28 C 169/2018-221 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou 1. 6. 2018 se žalobkyně proti žalovaným, jako sdružení advokátů vykonávajícím advokacii pod společným jménem [anonymizována tři slova], domáhá náhrady škody v celkové výši uvedené shora s tím, že mají plnit společně a nerozdílně. Žalobkyně tvrdila, že dne 10. 7. 2014 uzavřela s prvním žalovaným smlouvu o právní pomoci, na základě které převzal její obhajobu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], kde byla stíhána pro přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), odst. 2 písm. b) trestního zákona. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, téhož dne rozsudek nabyl právní moci a žalobkyně jím byla uznána vinnou spácháním přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 trestního zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu a se stanovením zkušební doby v trvání 60 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] na nemajetkové újmě částku 2 000 000 Kč a poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] na nemajetkové újmě částku 500 000 Kč. První žalovaný v rámci výkonu obhajoby žalobkyně jí poskytl nesprávnou právní radu ohledně lhůty, ve které je povinna uhradit poškozeným nemajetkovou újmu. K jejímu výslovnému dotazu ohledně lhůty jí sdělil, že tuto škodu není povinna uhradit před uplynutím uložené zkušební doby v trvání 60 měsíců, tedy přede dnem 16. 12. 2019. Stejný názor poté prezentoval, když byla právním zástupcem poškozených vyzvána, aby přisouzenou částku poškozeným uhradila nejpozději do 28. 1. 2015. Nesprávnou právní radu jí také sdělil, když tvrdil, že uplatnění nároku je předčasné a lhůta k plnění skončí až 16. 12. 2019. Tento názor prezentoval i ve svém přípisu ze dne 14. 1. 2015, který zaslal právnímu zástupci poškozených. Žalobkyně v důsledku uposlechnutí shora uvedené rady prvního žalovaného se dostala do prodlení s úhradou částek, které jí bylo uloženo zaplatit podle pravomocného a vykonatelného rozsudku. Na její majetek byly následně nařízeny 2 exekuce. Jejich provedením byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad]. Věc byla vedena pod spisovými značkami [spisová značka] a [spisová značka]. Žádné úkony během těchto exekučních řízení první žalovaný neučinil, veškeré zákonné lhůty k případnému podání návrhu na zastavení exekuce marně uplynuly. V důsledku toho vznikla žalobkyni dne 3. 6. 2015 škoda ve výši 495 132 Kč, protože kromě částek uložených jí k úhradě v rámci trestního řízení byla nucena dále uhradit náklady exekuce a náklady oprávněného v obou exekučních řízeních, a to v částkách 382 000 Kč a 20 086 Kč ve věci [spisová značka] a 80 220 Kč a 12 826 Kč ve věci [spisová značka]. Tyto částky uhradila dne 3. 6. 2015. Tím jí vznikla škoda, za kterou odpovídají solidárně žalovaní, i přes výzvu k úhradě prostřednictvím právní zástupkyni žalobkyně ze dne 20. 2. 2017 a mailem ze dne 22. 2. 2017 neuspokojili nárok žalobkyně ani částečně. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz dne 3. října 2018. Žalovaní proti němu podali řádně a včas odpor (i když u druhého žalobce původně nebyl správně zažurnalizován do spisu). 3. První žalovaný učinil nesporným, že jako obhájce žalobkyně jí poskytoval právní pomoc ve věci [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 2. Poté, co byl vynesen odsuzující rozsudek a rozhodnuto také o povinnosti zajistit poškozeným manželům [příjmení] nejpozději do konce zkušební doby uhradit majetkovou újmu, která jim byla přisouzena tímto rozhodnutím. Rozsudek byl vynesen v přítomnosti žalobkyně, ta tedy byla přítomna při tom, že on jako její obhájce po vyhlášení tohoto rozhodnutí a k dotazu předsedy senátu ohledně případného odvolání, vznesl na soud otázku, do kdy tedy má být přisouzená částka zaplacena. Dostalo se mu odpovědi, že náhradu škody má žalobkyně zaplatit nejpozději do konce zkušební doby svého podmíněného odsouzení. Vše je zachyceno v protokole o hlavním líčení. První žalovaný tedy namítal, že i podle ustálené a dlouhotrvající judikatury je to soud, kdo zná právo. Je třeba zásadně rozlišovat mezi tím, kdy advokát zaujme určitý právní názor, který je nesprávný a bude orgány veřejné moci posléze odmítnut, a tím, kdy advokát opomene podat včas určité podání. V prvním případě ani Ústavní soud neshledal odpovědnost advokáta za škodu. V dané věci poskytoval právní služby jako advokát, řídil se poučením soudu, které si vyžádal. Pokud jej soud nesprávně poučil, jednalo se o nesprávný úřední postup, nemůže tedy nést odpovědnost za obsah poučení, ani za jeho správnost. Kromě toho, žalobkyně se s výzvou manželů [příjmení] k provedení úhrady soudem přiznaného plnění, obrátila opět na advokátní kancelář žalovaných, žádala na předmětnou výzvu reagovat s tím, že nedisponuje požadovanými prostředky a není schopna v určené lhůtě finanční prostředky uhradit. Kromě toho jejich advokátní kancelář zpracovávala sdělení k majetkovým poměrům žalobkyně s datem 3. 