28 C 96/2018-102 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou 3. 8. 2018 se žalobce, jehož předmětem podnikání je provozování cestovní kanceláře, domáhá proti žalované, jako vlastníkovi hotelu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] v Itálii, na adrese [adresa], [příjmení] [příjmení] [jméno], [PSČ], Itálie, vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na základě smlouvy uzavřené dne 27. 5. 2015. Podle této smlouvy o ubytování [číslo] 2015 byl mimo jiné závazek žalovaného poskytnout žalobci po celou dobu trvání sezóny roku 2015 15 pokojů v předmětném hotelu a povinnost provozovatele cestovní kanceláře, tedy žalobce, zaplatit odměnu za poskytnuté plnění. Sezóna byla sjednána na období od 24. 5. 2015 do 15. 10. 2015. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalobce uhradí žalovanému zálohy na předpokládané plnění, následně pak bude na základě daňových dokladů, vystavených žalovaným, vyúčtován rozdíl mezi plněním předpokládaným dle smlouvy a plněním žalovaným skutečně poskytnutým. Na základě toho žalobce dne 11. 6. 2015 uhradil žalovanému částku 24 594,20 EUR. Následně dne 23. 6. 2015 žalovaný vystavil druhou zálohovou fakturu na 30 742,70 EUR, tuto žalobce dne 1. 7. 2015 žalovanému uhradil. Třetí zálohová faktura byla žalovaným vystavena 8. 7. 2015 ve výši 30 742,75 EUR, tuto žalobce uhradil 16. 7. 2015 Celkem tedy žalobce zaplatil žalovanému 86 079,70 EUR. Dne 5. 8. 2015 žalovaný smlouvu ukončil, informoval žalobce, že již neposkytne ubytování klientů žalobce, kteří měli do hotelu přijet následující den, tedy 6. 8. 2015. Po provedení vyúčtování skutečně poskytnutých služeb ze strany žalované dle tohoto vyúčtování žalovaný za období od 24. 5. 2015 do 5. 8. 2015 poskytl žalobci služby v celkové výši 66 219,05 EUR. S odkazem na ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. se tedy žalobce domáhá rozdílu mezi skutečně poskytnutými službami a částkou, kterou na základě zálohovaných faktur žalovanému uhradil. Domáhá se tedy vrácení částky 19 860,65 EUR. Žalovaný přes opakovanou výzvou dlužnou částku neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva s datem 11. 1. 2018, ale žalovaný na toto nijak nereagoval a nic neuhradil. Z důvodu prodlení žalovaného se žalobce domáhá i úroku z prodlení od 11. 2. 2018 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 2. Vzhledem k tomu, že účastníci si ve smlouvě o ubytování sjednali prorogační doložku, kde si ujednali, že jakékoliv spory vzešlé ze smlouvy nebo vzniklé v souvislosti s touto smlouvou, včetně otázek existence a platnosti smlouvy, budou řešeny a rozhodovány českými soudy, k návrhu žalobce soud vyřešil otázku místní příslušnosti soudu ve smyslu § 11 odst. 3 o.s.ř.. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o místní příslušnosti a usnesením ze dne 24. 4. 2019 Nejvyšší soud určil k projednání a rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 1. 3. Výzvu se žalovanému ve smyslu § 114 odst. 1 o.s.ř. nepodařilo doručit, ani prostřednictvím doručujícího orgánu, nebylo možné provést doručení, adresát nebyl zastižen, neúplná adresa neumožnila doručení do sídla či bydliště adresáta. Na základě zjištěných informací zde nikdo adresáta nezná. 4. Na základě toho byl žalovanému ustanoven opatrovník dle § 29 odst. 3 o.s.ř., usnesení ze dne 25. 11. 2020, č.j. 28 C 96/2018-59, nabylo právní moci 19. 12. 2020. S opatrovníkem pak soud dále jednal. 