39 C 216/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované určení, že porušila právo žalobce na spravedlivý proces tím, že řádně nevykonávala činnost a metodické vedení a dále se domáhal zaplacení částky 65 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že podal [datum] žádost o informace dle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen„ zák. [číslo]“) a to k [stát. instituce]. Předmětem žádosti bylo sdělení informace o rozhodnutí stavebního úřadu č.j. S [číslo] a rozhodnutí odvolacího orgánu [číslo jednací], rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací], dokumenty k vymáhání škody vzniklé ve vztahu s výše uvedenou kauzou (závěry škodní nebo náhradové komise, doklad o úhradě škody, pokud nebyla vymáhána škoda vzniklá řízením nebo její část, případně sdělení, že k vymáhání škody nedošlo), dokumenty [stát. instituce] ve vztahu k opatřením k nápravě z šetření Kanceláře veřejného ochránce práv sp. zn. [rok] [číslo] [spisová značka]. Řízení o žádosti bylo ukončeno doručením rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] [číslo jednací], a to dne [datum]. Délka řízení byla [číslo] dnů, zákonná lhůta je 15 dnů, kdy zákonná lhůta byla překročena téměř 70x. Kromě toho část požadovaných informací i přes rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nebyla poskytnuta a rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nebylo úkonem řízení, tedy doručením rozhodnutí [číslo] ze dne [datum] k čemuž došlo [datum]. Tímto okamžikem začala běžet promlčecí lhůta, která byla přerušena po dobu vyřizování žádosti o náhradu újmy, tedy v době od [datum] do [datum]. Žaloba je podána [datum]. Nárok na náhradu nemajetkové újmy tedy zjevně není promlčen. Během řízení dle žalobce prokazatelně došlo k porušování zákonných lhůt a obstrukčnímu ping-pongu mezi povinným subjektem a nadřízeným orgánem. Dále povinný subjekt vyřizoval stížnosti místo nadřízeného orgánu. V neposlední řadě nerespektoval právní názor nadřízeného orgánu. Dlouhodobé odepírání práva na informace mělo za následek újmu na právech žalobce, a to velmi podstatným způsobem. Především nebylo možné požadované informace využít. Žadatelem je osoba, která má část příjmu plynoucí ze správy vlastního majetku. Požadované informace měly sloužit k rozvaze, zda v oblasti vlivu povinného subjektu investovat své prostředky či nikoli a jak v místě funguje veřejná správa. Tyto informace mají pro zamýšlené investice podstatný význam. Dalším dopadem je znemožnění kontroly výkonu veřejné správy. S ohledem na judikaturu ESLP (např. Shapovalov proti Ukrajině, stížnost čl. 45835/05, Kenedi proti Maďarsku, stížnost č. 31475/05) má žalobce za to, že v tomto konkrétním případě spadá řízení pod čl. 6 Úmluvy, neboť se jednalo o pracovní/ekonomickou činnost žadatele o informace. Co se týká výše náhrady újmy samotné konstatování porušení práva a omluva zde není dostačující. Kromě toho nebylo konstatování porušení práva přiznáno v předsoudním řízení ústředním správním orgánem. Co do výše nároku má žalobce za to, že přiměřené zadostiučinění v penězích je přiměřené ve výši 65 000 Kč. Tuto výši žalobce určil na základě skutkově shodných případů, kdy za jeden rok náleží přiměřené zadostiučinění 15-20 tis. Kč s tím, že každé řízení může nějakou dobu trvat. První rok proto započítal pouze polovinou. Jednalo se o banální žádost, kdy informace povinný subjekt zjevně měl, a to na základě provedeného šetření Ombudsmana. Žádost bylo možné vyřídit na prvním stupni. Žadatel přispěl k rychlejšímu vyřízení žádosti, a to jak opakovaným apelováním na nadřízený orgán, tak uváděním konkrétních čísel jednacích a dalších označení, tak včasnou a úspěšnou žalobou proti nečinnosti u místně příslušného soudu. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že žalobce již uplatnil nárok podle zák. č. 82/1998 Sb. u žalované a jeho žádost byla dne [datum] odmítnuta. Žalovaná vycházela z dosavadní judikatury, která stanovila, že žádost o informace nespadá pod čl. 6 Úmluvy a žádost žalobce tedy odmítla, neboť tento neprokázal vznik nemajetkové újmy. S ohledem na nález Ústavního soudu II. ÚS 570/20 ze dne 14. 10. 2020 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020-292 ze dne 9. 12. 2020, o jehož existenci se žalovaná dozvěděla až po odmítnutí žádosti, žalovaná uvádí nově, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové délky řízení a nikoliv jen z délky jednotlivých průtahů. Řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací bylo zahájeno dne 10. 4. 