75 C 62/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2021 domáhala po žalované uhrazení částky ve výši 1.524 Kč z titulu neuhrazeného jízdného. Žalobkyně uvádí, že žalovaná využila dne 27. 3. 2021 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], v [obec] (dále jen„ DP“), a to tramvaje [číslo] na této trase se neprokázala platným jízdním dokladem. DP tak vznikl nárok na uhrazení dlužného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč a to v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2021, ale ani přesto nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřila. 2. Žalovaná byla usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 75 C 62/2021-20 vyzvána, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila, a proto soud ve smyslu citovaného ustanovení její souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Soud na základě skutkové stavu, jak je popsán již shora, dospěl k následujícím závěrům: 6. Žalovaná cestovala dne 27. 3. 2021 dopravním prostředkem DP, čímž došlo mezi žalovanou a DP k uzavření smlouvy o přepravě, avšak žalovaná se při revizi jízdenek neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila, načež byla vyzvána k úhradě dlužného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč upomínkou ze dne 17. 5. 2021. Přestože přirážka v den provedení přepravní kontroly činila 800 Kč, vzrostla na částku 1.500 Kč, jelikož žalovaná neuhradila přirážku ihned. 7. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok je oprávněný a kvalifikuje jednání žalované, po právní stránce postupem podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek pražské integrované dopravy § 8 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. 8. Pokud se jedná o požadovaný úrok z prodlení, dospěl soud k závěru, že žalovaná je v prodlení ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly, a žalobkyni tedy přiznává nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8. 25% ročně z částky z částky 24 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení, a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním posouzením ze dne 27. 5. 2021, podání návrhu na vydání EPR ze dne 31. 5. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.300 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.