12 C 157/2020-51 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou ze dne 31.7.2020 domáhal určení, že nemovitosti vyjmenované ve výroku I. rozsudku, patří do zaniklého, a však dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů – účastníků řízení. Žalobu odůvodnil tím, že nemovitosti, které jsou předmětem určení, jsou stále součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění, avšak je u nich v katastru nemovitostí uvedeno, že je jejich vlastníkem pouze žalovaná. Žalobce dále uvedl, že účastníci řízení spolu uzavřeli dne [datum] manželství, které bylo zapsáno v knize manželství vedené [stát. instituce], Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 25. června 2019, který nabyl právní moci dne 25. července 2019. Společné jmění manželů bylo zrušeno již před rozvodem manželství, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. [číslo jednací] ze dne 13. dubna 2016, který nabyl právní moci 12. srpna 2017 Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku neurčil způsob vypořádání společného jmění. 2. Žalovaná ve svém vyjádření v žalobě tvrzenou skutečnost, že nemovitosti, které jsou předmětem určení, jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění, nerozporovala. Pouze zdůraznila, že není pravdou, že předmětné nemovitosti byly do společného jmění manželů nabyty převážně z prostředků žalobce, neboť žalobce žádné výlučné prostředky neměl. Kupní cena na koupi předmětných nemovitostí byla hrazena z prostředků společného jmění manželů. 3. Svoji mezinárodní příslušnost soud ve shodě se žalobcem odvodil z článku 24, odst. 1, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Jelikož se příslušné nemovité věci nacházejí na adrese [adresa žalované], tj. v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, je k řízení místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1 dle § 88 písm. b) o.s.ř. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: 5. Ze shodných tvrzení účastníků, z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 24.7.2020 soud zjistil, že vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I. rozsudku je žalovaná. Dále bylo z provedených listin (oddací list, rozsudek Obvodního osudu pro [část Prahy] dne 25.6.2019 o rozvod manželství a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 13. 4. 2016 o zrušení společného jmění manželů) prokázáno tvrzení žalobce, které žalovaná v řízení nesporovala, že účastníci řízení spolu uzavřeli dne 20. 11. 1996 manželství, které bylo zapsáno v knize manželství vedené [stát. instituce]. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 25. června 2019, který nabyl právní moci dne 25. července 2019. Společné jmění manželů bylo zrušeno již před rozvodem manželství, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 Č.j. [číslo jednací] ze dne 13. dubna 2016, který nabyl právní moci 12. srpna 2017 Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku neurčil způsob vypořádání společného jmění. 6. Ze své úřední činnosti soud dále zjistil, že žalobce podal dne 30. 7. 2020 k soudu dále žalobu, kterou se domáhá vypořádání společného jmění manželů. 7. K tomu soud uvádí, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů soud nejprve řeší jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, skutečně do jejich společného jmění manželů patří, a jestliže na ni kladně odpoví, přikáže je některému z účastníků (popř. oběma do podílového spoluvlastnictví) a rozhodne o finančním plnění (náhradě) za takové přikázání. Jestliže je odpověď záporná, žalobu v tomto rozsahu zamítne. Z uvedeného je zřejmé, že otázka společného vlastnictví k určité věci je v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů otázkou předběžnou pro vlastní vypořádání. 8. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o žalobu určovací, zabýval se tedy soud v prvé řadě otázkou, zda mají žalobci na určení, zda určitá věc patří či nepatří do společného jmění manželů, naléhavý právní zájem. 9. Podle § 80 o.s.ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Soud s odkazem na aktuální judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 20.9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017) uvádí, že existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je dána již samotným zájmem na změně zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí. 11. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) zavedl plně princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů. Dle § 984 odst. 1 o. z. platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Ustanovení § 954 o. z. stanoví, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. "Uplatněním práva" ve smyslu tohoto ustanovení je žaloba na jeho určení; určovací žaloba je podkladem pro vyznačení poznámky spornosti a zamezení účinků zápisu výlučného práva jednoho z účastníků na třetí osoby. Určovací žalobu nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka. 12. V řízení bylo prokázáno, že v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitosti evidována pouze žalovaná. Pokud žalobce žalobou tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společného jmění manželů. 13. Soud po provedeném dokazování pak o podané žalobě na určení, že nemovitosti vyjmenované ve výroku I. rozsudku, patří do zaniklého, a však dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů, když skutečnost, která je předmětem určení, žalovaná nijak nesporovala, dokonce uvedla, že kupní cena na koupi předmětných nemovitostí byla hrazena z prostředků společného jmění manželů, rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl tak, že na ni nemá právo žádný z účastníků. Z procesního hlediska byl sice úspěšný žalobce, ve věci je vsak zřejmé, že žalovaná od počátku skutečnost, která je předmětem žaloby na určení, nesporovala. Za daných okolností rozhodl dle § 150 o.s.ř s tím, že si každý z účastníků nese své náklady sám, což odpovídá spravedlivému uspořádání poměrů obou účastníků. Zároveň nebylo v řízení ze strany žalobce tvrzeno, ani prokazováno, že by žalované zaslal před podáním žaloby výzvu k plnění dle § 142a odst. 1 o.s.ř