74 C 63/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se před zdejším soudem domáhala podanou žalobou toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit částku ve výroku tohoto rozsudku uvedenou s tím, že žaloba byla odůvodněna následovně: 2. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Shora popsaným jednáním tak žalované zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná dle žalobních tvrzení však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatila televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalované. Z případných mimořádných plateb žalované byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaná tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku [částka] s příslušenstvím. Dluh žalované se skládá z těchto dílčích dlužných částek: [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila, přestože se žalovaná s výzvou seznámila, či se objektivně s výzvou seznámit mohla. Žalovaná je tak v prodlení s placením splatné pohledávky. Žalobkyně současně v návaznosti na výše uvedené požaduje i zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum]. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině [číslo] - Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je shodný, jak jej žalobkyně vymezila ve své žalobě. Z předložených listinných důkazů plyne následující: 6. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když nezaplatila televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalované. Z případných mimořádných plateb žalované byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaná tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku [částka] s příslušenstvím. Dluh žalované se skládá z těchto dílčích dlužných částek: [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 [číslo] - 135,00 Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Vycházeje z nesporných tvrzení je zřejmé, že žalovaná přihlásila televizní přijímač do zákonem předjímané evidence. Žalované, jako poplatníku dle ust. § 3 zákona č. 348/2005 Sb., tak vznikla povinnost platit žalobkyni měsíční poplatek. Žalovaná dluží žalobkyni poplatek za období specifikované v žalobě (viz shora řečené), kdy výše koncesionářského poplatku byla stanovena zákonem (§ 5 a 6 zákona č. 348/2005 Sb.). Ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaná byla k zaplacení dluhu kvalifikovaně vyzvána a to písemností zaslanou na poslední známou adresu. Žalovaná netvrdila, tím méně mohla prokázat, že svoji zákonnou poplatkovou povinnost splnila. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud proto rozhodl rovněž o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni příslušenství pohledávky (§ 10 zák. č. 348/2005 Sb. a § 517 odst. 2 obč. zák.), když tomu na překážku nebyla ani kapitalizace požadovaného příslušenství. Závěrem soud podotýká, že s ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu i charakteru zažalovaného plnění, bylo třeba postupovat podle právních předpisů účinných do [datum] (srovnej ust. § 3028 odst. 3 nového občanského zákona). 8. Právo na právní pomoc zakotvené v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních a vyjádřené v ust. § 25 § 137 a § 142 občanského soudního řádu zaručuje žalobkyni právo zvolit si v soudním řízení právní zastoupení advokátem. Tohoto práva nemůže být za žádných okolností zbavena. Zda jí má být přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v odměně a úhradě hotových výdajů advokáta, který ji v tomto sporu zastupoval, ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, však závisí na posouzení, zda takové náklady byly potřebné k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. 9. Soud při svém rozhodování o nákladech řízení přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 3705/14 a Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 3344/12, podle kterého činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, avšak na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené i specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud akcentoval, že žalobkyně je v převážné míře financována z televizních poplatků a že televizní poplatek pokrývá velké procento nákladů rozpočtu, a že je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem poplatků zabezpečovala sama, a že pokud žalobkyně vykonává správu agendy televizních poplatků, pak předávání agendy advokátní kanceláři za účelem vymáhání poplatků postrádá dle Ústavního soudu racionální smysl, zejména proto, že ve sporech o zaplacení televizního poplatku lze paušálně (výjimka je možná) očekávat, že postačí znalosti, jimiž disponují pracovníci právního útvaru České televize. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že jediným účelně vynaloženým nákladem je paušální náhrada, která jinak náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, neboť zjištěná neúčelnost zastoupení advokátem neznamená, že žalobkyni v tomto sporu nelze přiznat žádné nálady řízení. I nezastoupený účastník (stejně jako účastník, jehož zastoupení nebylo shledáno ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účelným) má podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. právo náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. 10. Náklady řízení tvoří částka [částka] za zaplacený soudní poplatek a [částka] za 2 režijní paušály (sepis výzvy k plnění, podání žaloby) dle ustanovení § 1 odst. 1, 2, 3 písm. a/, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka].