74 C 8/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované uhrazení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7. Žalobce byl před Obvodním soudem pro Prahu 7 v postavení druhého žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 95/2012. Žalobce ve svém návrhu uvedl, že řízení bylo vůči němu zahájeno dne [datum], posledním prostředkem ochrany pak byla ústavní stížnost, která byla projednávána Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 3503/19, kdy k doručení usnesení Ústavního soudu žalobci došlo dne [datum]. Žalobce shledává celkovou délku řízení (7 let a 7 měsíců) jako zjevně nepřiměřenou. O podané žalobě se dozvěděl z insolvenčního řízení vedeného vůči úpadci [právnická osoba] (v řízení 14 C 95/2012 šlo o prvního žalovaného). Žalobce dále ve svém vyjádření ze dne [datum] zdůraznil, že i kdyby se o žalobě dozvěděl až z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 14 C 95/2012 ze dne 2.9.2015 (vydaného více než 3 roky od nápadu žaloby), je třeba vycházet z celkové doby řízení. Žalobce navíc uvedl, že i řízení, o kterém nevěděl, pro něj má procesní a hmotněprávní důsledky a tedy nelze jen posuzovat dobu vědomí o sporu. I po dobu, než je účastník vtažen do řízení, běží např. úrok z prodlení, který není v celé věci zanedbatelný. 2. Žalovaná oproti tomu sporovala podanou žalobu, když zejména zdůraznila, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo celkem 4 roky a 5 měsíců. Byť bylo řízení zahájeno podáním žaloby dne [datum], žalobci jakožto druhému žalovanému bylo usnesení o vyloučení nároku vůči jeho osobě ze dne [datum] doručeno až dne [datum], jednalo se o první písemnost, která byla žalobci v namítaném řízení doručena. Tento den lze tedy mít za okamžik, když se žalobce o řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl a mohla mu začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2952/2014). V namítaném řízení došlo k dlouhodobé nečinnosti soudu po zahájení řízení do učinění prvního úkonu soudu, nicméně v této době žalobce o řízení nevěděl a nemajetková újma způsobená zjištěným prodlením mu vznikat v této době nemohla. Poté, co se žalobce o řízení dozvěděl a začal v něm aktivně vystupovat, v řízení žádné prodlevy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu zjištěny nebyly. Veškeré úkony soudu byly prováděny v navazujících přiměřených lhůtách a to před všemi stupni soudní soustavy včetně soudu ústavního, před soudem I. stupně bylo navíc provedeno obsáhlejší dokazování včetně provedení místního šetření a výslechu většího počtu svědků. Žalobce se na délce řízení svým procesním chováním nepodílel. Žalovaná závěrem konstatovala, že předmětem řízení bylo zaplacení peněžitého plnění a význam řízení pro žalobce proto hodnotí jako standardní a dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. 3. Z provedeného dokazování a to zejména spisem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp.zn. 14 C 95/2012 má soud za prokázáno, že žalobou podanou dne [datum] se žalobci domáhali po prvním a druhém žalovaném (v současném řízení žalobce) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a to z titulu neuhrazeného nájmu za pronájem nebytových prostor. Žalovaný [číslo] byl žalován z titulu nájemce a žalovaný [číslo] byl žalován jako ručitel, v době uzavření smlouvy působil jako jednatel prvního žalovaného. Ze spisu vyplývá, že žalovanému [číslo] bylo jako první písemnost v předmětném řízení doručeno dne 7.9.2015 usnesení č.j. 14 C 95/2012-22, jímž se řízení vůči prvnímu žalovanému z důvodu prohlášení konkurzu (usnesení č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) vylučuje k samostatnému projednání. Hned následujícího dne, [datum] založil žalovaný [číslo] plnou moc svého právního zástupce. A zároveň podal ve věci vyjádření. Usnesením ze dne [datum] pak soudkyně zaslala žalovanému [číslo] výzvu spolu se žalobou. Následně proběhla řada ústních jednání ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), při nichž bylo provedeno množství listinných důkazů, vyslechnuti účastníci, 7 svědků, bylo provedeno místní šetření a výslech svědka mimo jednání). Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaný [číslo] podal odvolání a v rámci odvolacího řízení byla nařízena dvě ústní jednání ([datum] a [datum]), při druhém jednání bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzeno. V rámci odvolacího řízení bylo dne [datum] do spisu žalobci založeno podání žalovaného [číslo] ze dne [datum], které obsahovalo informaci o incidenčním sporu a vstupu vedlejšího účastníka (žalovaného [číslo]) do tohoto řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179Cm 1572/2014. Proti druhostupňovému rozhodnutí podal žalovaný [číslo] dne [datum] dovolání a návrh na odklad vykonatelnosti. Usnesení se zamítnutým odkladem vykonatelnosti bylo žalovanému [číslo] doručeno dne [datum], rozsudek NS ČR, č.j. 26 Cdo 1061/2019-399, jímž bylo dovolání částečně odmítnuto a částečně zamítnuto, pak byl žalovanému [číslo] dne [datum]. Vzhledem k podané ústavní stížnosti se návrhem žalovaného [číslo] zabýval i Ústavní soud ČR, jenž usnesením sp.zn. I ÚS 3503/19 ústavní stížnost stěžovatele odmítl. Rozhodnutí ústavního soudu ze dne [datum] bylo žalovanému [číslo] doručeno dne [datum]. Soud má konečně z dokazování taktéž za prokázané, že žalobce podal k Ministerstvu spravedlnosti ČR žádost o náhradu škody (doručena dne [datum]) a Ministerstvo ve svém stanovisku ze dne [datum] nárok na přiznání zadostiučinění za nesprávný úřední postup podle zák. 82/1998 Sb., neposkytnulo. Z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku má soud za prokázáno, že vůči společnosti [právnická osoba] (v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7, 14 C 95/2012, vystupující jako žalovaný [číslo]) bylo vedeno insolvenční řízení, v jeho průběhu byly přihlášeny pohledávky věřitelů, kromě jiných i pod položkou P61-1 přihláška JUDr. [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazeného nájemného za nebytové prostory ve výši [částka], s poznámkou, že civilní žaloba je vedena u OS pro [část Prahy] sp. zn. 14 C 95/2012 O ručitelském závazku současného žalobce, popř. o tom, že je v řízení u OS pro [část Prahy] i ručitel, není v přihlášce uvedeno ničeho. Dále byl řízení v rámci insolvenčního řízení veden i incidenční spor o předmětnou pohledávku neuhrazeného dlužného nájemného a to pod sp. zn. 179 ICm 1572/2014. V tomto řízení přistoupil žalobce jako vedlejší účastník svým podáním až dne [datum] (viz výše, založeno v rámci odvolacího řízení spisu OS pro [obec a číslo], sp.zn. 14 C 95/2012, č.l.327 spisu). 4. Skutkově tak lze shrnout, že vůči žalobci bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 7 občanskoprávní řízení, v němž vystupoval jako žalovaný [číslo]. Žaloba byla podána již v červenci 2012, první úkon soudu vůči žalovanému [číslo] byl učiněn v září 2015. V rámci řízení byla činěna řada písemných i ústních důkazů a žalovaný [číslo] ke své obraně využil neúspěšně všechny stupně soudní soustavy a nakonec i soud ústavní. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR bylo doručeno žalobci (tehdy žalovanému [číslo]) dne [datum], čímž bylo občanskoprávní řízení definitivně skončeno.Vůči žalovanému [číslo] bylo zatím vedeno insolvenční řízení, v rámci něhož žalobci z řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 podali přihlášku svojí pohledávky a zároveň byl veden incidenční spor, do něhož žalovaný [číslo] jako ručitel přistoupil dne [datum] jako vedlejší účastník. 5. Po právní stránce tak soud nejprve konstatuje, že nárok žalobců posuzoval v intencích zákona č.82/1998 Sb. Soud vážil, zda se v daném případě jedná o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé zákona, spočívající v neučinění úkonu v zákonné lhůtě nebo zda jde o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a s ním spojené aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud si v souvislosti se zmíněnou aplikací čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod kladl otázky, zda zde jde (1) o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, dále si kladl otázku, (2) zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a konečně (3) zda právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, je civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Před soudem nebylo pochyb o kladné odpovědi na všechny tři nastíněné otázky. Proto se soud dále zabýval celkovou délkou řízení, která je pro posouzení nároku klíčová. Zde byla mezi stranami největší neshoda, neboť žalobce považoval za celkovou délku řízení před Obvodním soudem pro Prahu 7 (14 C 95/2012) dobu od podání žaloby až do doručení rozhodnutí Ústavního soudu ČR (7 let a 7