2017 doručením žádosti na stavební úřad a bylo ukončeno dne 24. 1. 2020 vypravením rozhodnutí krajského úřadu. Řízení tedy trvalo 2 roky 9 měsíců a 14 dnů. Za nepřiměřeně dlouhé řízení se přitom považuje délka řízení, která je nepřijatelná, nikoli délka, která není ideální. Přitom je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu, tj. složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Co se týče složitosti případu, žalovaná uvedla, že předmětné řízení bylo vedeno na více instancích. K chování poškozeného žalovaná uvedla, že žalobce měl na délku řízení spíše negativní vliv, kdy tento trval na dodržovaní formálně správného postupu vyřízení jeho žádosti, přičemž se ve svém důsledku nedomohl více informací než mu poskytl správní orgán na samém počátku. O uvedeném svědčí i mnohačetné podání žalobce i po ukončení řízení. K postupu orgánů veřejné moci žalovaná konstatovala, že stavební i krajský úřad se snažil rozhodovat bez zbytečného odkladu a ve lhůtách stanovených jim zákonem, a to při zachování předepsaných procesních postupů. K významu řízení pro poškozeného uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil jiný význam řízení v žádosti o nemajetkovou újmu a nyní v žalobě, považuje jeho tvrzení za účelové. Význam tohoto řízení byl pro žalobce velmi nízký až nulový, neboť si lze jen stěží představit, že by požadované informace měly vést k efektivní ochraně práv matky žalobce, jež bydlí od místa vzdušnou čarou přibližně 12 km a případně správní či stavební řízení týkající se nemovitosti v jejím vlastnictví spadají do kompetence zcela jiného úřadu a již si vůbec nelze představit, že by tyto informace měly vliv na rozhodování žalobce při investování svých prostředků. Dále žalovaná poukázala na vyvratitelnou domněnku nemajetkové újmy. Žalovaná uvedla, že účelem odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení je kompenzace stavu nejistoty a dle žalované toto žalobce nepociťoval, neboť sám uvedl, že požadované informace mu byly poskytnuty již na samém počátku řízení. Závěrem žalovaná poukázala na skutečnost, že s ohledem na množství sporů napříč ústředními orgány státní správy, by se mohlo příčit dobrým mravům a mohlo by jeho jednání být považováno za obstrukční a litigiózní, s čím by mohl souviset i případný nárok na náhradu nákladů řízení. 3. Soud k věci provedl následující dokazování: 4. Ze spisového materiálu [stát. instituce], [číslo jednací] a spisového materiálu Krajského úřadu [územní celek] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok] bylo soudem zjištěno, že žalobce si podal dne [datum] na [stát. instituce] žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ohledně 1) rozhodnutí stavebního úřadu č.j. S – [číslo], 2) rozsudku [název soudu], sp. zn. [číslo jednací], 3) dokumentů k vymáhání škody vzniklé s výše uvedenou kauzou, 4) dokumenty [stát. instituce] ve vztahu k opatřením k nápravě z šetření kanceláře veřejného ochránce práv sp. zn. [rok] [číslo] [spisová značka], [anonymizováno]) možnosti ochrany vlastníků sousedního pozemku ve vztahu k hluku a odpadu. Dne [datum] zaslal [stát. instituce] žalobci sdělení, že mu poskytuje kopie dle požadavku 1 a 2 jeho žádosti a k bodu 3-5 jeho žádosti uvádí, že stavební úřad nemá žádné dokumenty k výše zmíněnému. Dne [datum rozhodnutí] zaslal [stát. instituce], [číslo jednací] žalobci přípis s tím, že k jeho stížnosti ze dne [datum] na postup při vyřizování žádosti o informace sdělují, že mu bylo vyhověno dne [datum]. Dne [datum] si žalobce podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, kde uvedl, že dostal pouze část požadovaných informací a u další části povinný subjekt pouze sdělil, že tyto informace nemá a rozhodnutí o tom nevydal. Dne [datum] rozhodl [stát. instituce], [ulice] úřad, [číslo jednací] – [číslo] o žádosti žalobce ze dne [datum] o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tak, že tuto stížnost odmítl. Dne [datum] žalobce podal žádost ke Krajskému úřadu [územní celek] o uplatnění opatření proti nečinnosti s tím, že dne [datum] podal žádost o informace a vyřízení žádosti neodpovídalo zákonu č. 106/1999 Sb. Téhož dne, tj. [datum] žalobce rovněž podal odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce], č.j. S [číslo]. Dne [datum rozhodnutí] rozhodl Krajský úřad [územní celek], odbor legislativně právní, [číslo jednací] o žádosti žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti [stát. instituce] tak, že [stát. instituce] nařídil předat Krajskému úřadu [územní celek] kompletní spis ve věci