39 C 5/2017 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], kde vykonával závislou činnost ředitele korporace. V pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba v délce 6 měsíců a rovněž byla v čl. 11 4. pracovní smlouvy sjednána konkurenční doložka, která stanovila, že po skončení pracovního poměru se žalobce zdrží po dobu 12 měsíců výdělečné činnosti, která byla předmětem činnosti žalované, nebo jiné činnosti, která by měla vůči žalované soutěžní povahu a žalovaná se zavázala, že bude poskytovat peněžité vyrovnání ve výši 75.000 Kč za každý měsíc plnění žalobcova závazku. Následně došlo s účinností od [datum] ke změně pracovní smlouvy formou dodatku, kdy byla změněna pracovní pozice žalobce na provozní ředitel a kromě jiného došlo rovněž ke změně v otázce mzdy, která byla dohodnuta ve výši 200.000 Kč měsíčně a v otázce konkurenční doložky, kdy bylo sjednáno, že se žalobce zavazuje po dobu 6 měsíců od skončení pracovního poměru v České republice a dalších zemích střední a východní Evropy zdržet se výdělečné činnosti, která by byla shodná či obdobná s činností žalované a žalovaná se za toto zavázala platit žalobci aktuální měsíční mzdy po odečtení případných daní a zákonných srážek. Žalobce a žalovaná se dále dohodli, že od konkurenční doložky lze odstoupit z důvodu ve smlouvě uvedených. Dne [datum] doručil žalobce žalované výpověď z pracovního poměru. Výpovědní lhůta uplynula dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci doručeno odstoupení od konkurenční doložky, kterou žalovaná odůvodnila tak, že vzhledem k hodnotě informací, poznatků, znalostí atd. by nebylo přiměřené a účelné, aby žalovaná vůči žalobci sjednaný zákaz konkurence vynucovala či na něm trvala a hradila mu za to peněžité vyrovnání. Toto odstoupení odmítl žalobce převzít a podepsat, neboť došlo k porušení jeho práv. Žalobce byl omezen v hledání nového zaměstnání, neboť žalovaná přistoupila k odstoupení od konkurenční doložky až 50 dnů poté, co se dozvěděla o tom, že pracovní poměr se žalobcem skončí. Závěrem uvedl, že to byla právě žalovaná, kdo iniciovala uzavření této konkurenční doložky, žalobce na ní netrval. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznala. Potvrdila okolnosti uzavření pracovní smlouvy a dodatku se žalobcem a sjednání konkurenční doložky. Dále uvedla, že odstupní důvod od konkurenční doložky byl vázán na hodnotu a povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které by žalobce získal v zaměstnání u zaměstnavatele na pozici provozního ředitele. Žalovaná je společností zaměřenou na poskytování služeb v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem. Provozování samostatného domova pro seniory i domova se zvláštním režimem vyžaduje značné a specifické know-how. Zásadní úlohu při zajišťování standardu kvality má provozní ředitel, přičemž žalobce tuto funkci vykonával od [anonymizováno] [rok], přičemž ve své předchozí činnosti se žalobce zaměřoval na zpracování právní agendy žalované. Žalobce ukončil svůj pracovní poměr po pouhých dvou měsících svého působení ve funkci provozního ředitele a za tu dobu nenabyl ani zdaleka tolik poznatků či know-how, které by mu umožňovaly pracovat na srovnatelné pozici u konkurence způsobem, který by mohl žalované ztížit její činnost a především nenabyl takové množství know-how, jejichž ochrana by opodstatňovala, aby žalovaná žalobci vyplácela vyrovnání v částce 200.000 Kč hrubého měsíčně. Z toho důvodu žalovaná od konkurenční doložky odstoupila svým oznámením dne [datum], ale žalobce si toto oznámení dne [datum] odmítl převzít. Následně tedy žalovaná učinila druhý pokus o doručení oznámení o vypovězení konkurenční doložky dne [datum], a to při osobní schůzce za účasti dvou svědků. Oběma pokusům o doručení předcházelo ještě ústní jednání dne [datum]. K doručení odstoupení tedy došlo jeden měsíc před skončením pracovního poměru. Za nepoctivé a rozporné s dobrými mravy označila žalovaná naopak chování žalobce, který po dvou měsících pracovního poměru sám vypověděl smlouvu, během výpovědní doby pak opakovaně odmítl převzít písemné sdělení s odstoupením od konkurenční doložky. Lze tedy říci, že žalobce usiluje o„ půlroční“ velmi nadstandardně placené prázdniny. 3. Ve své replice žalobce uvedl, že k uzavření konkurenční doložky by měl zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, existují-li objektivní skutečnosti (znalosti zaměstnance, know-how, přístup k informacím aj.), které jej vedou k závěru, že je nezbytné chránit jeho zájmy a zaměstnance formou konkurenční doložky omezit v tom, v jaké oblasti bude po skončení pracovního poměru působit. V době uzavření konkurenční doložky by tedy již měly existovat důvody, pro které je konkurenční doložka uzavírána a nemělo by jít o nástroj, který zaměstnavatel využije pouze preventivně a jeho využití založí čistě na své úvaze. Žalovaná tak měla vyhodnotit důvodnost omezení již před uzavřením konkurenční doložky, když jí uzavírala 6 měsíců po uzavření pracovního poměru. 4. Žalovaná ve své replice uvedla, že od konkurenční doložky neodstoupila dle svého volného uvážení, ale proto, že proto byl objektivně dán důvod, tedy že žalobce ani zdaleka nenabyl tolik informací, poznatků a znalostí, které by uplatnění konkurenční doložky odůvodňovaly. Poukázala na skutečnost, že žalobce má právnické vzdělání a při uzavírání pracovní smlouvy měl celou řadu námitek, byl si tedy vědom důsledků, které pro něj bude daná úprava mít. Dále uvedla, že žalobce až do [datum] nebyl členem vrcholného vedení (managementu) žalované. Teprve ve chvíli, kdy se žalobce a žalovaná dohodli na funkci provozního ředitele, mělo začít bližší seznamování žalobce s touto komplexní materií a její postupná implementace do nově budované sítě domovů v ČR. Žalobce však nesplnil očekávání, neboť nedokázal zajistit implementaci postupů, které by zajistily kvalitu poskytované péče a byly v souladu se standardy platnými v mateřských společnostech v [země] [anonymizováno] [země]. 5. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil rozsah nabytého know-how tak, že uvedl, že toto se skládalo z informací o vlastnických poměrech u žalované, jejich rozdělení mezi jednotlivé společníky, plánované expanze v ČR a plánované způsoby její realizace a financování, způsob schvalování nových projektů v rámci ČR, standard zařízení v rámci skupiny žalované (personální), finanční modely nových zařízení, jejich struktura a klíčové ukazatele, provozní procesy jednotlivých zařízení, jejich nastavení a kontrola, unikátní [anonymizováno] projekt v oblasti sociálních služeb. 6. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s příslušenstvím, zamítl jako nedůvodnou. 7. K odvolání žalobce rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] jako věcně správný potvrdil. 8. Následně ve věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] k dovolání žalobce rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Ve svém odůvodnění dovolací soud uvedl, že nesouhlasí s tím, že dle § 310 odst. 4 zákona č. 2562/2006 Sb. zákoník práce (dále jen„ ZP“) zaměstnavatel může odstoupit od konkurenční doložky v době trvání pracovního poměru zaměstnance z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Uvedl, že zaměstnavatel i zaměstnanec mohou odstoupit od dohody, kterou se zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 310 odst. 1 ZP zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru zdrží výkonu výdělečné činnosti, který by byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo z důvodu, který zaměstnavatel se zaměstnancem předem sjednal a který nepředstavuje zneužití práva na úkor zaměstnance, a že ze strany zaměstnavatele je odstoupení přípustné, jen jestliže bylo učiněno v době trvání pracovního poměru účastníků. Nejvyšší soud tedy uzavřel, že posuzované pracovněprávní ujednání nejenže odporuje zákonu, ale současně zjevně narušuje veřejný pořádek, a k jeho neplatnosti se přihlíží i bez návrhu. Absolutně neplatné je potom i navazující jednostranné právní jednání žalované, jímž od konkurenční doložky odstoupila, které nemohlo vyvolat zamýšlené účinky spočívající ve zrušení závazku z konkurenční doložky. Soudy obou stupňů tedy dospěly k nesprávnému závěru, že žalovaná od konkurenční doložky platně odstoupila. Vedeny chybným právním názorem se pak nezabývaly zkoumáním dalších předpokladů pro vznik práva žalobce na peněžité vyrovnání sjednané v konkurenční doložce, a to včetně oddělitelnosti neplatného ujednání o důvodu odstoupení od ostatního obsahu konkurenční dolož