12 C 154/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 375 356 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, kdy uvedla, že uhradila za žalovanou, ze svého účtu na účet [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], částku v celkové výši 375 356 Kč, přičemž plnila dluh žalované. Žalovaná se tak bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně. Jednalo se o platbu realizovanou dne [datum] ve výši 99 402 Kč dle faktury [číslo] vystavené dne [datum] dodavatelem [právnická osoba], s.r.o., pro žalovanou jako odběratele; dále o platbu realizovanou dne [datum] ve výši 99 402 Kč dle faktury [číslo] vystavené dne [datum] dodavatelem [právnická osoba], s.r.o., pro žalovanou jako odběratele; dále o platbu realizovanou dne [datum] ve výši 77 150 Kč jako platby jistiny z nájemní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba], s.r.o. jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem; a o platbu realizovanou dne [datum] ve výši 99 402 Kč dle faktury [číslo] vystavené dne [datum] dodavatelem [právnická osoba], s.r.o., pro žalovanou jako odběratele. Žalovaná přes výzvu ze dne [datum] neuhradila ničeho. 2. Žalovaná nárok odmítla a žalobě se bránila tím, že v rámci obchodní spolupráce žalované se žalobkyní pod časovým tlakem podepsala podnájemní smlouvu se [právnická osoba], s.r.o. na kancelářské prostory, aniž by někdy došlo k převzetí těchto prostor ze stany žalované. Vzhledem k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou ke dni [datum] pominul účel, pro které by si měla žalovaná důvod kancelářské prostory dále pronajímat. Tuto skutečnost písmeně žalovaná ohlásila [právnická osoba], s.r.o., které navrhla ukončit nájemní smlouvu dohodou ke dni [datum]. Žalovaná dále zdůraznila, že ohledně žalovaného nároku neuzavřela nikdy se žalobkyní žádnou smlouvu a neexistuje žádný právní titul, na základě kterého by měla žalobkyně právo disponovat s předmětnými kancelářskými prostory či finančně plnit za žalovanou. Žalované byla první faktura za nájem prostor ze strany [právnická osoba], s.r.o. zaslána až v prosince 2017. Je tedy zjevné, že žalobkyně zasílala platby [právnická osoba], s.r.o. bez právního titulu, a tato společnost přijímala platby od třetího, nezúčastněného subjektu též bez právního titulu. 3. Mezinárodní příslušnost zdejší soud dovodil na základě čl. 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních [anonymizováno], dle něhož k projednání žaloby o nároku ze smlouvy jsou příslušné soudy místa, kde byl nebo měl být závazek splněn. Jelikož závazek k vrácení finančních prostředků měl být splněn na bankovní účet žalobkyně, vedený u [právnická osoba], se sídlem [adresa], je mezinárodní i místní příslušnost zdejšího dle názoru soudu dána. 4. Ve věci bylo dne [datum] jednáno v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná se z jednání řádně neomluvila, kdy omluva zaslaná ze strany žalované dne [datum] nebyla řádně podepsána (omluva a žádost o odročení bylo zasláno emailem bez elektronicky ověřeného podpisu) a nebyla ani důvodná. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Žalobkyně dne [datum] uhradila ze svého účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na účet [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa] částku 99 402 Kč dle faktury [číslo] vystavené dne [datum] [právnická osoba], s.r.o. pro žalovanou jako odběratele (faktura č. [číslo] potvrzení o platbě na účtu ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] uhradila ze svého účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na účet [právnická osoba], s.r.o. částku 99 402 Kč dle faktury [číslo] vystavené dne [datum] [právnická osoba], s.r.o. pro žalovanou jako odběratele (faktura č. [číslo] potvrzení o platbě na účtu ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] uhradila v hotovosti na účet [právnická osoba], s.r.o. částku 99 402 Kč dle faktury [číslo] vystavené dne [datum] [právnická osoba], s.r.o. pro žalovanou jako odběratele (faktura [číslo] příjmový - výdajový platební doklad ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] uhradila ze svého účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na účet [právnická osoba], s.r.o. částku 77 150 Kč jako jistinu za nájem (potvrzení o platbě na účtu ze dne [datum]). 7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky ve výši 375 356 Kč z titulu bezdůvodného obohacení nejpozději do [datum] na účet č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], výzva k úhradě byla podána na poštu dne [datum] (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně poštovní stvrzenky ze dne [datum]). 8. Mezi stranami nebylo nesporné, a soud ze smluvního ujednání zjistil, že mezi [právnická osoba], s.r.o. jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla uzavřena dne [datum] smlouva o dalším podnájmu prostoru sloužícího k podnikání (smlouva o dalším podnájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne [datum]), na základě které měly být žalované podnajaty kancelářské prostory ve vlastnictví [právnická osoba] s.r.o, [IČO] v domě [adresa], na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalobkyně nebyla nijak smluvně účastna tohoto smluvního vztahu. 9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: 10. Podle ust. § 1936 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) musí věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. Odst. 2 citovaného ustanovení stanoví, že kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku. Podle ust. § 1937 odst. 1 obč. zák. souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. 11. Soud uvádí, že situace, kdy namísto dlužníka plní někdo jiný, je možná a obvyklá, nicméně podstata a dopady plnění dluhu někoho jiného se můžou zásadně lišit v návaznosti na to, co je důvodem plnění dluhu za jiného. Občanský zákoník ve svém § 1936 stanovuje věřiteli povinnost přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. Věřitel tedy nemá právo cokoli namítat či se jinak bránit situaci, kdy mu namísto dlužníka nabízí řádné splnění dlužníkova závazku jiná osoba. 12. Dalším faktorem je, zda je osoba odlišná od dlužníka k plnění namísto dlužníka povinna či tak činí zcela dobrovolně – situace se tak bude lišit, pokud osoba plnící namísto dlužníka tak bude činit pouze ze své vlastní vůle nebo z důvodu, že se za dluhy dlužníka zaručila či tento dluh jinak zajistila. Pokud je tato jiná osoba ručitelem dlužníka či dluh jinak zajistila (§ 1937 obč. zák.), pak není ani potřebný souhlas dlužníka s tím, že namísto něj splní jeho dluh. V těchto případech, typicky když plní ručitel namísto dlužníka, pak ručitel ze zákona vstupuje do práv věřitele a má právo, aby mu dlužník vyrovnal, co za něho plnil. 13. V řízení bylo prokázáno, že smluvní vztah existoval pouze mezi žalovanou a [právnická osoba], s.r.o. a to v podobě smlouvy o smlouva o dalším podnájmu prostoru sloužícího k podnikání. Žalobkyně nebyla nijak smluvně účastna tohoto nájemního vztahu. Ze strany žalobkyně dále nebyl tvrzen žádný jiný smluvní vztah mezi účastníky navzájem (týkající se předmětu sporu), stejně tak nebyly v žádném smluvním vztahu žalobkyně a [právnická osoba], s.r.o. Jakákoliv dohoda mezi účastníky, resp. souhlas žalované s plněním žalobkyně na účet [právnická osoba], s.r.o. jako věřitele z nájemního vztahu byl ze strany žalované jednoznačně popírán. Žalobkyně souhlas žalované s poskytnutí plnění věřiteli za žalovanou netvrdila. 14. S ohledem na právě uvedená skutková zjištění soud uvádí, že k plnění ze strany žalobkyně bylo třeba souhlasu žalované jako dlužníka. Zatímco souhlasu věřitele zásadně třeba není, neboť zákon mu právě v § 1936 odst. 1 ukládá plnění od třetí osoby přijmout, dlužníkovi takový stav vnucen být nemůže. Nesouhlasila-li žalovaná, aby za ní žalobkyně plnila, žalobkyně neplnila za žalovanou a nešlo tak o plnění jejího dluhu. Šlo o plnění bez právního důvodu a tedy bezdůvodné obohacení, avšak nikoliv na žalované, ale na straně [právnická osoba], s.r.o. 15. [příjmení] mohla být žalobkyně se svoji žalobou vůči žalované na náhradu toho, co plnila [právnická osoba], s.r.o. za žalovanou úspěšná, musela by splnit povinnost před splněním dluhu nebo při něm požádat věřitele ([právnická osoba], s.r.o.), aby jí postoupila svoji pohledávku. To však ze strany žalobkyně ani po poučení soudem nebylo tvrzeno, natož prokazováno. 16. S ohledem na uvedené neshledal nárok žalobkyně jako důvodný a žalobu v plném rozsahu zamítnul. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady