30 C 236/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 20. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 230 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 230 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení) a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti") v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Zákon"). Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Svůj nárok na zaplacení příspěvku po žalovaném odvozuje žalobkyně z ustanovení § 4 odst. 1 Zákona. Podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je dle ustanovení § 4 odst. 6 Zákona doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně výzvu žalovanému odeslala dne 19. 8. 2020. Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze Zákonem předepsaného procesu, upraveného v ustanovení § 15 Zákona. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále jen„ Vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 1. 9. 2019 do dne 31. 12. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1 odst. 2 Zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 122 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit Vozidlo. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 Zákona vznikl nárok na příspěvek. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 Zákona vznikla žalovanému povinnost k zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku tak nastala dne 2. 11. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, na předžalobní upomínku nereagoval. 2. Žalobkyně dne 20. 4. 2021 vyjádřila souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Na výzvu soudu ze dne 5. 8. 2021 č. j. 30 C 236/2021-25, aby se žalovaný ve lhůtě vyjádřil a aby uvedl, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, se žalovaný ve lhůtě nevyjádřil a soud s ohledem na připojenou doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. má za to, že žalovaný s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Za dané situace (za souhlasu obou účastníků) soud zvolil postup podle ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů (výpisu z databáze žalobkyně, výpisu z evidence registru silničních vozidel, výzev k úhradě příspěvku, sdělení České pošty k zásilce, upomínky včetně doručenky) učinil ve věci závěr, že tvrzení uvedená v žalobě byla těmito důkazy prokázána. Žalovaný tento skutkový stav ničím nesporovala. 5. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 6. Soud na daný případ dále aplikoval ustanovení § 1 odst. 2, § 4 a § 15 odst. 1, 2 a 3 Zákona a § 2 odst. 1 písm. h/ a § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí Zákon, kdy žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel osobního vozidla či přípojného vozidla porušil svou zákonnou povinnost tím, že toto vozidlo provozoval v uvedeném období bez sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem vozidla (tj. bez povinného ručení), ač bylo vozidlo v centrálním registru vozidel evidováno jako provozované. Žalobkyně, která v souladu s citovaným zákonem vyzvala žalovaného do jednoho roku od vzniku příspěvkové povinnosti k úhradě příspěvku a stanovila mu k tomu lhůtu 30 dnů od doručení výzvy, má proto právo požadovat na žalované za toto období zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných a dále zaplacení nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek. Vzhledem k tomu, že žalovaný výše uvedené nerozporoval, soud žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobkyni základ příspěvku (viz jistina) za provozování vozidla bez sjednaného povinného ručení po uvedenou dobu, kdy denní sazba příspěvku činila v uvedeném období dle shora citované vyhlášky Ministerstva financí 65 Kč a dále náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný je s plněním peněžité pohledávky v prodlení vždy 30 dní po doručení výzvy, proto přiznal soud žalobkyni podle ustanovení § 513 a § 1970 OZ rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 230 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako lhůtu třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku.