23 C 62/2020-56 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím na základě smlouvy o výpůjčce vozidla ze dne [datum] a násl. [datum], jejímž předmětem bylo přenechání k užívání motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a to z důvodu vyzkoušení vozidla před jeho případnou koupí. Žalovaný vozidlo nekoupil, tudíž dle žalobkyně vznikl žalovanému dluh vůči žalobkyni ve výši [částka], který byl vyúčtován fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o pronájmu motorového vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo]. Žalovaný dne [datum] uhradil kauci ve výši [částka] a dne [datum] uhradil kauci ve výši [částka]. Následně se žalovaný zavázal platit pravidelné měsíční nájemně ve výši [částka] spolu s částkou [částka] za pojištění vozidla. Žalovaný přestal nájemné spolu s pojištěním hradit dle žalobního tvrzení nejméně od [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně vyčíslila dlužnou částku z toho smluvního vztahu na částku [částka]. Dne [datum] provedla žalobkyně zápočet své pohledávky do kauce, který však žalovaný nepodepsal. Žalovaný dlužnou částku ve výši [částka] neuhradil ani přes výzvu ze strany žalobkyně. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že nárok uplatnění žalobou neuznává a navrhl její zamítnutí. Především poukázal na skutečnost, že žaloba je nedostatečně určitá a absentuje vylíčení rozhodujících skutečností. Žalovaný nepopírá, že měl od žalobkyně vypůjčené vozidlo [anonymizována dvě slova], nicméně se jednalo o smlouvu o výpůjčce bez nároku na finanční protiplnění. Žalovaný rovněž nepopírá, že by se žalobkyní uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které užíval vozidlo [jméno] [příjmení]. Rovněž souhlasí, že v souvislosti s touto nájemní smlouvou poskytl žalobkyni kauci ve výši [částka]. Žalovaný však namítá, že ze žaloby není zřejmé, za jaké období a v jaké částce existuje dluh žalovaného na nájemném a náhradě za pojištění vozidla. V souvislosti s ukončením nájemního vztahu žalovaný vrátil žalobkyni vozidlo dne [datum], tj. vozidlo bylo užíváno v období od [datum] do [datum]. Za tuto dobu žalovaný uhradil žalobkyni nájemné a náhradu za pojištění vozidla částku ve výši [částka]. Celková výše nájemného a pojištění měla činit částku [částka]. Žalovaný dlužil žalobkyni částku ve výši [částka], nicméně pohledávka žalobkyně na úhradu této částky zanikla v důsledku zápočtu vzájemných pohledávek. Žalovaný v závěru svého vyjádření vznesl kompenzační námitku. 3. První jednání ve věci se konalo dne [datum]. Žalobkyně upřesnila, že od [datum] do [datum] půjčila žalovanému na základě smlouvy na vyzkoušení předmětné vozidlo [anonymizována dvě slova] s tím, že pokud se mu bude líbit, uzavře poté leasing. Žalovaný vozidlo po měsíci vrátil a dne [datum] si ho zase na měsíc půjčil a následně opět vrátil. V reakci na to mu byla vystavena faktura [anonymizováno] [rok] na částku [částka], kterou si žalovaný zavedl do svého účetnictví, za tyto dva měsíce užívání, protože si vozidlo nekoupil. Následně byla uzavřena nájemní smlouva na vozidlo [jméno] [příjmení], období od [datum] do [datum], kdy byl podepsán protokol o vrácení. K dotazu soudu žalobkyně sdělila, že částka ve výši [částka] uvedená ve faktuře ze dne [datum] představuje pokutu za opožděné vrácení vozidla, penále z prodlení úhrady nájemného a poškození vráceného vozu. Žalovaná učinila nesporným, že došlo k uzavření nájemní smlouvy, složil kauci a dohodl se se žalobkyní, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný nevlastnil žádné vozidlo, vypůjčí si od žalobkyně [příjmení] [jméno] na základě smlouvy o výpůjčce, tj. bezplatně. Měla to být ze strany žalobkyně náhrada za to, že se opozdila a nemá k dispozici [jméno] [příjmení]. Žalovaný rozporuje délku druhé výpůjčky a dodává, že důvodem výpůjčky, která dle jeho tvrzení trvala pět dnů, bylo to, že žalobkyně chtěla vozidlo prodat, takže ho bezplatně zapůjčila žalovanému, aby se poptal svých známých, jestli nechtějí vozidlo koupit. Dle žalovaného považoval zapůjčení vozidla ze své strany jako výpomoc a snahu vyjít žalobkyně vstříc. Žalobkyni bylo dáno poučení dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), aby doplnila svá tvrzení. 