26 C 41/2016-321 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22.4.2016 se žalobce domáhal na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 188 637 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy. Žalobce uvedl, že usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství [obec a číslo], [anonymizováno], odboru hospodářské kriminality – 2. oddělení, [číslo jednací] – [číslo] ze dne 4.3.2008 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin„ porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“ podle § 152, odst. 1, odst. 2, písm. b) tehdy platného trestního zákona, přičemž v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo mimo jiné uvedeno, že svým jednáním měl žalobce spolu s ostatními spoluobviněnými způsobit poškozeným škodu„ nejméně 10 000 000 Kč“. Dne 3.2.2010 přistoupil policejní orgán k prostudování trestního spisu a následně byla dne 31.5.2010 k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 podána obžaloba Městského státního zástupce v [obec] ze dne 27.5. 2010. U Obvodního soudu pro Prahu 6 byla věc vedena pod č.j. 16 T 58/2010 a první hlavní líčení bylo ve věci nařízeno na den 29.3. 2011, když před tím byl ve věci soudem I. stupně vydán trestní příkaz, proti němuž podal žalobce odpor. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.8. 2013, sp. zn. 16 T 58/2010 byl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu„ porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi“ podle § 152, odst. 1, odst. 2, písm. b) trestního zákona a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 000 Kč s tím, že pro případ jeho nezaplacení mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Na základě odvolání žalobce Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 24.6. 2015 napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu tento mimo jiné vyjádřil pochybnost o tom, zda soud I. stupně chápe po věcné stránce projednávanou problematiku a vyslovil názor, že soud I. stupně by měl v dalším řízení přibrat konzultanta, což se také následně stalo. Obvodní soud pro Prahu 6 pak rozsudkem ze dne 17.3. 2015, který nabyl právní moci dne 22.4. 2015 rozhodl tak, že se žalobce v plném rozsahu zprošťuje obžaloby podle § 226, písm. c) trestního řádu. Žalobce se žalobou u soudu domáhal přiznání těchto dílčích nároků: a) nároku na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených žalobcem na obhajobu v trestním řízení ve výši 123 655 Kč. b) nároku na náhradu škody způsobené výkonem vazby na žalobci ve výši 135 000 Kč, neboť žalobce ve vazbě strávil 81 dnů. Tato částka ve výši 135 000 Kč představuje ztrátu na výdělku, kterou žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se vzetím do vazby a je počítána z průměrné hrubé měsíční mzdy žalobce. c) nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby na žalobci ve výši 200 000 Kč. d) nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva žalobce na projednání a rozhodnutí jeho věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 58/2010 v přiměřené době ve výši 210 000 Kč, neboť trestní stíhání žalobce trvalo 7 let. e) nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do jeho osobnostních práv samotným nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a samotným trestním stíháním ve výši 300 000 Kč. Samotné nezákonné trestní stíhání mělo nepochybný dopad do jeho práva na občanskou čest, lidskou důstojnost a vážnost, jakož i do práva na soukromý a profesní život, kdy mělo jít o trestnou činnost v oblasti IT, jíž se žalobce celoživotně profesně zabýval. Lze konstatovat, že každé trestní stíhání nutně představuje významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Byť došlo formálně ke zproštění žalobce od obžaloby, z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce byl zproštěn proto, že se trestný čin, který jím měl být spáchán, nestal. V těchto případech je zásah v obdobných věcech intenzivnější a kompenzace za trestní stíhání, které takto skončilo, žalobci náleží. Žalobce jako dosud netrestaný občan utrpěl značnou újmu v důsledku zásahu státu v podobě zahájení trestního stíhání, o to více pak při podání obžaloby a maximálně intenzivně při případném, byť nepravomocném odsouzení soudem prvního stupně. To vše ve světle následného zproštění obžaloby. Každé trestní stíhání způsobuje citelný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. V daném trestním řízení šlo o obvinění a následně o obžalobu pro trestný čin s trestní sazbou odnětí svobody na