku 2017) obchodní spolupráce, kdy se jednalo se o obchodní spolupráci v rámci předmětu podnikání obou společností, tedy poskytování služeb, avšak uvedené prokazoval pouze knihou vydaných faktur, z nichž jedna neměla být uhrazena, přitom samotná faktura, resp. skutečno