57 C 18/2020-73 — Obvodní soud pro Prahu 1

1) Podanou žalobou se žalobkyně v soudním řízení domáhá po žalované straně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se žalovanou stranou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná strana se současně zavázala úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatků byla žalovaná strana současně povinna platit i úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předky a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního Sazebníku banky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky. Žalovaná strana podle obsahu žalobních tvrzení úvěr čerpala, řádně jej však nesplácela a proto žalobkyně využila svých smluvních oprávnění, úvěr prohlásila za splatný a žalovanou stranu vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Jelikož žalovaná strana dluh neuhradila, požaduje žalobkyně jeho zaplacení v soudním řízení a to včetně sjednaného úroku z úvěru a s ohledem na prodlení se zaplacením rovněž včetně zákonného úroku z prodlení, když tyto nároky částečně kapitalizovala. 2) Ve věci byl vydán rozsudek č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž bylo žalobě vyhověno. Žalovaný však tento rozsudek napadl včasným odvoláním. V něm namítl, že se soud nezabýval skutečností, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost prozkoumat poměry žalovaného a především pak jeho schopnost úvěr splácet. Smlouvu o úvěru ze dne [datum] totiž žalovaný uzavřel za situace, kdy ztratil příjem ze zaměstnání (v době od [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] pobíral pouze nemocenské dávky) a poté v [anonymizováno] [rok], kdy si zřídil živnostenský list, začal samostatně podnikat. V té době přitom splácel společnosti [právnická osoba] půjčku ve výši 4 270 Kč měsíčně a nadto měl i další dluhy (nebankovního charakteru), tj. nacházel se tak ve finanční tísni. Všechny tyto skutečnosti si měla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřit, a pokud tak neučinila, je tato smlouva neplatná. Žalovanému by tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni pouze nesplacenou část úvěru (nikoliv však úvěr z úroku a ani související poplatky). Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. [název soudu] usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] podanému odvolání vyhověl a napadený rozsudek zrušil, s tím, že je třeba se zaměřit na sporná tvrzení účastníků řízení týkající se povinnosti žalobkyně s odbornou péčí prověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a poté na základě zjištěných skutečností posoudí, zda smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] byla účastníky řízení uzavřena platně, či nikoliv. 3) V rámci odvolání se žalovaný vyjádřil k žalobě tak, že má za to, že smlouva je absolutně neplatná jelikož žalobkyně porušila svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Uvedl však, že žalovaný dluh uznává co do jistiny úvěru. 4) Žalobkyně pak ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného splnila. Žalovanému poskytla úvěr prostřednictvím bankomatu na základě tzv. napočtené nabídky (tzv. kreditní linky). Tato nabídka vyšla ze zjištění, že žalovaný má příjem ve výši 18 000 Kč měsíčně (což vyplynulo ze skutečností uvedených žalovaným v souvislosti s jeho předchozí žádostí o úvěr), a dále bylo ověřeno aktuálními výpisy z jeho účtu (vedeného u žalobkyně). Z registru [anonymizováno] si pak žalobkyně ověřila, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, kreditní karta s limitem 10 000 Kč, úvěr se splátkami 5 647 Kč měsíčně a dále úvěr se splátkami ve výši 1 212 Kč měsíčně. Životní výdaje žalovaného pak žalobkyně stanovila (na základě svého modelu) ve výši 6 080 Kč měsíčně. Splátky úvěru uzavíraného nově s žalobkyní proto stanovila ve výši 750 Kč měsíčně. 5) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 6) Žalobkyně a žalovaná strana spolu uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše úvěr. Účastníci ve smlouvě sjednali úrok z úvěru a dále povinnost žalované strany úvěr s úrokem (a sjednanými poplatky) uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla rovněž sjednána. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaná strana podpisem smlouvy potvrdila, že podmínky převzala a souhlasí s nimi a dále, že převzala a seznámila se s obsahem Sazebníku. Z výpisu z účtu žalované strany vyplynulo, že tato úvěr průběžně čerpala, řádně a včas jej však nesplácela. Žalobkyně upomenula žalovanou stranu o úhradu dlužné částky, následně úvěr písemně zesplatnila, svoji pohledávku vyčíslila a žalovanou stranu vyzvala k její úhradě. Před zahájením soudního řízení byla žalované straně zaslána předžalobní výzva k plnění. 7) Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8) Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 9) Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. 10) V řízení bylo prokázáno, že spolu účastníci, resp. žalobkyně a žalovaná strana, uzavřely smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně do sjednané výše peněžní prostředky, tj. poskytnout jí úvěr. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana čerpala úvěr, sjednaným způsobem jej však nesplácela. Žalobkyně proto postupovala v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, kdy úvěr zesplatnila. Žalované straně v důsledku toho vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou část úvěru spolu se sjednanými úroky, jakož i zaplatit dlužné poplatky požadované dle Sazebníku poplatků a úroky z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v pozdějším znění, s ohledem na prodlení s úhradou dluhu. Povinnost platit sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky trvá pro žalovanou stranu až do úplného splacení úvěru, když žalobkyně tento nárok, pro zjednodušení, za vymezené období kapitalizovala. 11) S ohledem na výtku odvolacího soudu se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně splnila svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. 12) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že daný úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13) Z důkazů předloženým soudu žalobkyní v rámci vyjádření k odvolání, tedy z výpisu [anonymizováno] a z výpisu účtu č. [bankovní účet] vyplývá, že žalobkyně se otázkou úvěruschopnosti žalovaného zabývala a svoji povinnost splnila. Výši splátek žalovaného stanovila žalobkyně jednak na základě údajů zjištěných z registru [anonymizováno] a výpisu účtu žalovaného, ale též ze skutečností, jež jí poskytl sám žalovaný ve své předchozí žádosti a žalovaný přitom žalobkyni nesdělil, že by se jeho poměry změnily. Pokud z materiálů, jež měla žalobkyně k dispozici vyplývalo, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Soud přitom upozorňuje, že se ve věci jednalo o úvěr na nižší částku, kde je možné předpokládat a akceptovat nižší hloubku zkoumání úvěruschopnosti. 14) S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, soud žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 15) O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v požadované výši 13 384 Kč Tyto náklady sestávají ze zapl