šest měsíců až 5 let, žalobci hrozila náhrada škody ve výši cca 40 000 000 Kč (kterou by požadovaly poškozené autorské společnosti). Ke zproštění došlo v pořadí druhým rozsudkem soudu I. stupně. Tímto došlo zejména k zásahu do cti, dobré pověsti, profesní cti a pověsti. Zde žalobce odkázal pro srovnání na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 493/2016. f) nároku na náhradu škody na věcech odebraných žalobci při domovní prohlídce provedené v souvislosti s jeho trestním stíháním, neboť dne 4.3.2008 po zadržení byla u žalobce provedena domovní prohlídka, při níž byly žalobci odňaty movité věcí – kdy šlo zejména o hardware a software, resp. příslušenství – tak jak jsou tyto věci uvedeny v protokolu o domovní prohlídce a odnětí věcí ze dne 4.3.2008, konané v tehdejším trvalém bydlišti žalobce v [obec] a v [obec] na ulici [ulice a číslo]. Odňaté věci nebyly dosud žalobci vráceny. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované žádostí ze dne 22.10.2015, která jí byla téhož dne doručena. Žalovaná dne 24.10.2015 žalobci doručení žádosti potvrdila a ke dni podání žaloby však žádný z uplatněných nároků žalobce neuspokojila., přičemž poslední den lhůty k předběžnému projednání nároku je 22.4.2016. Žalobce požaduje i přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z výše uvedených částek od 23.4.2016 do zaplacení. 2. Žalovaná nárok žalobce uznala jen částečně a žalobci vyplatila dne 30. 6. 2016 částku 366 005 Kč, a to na náhradu: a) nákladů na obhajobu částku 123 655 Kč, b) škody způsobené výkonem vazby částku 100 517 Kč, c) nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby částku 81 000 Kč d) nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení 60 833 Kč e) nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním konstatovala nezákonnost a omluvila se. 3. Jelikož žalovaná žalobci částečně plnila, vzal žalobce žalobu co do částky 366 005 Kč zpět. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2017 bylo řízení do této částky zastaveno. Žalobce nadále v řízení požadoval náhradu: a) nákladů na obhajobu - úroky z prodlení z částky 123 655 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016, b) škody způsobené výkonem vazby - částku 34 483 Kč s úrokem z prodlení z částky 135 000 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016 a z částky 34 483 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení, c) nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby - částku 119 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016 a z částky 119 000 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení, d) nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení - 149 167 Kč s úrokem z prodlení z částky 210 000 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016 a z částky 149 167 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení, e) nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním - částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení od 23. 6. 2016 do zaplacení, f) na náhradu škody na věcech odebraných při domovní prohlídce - částku 219 982 Kč s úrokem z prodlení od 23. 6. 2016 do zaplacení. 4. Ve věci byl zdejším soudem dne 1.6.2020 pod č.j. 26 C 41/2016-258 vydán rozsudek (ve znění opravného usnesení ze dne 31.8.2020 č.j. 26 C 41/2016-267), kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 102 029,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od 23. 4. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 366 005 Kč od 23. 4. 2016 do 29. 6. 2016, co do částky 720 602,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od 23. 4. 2016 do zaplacení byla žaloba zamítnuta, dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobci a žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částky po 14 075 Kč. K odvolání žalobce a žalované byla rozsudek zdejšího soudu rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 315/2020-298 ze dne 17.3.2021 ve vyhovujícím výroku ohledně částky 18 899,80 Kč s příslušenstvím z této částky potvrzen a co do částky 83 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 83 130 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení zrušen a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zamítavý výrok zdejšího soudu byl změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci dalších 28 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 28 967 Kč od 23. 4. 2016 do zaplacení, co do částky 108 866 Kč s příslušenstvím z této částky byl rozsudek zdejšího soud