12. 2014 pro uvedenou trestní věc. Žalobkyně tehdy doložila, že má příjem 8 000 Kč a její životní úroveň je podprůměrná. Kromě toho následně oprávnění, tedy poškození v trestní věci, zavinili zastavení exekučního řízení a žalobkyně sama se zavázala jim uhradit tyto náklady v rámci dohody o splátkách. S odkazem na ustanovení § 16 odst. 1, 2 zákona o advokacii pak první žalovaný namítal, že po celou dobu postupoval v souladu se zájmy žalobkyně, s ohledem na její situaci a s jejími pokyny, když nárokovanou částku nebyla schopna uhradit. Nelze tedy dovozovat porušení jeho povinnosti, tím není dána ani příčinná souvislost mezi pochybením advokáta a vznikem škody, nemůže tedy odpovídat za škodu, která žalobkyni údajně vznikla. Navrhoval tedy žalobu zamítnout. 4. Druhý žalovaný se s tím názorem vysloveným prvním žalovaným ztotožnil. 5. Vedlejší účastník na straně žalovaných zdůraznil, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou jeho klientovi v souvislosti s výkonem advokacie, je objektivní odpovědností, je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou porušení povinnosti při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinností při výkonu advokacie a vznikem škody. Důkazní břemeno k prokázání všech tří znaků nese žalobce. Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta a vznikem škody je dána pouze tehdy, pokud je prokázáno, že kdyby k pochybení advokáta nedošlo, škoda by nenastala. Žalobkyně neprokazuje ani první předpoklad případné odpovědnosti žalovaných za škodu, tedy pochybení některého ze žalovaných při výkonu advokacie. První žalovaný nikterak nepochybil, když v tomto případě ohledně splatnosti nároku se řídil výslovným poučením, sdělením ze strany trestního soudu, i kdyby se jednalo o poučení nesprávné, nemůže jít tato skutečnost k tíži prvního žalovaného. Navíc měl první žalovaný od žalobkyně, jako tehdy jeho klientky, informace, že tato disponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě poškozeným [příjmení] přiznané náhrady nemajetkové újmy. Toto ona sama deklarovala v průběhu trestního řízení při jednom z hlavních líčení. Toto lze zjistit z protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 6. 2014, stránky 4 a 5, ze sdělení k majetkovým poměrům žalobkyně (tehdy obžalované) ze dne 14. 8. 2014 a stížnosti žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým jí byla uložena povinnost nahradit poškozeným [příjmení] náklady na jejich zmocněnce, které byli přibližně ve výši 150 000 Kč. Kromě toho žalobkyně s poškozenými uzavřela dohodu o uhrazení dluhu formou splátkového kalendáře dne 21. 5. 2015. I kdyby tedy byla dána příčinná souvislost mezi pochybením advokáta a vznikem škody, došlo by k přetržení příčinné souvislosti, neboť to byla sama žalobkyně, kdo se dobrovolně zavázal uhradit náklady exekuce a náklady oprávněných v exekuci ve sjednané výši. Kromě toho, vyčíslení výše škody, které měla hradit jako náklady exekuce nebo jako náklady oprávněných v exekuci, toto vyčíslení je nepřezkoumatelné, neprůkazné a nekoresponduje ani s listinami, které jsou součástí exekučních spisů. Tam naopak procházejí návrhy na zastavení exekuce v obou řízeních, kde oba oprávnění se výslovně vzdávají práva na náhradu nákladů exekučního řízení. Totéž se objevuje v usnesení o zastavení exekuce v obou exekučních spisech s datem 3. 6. 2015, kdy žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, ani zaplacení nákladů exekuce. Kdyby žalobkyni nějaká škoda vznikla, určila se jí ona sama dohodou, za takto určenou škodu nemohou odpovídat žalovaní. V této souvislosti pak vedlejší účastník na straně žalovaných namítl promlčení práva na náhradu škody s tím, že promlčecí lhůta je tříletá podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku s odkazem na § 620 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto režimu škoda vzniká i vznikem dluhu. Dohoda o uhrazení dluhu formou splátkového kalendáře byla uzavřena 21. 5. 2015, nejpozději toho dne se tedy žalobk