13 C 141/2020-62 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41.815,67 Kč (odškodnit žalobkyni tvrzenou majetkovou škodu) a povinnost konstatovat porušení práva žalobkyně v souvislosti s nemajetkovou újmou, která žalobkyni vznikla. V průběhu řízení žalobkyně žalobu upřesnila tak, že konstatovat porušení práva má soud, a dále rozšířila žalobu tak, že se vyjma konstatování porušení práva domáhala poskytnutí peněžitého zadostiučinění v částce 500.000 Kč za tvrzenou nemajetkovou újmu. Nároky žalobkyně odvozovala od nesprávného úředního postupu správce daně ([ulice] úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště [obec]), v jehož důsledku byla žalobkyni způsobena škoda ve výši 41.815,67 Kč a dále bylo postupem správce daně porušeno právo žalobkyně na ochranu vlastnictví. Postupem správce daně došlo k porušení„ zákonem stanoveného procesního postupu v daňovém řízení“, když v rozporu s ust. § 73 odst. 6 písm. a) zák. č. 337/1992 Sb. byl postižen toliko majetek třetí osoby (žalobkyně) namísto majetku daňového subjektu, Ing. [jméno] [příjmení], DIČ CZ6506140487 (manžela žalobkyně), žalobkyně přitom nebyla účastníkem„ předmětného řízení“. Nezákonnost postupu správce daně tkví v tom, že se„ nejednalo o přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrových družstev nebo jiné pohledávky“. Správce daně v souvislosti s řízením vedeném s daňovým subjektem provedl daňovou exekuci„ vůči majetku žalobkyně“, aniž by k takovémuto postupu existovalo zákonné oprávnění - exekučním příkazem č. j. 8527/06/376921/4150 byl postižen účet vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], z tohoto účtu byla dne [datum] odepsána částka 41.815,67 Kč. Postiženy byly prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, tedy nejednalo se o postih prostředků daňového subjektu. Exekuční příkaz č. j. 8527/06/376921/4150, ani následné vyrozumění o právní moci ze dne 27. 2. 2006, č. j. 17962/06/376921/4150, nebyly žalobkyni ani daňovému subjektu ke dni podání žaloby doručeny, a to v rozporu s ust. § 73 odst. 8 zák. č. 337/1992 Sb. Správce daně procesně pochybil, což v konečném důsledku znamenalo na straně daňového subjektu nemožnost podat proti exekučnímu příkazu námitky. Správce daně vyhotovil vyrozumění o právní moci ze dne 27. 2. 2006, č. j. 17962/06/376921/4150, přičemž žalobkyně tento postup považuje za„ účelové obcházení povinností správce daně stanovené ust. § 73 odst. 8 zák. č. 337/1992 Sb., za zjevnou nezákonnost“. Exekuční příkaz se dostal do dispozice daňového subjektu dne [datum] na základě ústního jednání se správcem daně a následně byl daňovým subjektem předán do dispozice žalobkyně. Obsah daňového spisu„ zavdává důvodné pochybnosti“ o tvrzení správce daně, že exekuční příkaz byl vydán na základě sdělení [právnická osoba] a.s. ze dne [datum], vystaveného paní [jméno] [příjmení]. Ke dni [datum] byl zůstatek nedoplatku vedený na ODÚ daňového subjektu nulový a zcela odepsaný, jak plyne ze sestav [příjmení] [jméno] 4. K navedení daňového nedoplatku došlo teprve na základě interního sdělení ze dne [datum]. Správce daně daňovému subjektu při nahlížení do spisu sdělil, že sdělení [právnická osoba] a.s. bylo učiněno na základě hromadně generované žádosti o součinnost ze dne [datum] (ta však není součástí daňového spisu). V této době však žalobkyně neměla u [právnická osoba] veden účet, disponovala bankovním účtem vedeným u [právnická osoba] Sdělení [právnická osoba] a.s. však bylo správci daně zasláno až [datum], tedy téměř dva a půl měsíce od„ tvrzení žádosti o součinnost“. Žalobkyně tak důvodně pochybuje o existenci tvrzené žádosti o součinnost ze dne [datum]. Postup správce daně, který neoprávněně postihl prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, odporoval ust. § 73 odst. 6 písm. a) zák. č. 337/1992 Sb. Exekučně postižený účet byl účtem„ ve vlastnictví“ žalobkyně, daňový subjekt nebyl stranou smlouvy o běžném účtu. Prostředky na účtu pocházely z dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení], dne [datum] byla na účet připsána od pana [jméno] [příjmení], manžela jedné z dědiček, částka 111.918,70 Kč, a tedy se jednalo o prostředky ve výlučném vlastnictví žalobkyně, které tato nabyla jako dědictví.