4. Další jednání ve věci se konalo dne [datum]. Soud poučil žalobkyni, že nevyužila lhůtu, která jí byla poskytnuta k doplnění tvrzení, tudíž neunesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Žalovaný sdělil, že není sporné používání a zapůjčení automobilu, nicméně není možné rozklíčovat tvrzení uvedená v žalobě a spor nelze postavit pouze na vystavených fakturách. Na dotaz soudu bylo žalobkyní sděleno, že částka ve výši [částka] je částka, na které se dohodla žalobkyně a žalovaný ústně a ze smlouvy nevyplývá. Žalovaný zpochybnil smlouvu o výpůjčce s odůvodněním, že listina předložená žalobkyní není originál, neboť sám má k dispozici smlouvu o výpůjčce ze dne [datum], kde je uvedeno datum [datum]. Na smlouvě o výpůjčce, kterou předložila žalobkyně, je datum [datum] přeškrtnuté a je doplněno datum [datum]. Dokazování bylo ukončeno. 5. Žalovaný dne [datum] zaslal soudu vzájemný návrh vůči žalobkyni, konkrétně požaduje po žalobkyni zaplacení částky ve výši [částka] spolu s příslušenstvím z titulu nevrácené rezervační jistiny. Žalovaný se domnívá, že žalobce neunesl důkazní břemeno, co se týká pohledávek ve výši [částka] z titulu užívání vozidla [anonymizována dvě slova] a částky ve výši [částka] z titulu smlouvy o pronájmu. 6. Vzájemný návrh žalovaného byl usnesením ze dne 17. 2. 2021, č. j. 23 C 62/2020-45, vyloučen k samostatnému řízení. 7. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 8. Mezi stranami je nesporné, že si žalovaný od žalobkyně půjčil vozidlo [anonymizována dvě slova]. Rovněž je nesporné, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání vozidla [jméno] [příjmení] k užívání za úplatu, konkrétně za měsíční nájemné ve výši [částka] a náhradu za tzv. havarijní a povinné ručení ve výši [částka]. Účastníci řízení rovněž učili nesporným, že žalovaný složil kauci ve výši [částka]. 9. Soud má pochybnosti o pravosti smlouvy o výpůjčce, resp. té verzi, která byla předložena žalobkyní, jelikož z důvodu ručního přepsání data vrácení vozidla z [datum] na [datum] se neshoduje s verzí, která byla předložena žalovaným. 10. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené listinné důkazy. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, když po kvalifikované výzvě soudu žalobkyně ničeho dalšího netvrdila ani nedoplnila. 11. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním a provedeným důkazům pak soud došel k následujícímu závěru: 12. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o výpůjčce vozidla [jméno] [příjmení], [registrační značka]. Dle § 2 dané smlouvy bylo účelem smlouvy provedení zkušební jízdy žalovaným z důvodu prověření jízdních vlastností uvedeného vozidla před jeho případnou koupí. Úplata nebyla sjednána. Délka výpůjčky je sporná. Žalovaná se žalovaným uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu motorového vozidla s následným odkupem, předmětem smlouvy bylo vozidlo [jméno] [příjmení], [registrační značka], kdy nájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně, pojištění ve výši [částka] a jistina ve výši [částka]. 13. Žalobkyně soudu předložila kopii smlouvy o výpůjčce vozidla, z které vyplývá, že ke skončení doby výpůjčky mělo dojít dne [datum], ačkoliv datum [datum] bylo do dané smlouvy dopláno ručně a toto datum není uvedeno v kopii smlouvy, která byla předložena žalovaným. 14. Podle ust. § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 15. Podle ust. § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 16. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Ačkoli byla žalobkyně soudem v souladu s ust. § 118a o.s.ř., poučena, v jakém směru má svoji žalobu doplnit, žalobkyně žalobu nedoplnila, když nevysvětlila a nedoložila ohledně každé faktury, za jaké období je nájemné účtováno. Vzhledem k tomu, že bez doplnění žalobních tvrzení je žaloba neurčitá a soud ne