5. Žalovaný, jednající opatrovníkem, nesporoval, že smlouva o ubytování ze dne 27. 5. 2015 byla uzavřena. Nezpochybnil ani jednotlivé faktury, ani uhrazení předmětných částek vzhledem k tomu, že žalobce doložil jak faktury, tak výpisy z účtu. Namítal však, že první dvě platby byly po lhůtě, včas byla pouze třetí platba. Žalovaný měl podle e-mailu, který také doložil žalobce, ukončit smlouvu e-mailem ze dne 5. 8. 2015. Jako důvod je uvedeno neplnění závazků ze strany žalobce. Mělo se jednat o smlouvu ze dne 31. 7. 2015. Z toho vyplývá, že to byl žalobce, který má dluh u žalovaného, tedy neplnil smluvní závazky. Proto žalovaný neuznal dluh ani z části, protože jednak žalovanému vznikly nároky z titulu pozdní úhrady faktur a dále žalobce neplatil částky vyplývající ze smlouvy. 6. Soud provedl důkaz smlouvou o ubytování, předběžnými fakturami s datem 23. 6. 2015, 6. 7. 2015, e-mailovou korespondencí ze dne 5. 8. 2015, oznámením o přeplatku, výzvou k úhradě a výpisy z účtů. 7. Na základě takto provedeného dokazování pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce jednoznačně prokázal, že byla uzavřena smlouva o ubytování mezi oběma účastníky, a to dne 27. 5. 2015. Její součástí byly přílohy, a to Všeobecné obchodní podmínky a v rámci smlouvy byl sjednán i platební kalendář, podle kterého žalobce zaplatil k datu 31. 5. 2014 částku 24 594,2 EUR, 30. 6. 2015 a 15. 7. 2015 po 30 742,75 EUR Tyto platby žalovaný nijak nesporoval. Sporoval pouze opožděnost první platby, která měla nastat 31. 5. 2014, tedy o rok dříve, nežli byla smlouva vůbec sjednána. Vzhledem k tomu, že ostatní platby po měsíci následují již s letopočtem 2015, je zcela zřejmé, že se jedná o překlep ve smlouvě. Mělo by se jednat o platbu 31. 5. 2015. S tím totiž koresponduje datum uzavření smlouvy 27. 5. 2015. Proto soud k námitce žalovaného nepřihlížel, neboť ze souvislostí časových zcela jednoznačně vyplývá, že se skutečně jednalo o překlep ve smlouvě. Koneckonců i ostatní tzv. pro forma faktury a výpisy z účtu toto potvrzují. Výše částek, která byla ze strany žalobce žalovanému zaplacena, není ani mezi účastníky sporná, stejně tak jako ukončení smlouvy ze strany žalovaného e-mailem dne 5. 8. 2015. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě shora uvedeného tak má soud za to, že žalovaný se skutečně na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, přijal zálohově vyšší plnění, než jaké poskytl žalobci služby. Co se týče vlastního odstoupení od smlouvy, formulace není zcela jasná, není zřejmé, proč je uvedeno jiné datum smlouvy než to, které si účastníci sjednali ve smlouvě o ubytování. Není zřejmé, o jaké jiné pohledávky žalovaného by se mělo jednat. Vzhledem k tomu, že byl nepochybně prokázán projev vůle uzavřít předmětnou smlouvu o ubytování ze dne 27. 5. 2015, v ostatním obsah mailu může být pouze fabulací žalovaného, proto soud žalobě zcela vyhověl, a to včetně příslušenství požadovaného od skončení splatnosti, respektive lhůty k vrácení podle předžalobní výzvy. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci vznikly náklady jednak za zaplacený soudní poplatek ve výši 25 295 Kč, dále za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, příprava vyjádření a účast na ústním jednání, po 10 340 Kč dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996), náleží mu dále 5× režijní paušál po 300 Kč dle stejné vyhlášky a 21% DPH ve výši 11 172 Kč, celkem 89 667 Kč.