„ Ustálená rozhodovací praxe soudů“ neumožňovala postih„ nároků na účtu manžela daňového subjektu“, na straně manžela daňového subjektu neexistuje právní důvod k poskytnutí plnění správci daně. Nebyla tedy postižena pohledávka daňového subjektu, nýbrž pohledávka manžela daňového subjektu. Majetková škoda v částce 47.815,67 Kč odpovídá srážce z účtu žalobkyně. Žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně vznikla i nemajetková újma spočívající v poškození dobrého jména a dobré pověsti žalobkyně. K poškození dobrého jména a dobré pověsti žalobkyně došlo provedením exekuce na základě exekučního příkazu, je všeobecně známo, že v důsledku takové skutečnosti„ zpravidla dochází k zápisu do Centrálního registru dlužníků“, případně také do dalších registrů dlužníků, z nichž čerpají informace banky či další finanční subjekty při zjišťování bonity svých smluvních partnerů, a tato skutečnost může být důvodem pro neposkytnutí úvěru či poskytnutí úvěru za méně výhodných podmínek až po dobu deseti let. Je na místě, aby žalovaná konstatovala, že v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně, zejména vydáním exekučního příkazu č. j [číslo], bylo porušeno právo žalobkyně na ochranu vlastnictví. Žalobkyně svůj nárok uplatnila dne [datum] u žalované, dne [datum] bylo zástupci žalobkyně doručeno zamítavé stanovisko. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že odmítla žalobní požadavky na odškodnění majetkové i nemajetkové újmy. Pro přehlednost shrnula průběh daňového řízení, a to tak, že daňovému subjektu (Ing. [jméno] [příjmení]) vznikly daňové povinnosti na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 a 1997, splatné k [datum] a [datum], tyto byly předány k vymáhání. Na základě daňových přiznání daňového subjektu byla do evidence daní předepsána daňová povinnost ke dni [datum] a ke dni [datum] [ulice] úřad pro Moravskoslezský kraj (správce daně) předal daňové nedoplatky k vymáhání. Na základě interního sdělení správce daně ze dne 18. 12. 2003, č.j. 66502/03/376921/5167 byl v evidenci daní dne [datum] zaznamenán odpis nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob pro jeho nedobytnost v celkové částce evidované na daňovém účtu 3, 038.528,98 Kč. Dne [datum] obdržel správce daně v reakci na výzvu k součinnosti od [právnická osoba] sdělení (zaevidované pod č.j. 3272/06/376921/4150) o tom, že daňový subjekt je spolumajitelem bankovního účtu č. [bankovní účet], na účtu je evidován zůstatek ve výši 89.405,23 Kč. Na základě tohoto zjištění správce daně zrušil předepsání odpisu nedoplatku pro nedobytnost zaznamenaného dne [datum]. Dne [datum] vydal správce daně exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového subjektu na účtech vedených u bank č.j. 8527/06/376921/4150. Exekuční příkaz postihl účet daňového subjektu do částky 199.979 Kč, byl doručen bance a daňovému subjektu, který si jej osobně převzal dne [datum] proti podpisu, o čemž svědčí předložená dodejka. Daňový subjekt proti exekučnímu příkazu neuplatnil námitky, ten proto dne [datum] nabyl právní moci. Dne [datum] došlo k připsání prostředků z účtu daňového subjektu ve výši 41.815 Kč na účet správce daně. Postup správce daně pro vedení daňové exekuce byl v rozhodném období upraven v ust. § 73 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a současně, na základě odkazu v ust. § 73 odst. 7 zák. č. 337/1992 Sb., také v zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („ o. s. ř.“). Ust. § 304 odst. 2 o. s. ř., ve znění v rozhodném období, ukládalo povinnost správci daně doručit usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a peněžnímu ústavu, resp. zák. o správě daní a poplatků upravoval doručování exekučního příkazu speciálně v § 73 odst. 8. S ohledem na poskytnutou součinnost poddlužníka [právnická osoba] měl správce daně za prokázané, že daňový subjekt disponuje postižitelnými finančními prostředky a lze tak nařídit exekuci přikázáním pohledávky na peněžní prostředky daňového subjektu na účtu u banky. Na úhradu daňového nedoplatku prostřednictvím daňové exekuce mohl být s ohledem na ust. § 262a odst. 1 o. s. ř., ve znění v rozhodném období, použit majetek v individuálním vlastnictví nebo spoluvlastnictví povinného, současně také majetek patřící do společného jmění manželů. Protože předmětem daňového exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu je nárok na tuto pohledávku a protože tyto nároky samy o sobě nejsou součástí společného jmění manželů, nemůže být manžel povinného osobou zúčastněnou na daňové exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Povinnost zajistit, aby nedošlo k přikázání jiných pohledávek jiný osob, než je osoba daňového subjektu, je především na straně banky. V exekučním příkazu byl daňový subjekt a účet přes