13 C 269/2019-71 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.375 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení), tedy odškodnit žalobkyni nemajetkovou újmu poskytnutím peněžitého zadostiučinění. 2. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla Finančním úřadem pro hlavní město Prahu zahájena daňová kontrola DPH a doměřovací řízení za zdaňovací období říjen 2014. Finanční úřad pro Zlínský kraj vydal rozhodnutí ze dne 21. 12. 2017, č. j. 2093939/17/3306-52525-704713, kterým byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2014 ve výši 739.088 Kč a současně sdělena povinnost uhradit penále ve výši 147.817 Kč. Žalobkyně rozhodnutí napadla odvoláním, o kterém rozhodlo Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím ze dne 1. 2. 2019, č. j. 3825/19/5300-22442-712448, a sice tak, že odvolání žalobkyně zcela vyhovělo. Celková délka řízení o doměření DPH tak činila 3 roky a 10 měsíců. Žalobkyně nepolemizovala nad tím, že žádný právní předpis nestanoví, jak dlouho má probíhat daňová kontrola či odvolací řízení. Vzniklou mezeru v zákoně je nezbytné vyřešit pomocí analogie iuris, tedy podle obecných zásad daného právního odvětví. [příjmení] řízení je svou povahou zvláštním druhem správního řízení, na čemž nemůže pozitivně právní úprava, zejména § 99 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nic zvrátit. Obecnými právními zásadami, které se proto uplatní, budou obecné právní zásady správního práva procesního, je aplikovatelné pravidlo obecně platné v oblasti správního řízení a výslovně vyjádřené v ust. § 49 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, podle něhož v jednoduchých případech rozhodne správní orgán bezodkladně. V ostatních, tedy nikoli jednoduchých a zároveň nikoliv složitých případech, je správní orgán povinen rozhodnout do třiceti dnů od zahájení řízení. [příjmení] orgány tak byly povinny o odvolání žalobkyně rozhodnout maximálně ve lhůtě 60 dnů, a to podle ust. § 71 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu. [příjmení] kontrola mohla trvat maximálně 60 dnů a odvolací řízení maximálně 30 dnů. Jelikož celková délka řízení činila 3 roky a 10 měsíců, tak období stižené průtahem činilo celkem 3 roky a 7 měsíců. Odškodňuje se však celková doba řízení, nikoliv jednotlivé průtahy. Doměřovací řízení bylo vedeno o dani z přidané hodnoty, která je daná zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který plně transponuje evropské právo, zejména směrnici Rady č. 2006/112/ES ze dne [datum], o společném systému daně z přidané hodnoty. Tím je zaručen jednotný systém vybírání DPH ve všech členských státech EU. V řízení o DPH se proto uplatní Listina základních práv Evropské unie zakotvující základní práva při aplikaci norem evropského práva. Listina je samostatným dokumentem, který má dle čl. 6 Smlouvy o Evropské unii stejnou právní sílu jako zakládající smlouvy a tvoří součást primárního práva Evropské unie, čímž je přímo aplikovatelná. Podle čl. 51 Listiny jsou povinni ji respektovat členské státy, pokud uplatňují právo Unie, tedy i v oblasti správy daně z přidané hodnoty. Listina v čl. 41, odst. 1 garantuje, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Lidská práva a základní svobody jsou civilními právy ve smyslu čl. 6 odst. 1 EÚLP, což potvrdil Nejvyšší soud, když v rozhodnutí ze dne 29. 9. 2015, č.j. 30 Cdo 344/2014-19 vysvětlil, proč čl. 38 usnesení o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR [číslo] Sb. negarantuje právo na přiměřenou délku správního řízení. Shodného názoru, že lidská práva a základní svobody jsou civilními právy, je i Evropský soud pro lidská práva (rozsudky Užukauskas proti Litvě, Oršuš a spol. proti Chorvatsku, či Kenedi proti Maďarsku). Z rozsudku Soudního dvora EU ve spojených věcech sp. zn. C‑ [číslo] a C‑ [číslo], Kamino International Logistics BV (C‑ [číslo]) a [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] (C‑ [číslo]) proti Staatssecretaris van Financiën plyne, že za institucemi a orgány Unie ve smyslu čl. 41 Listiny základních práv Evropské unie jsou považovány i fiskální autority členských států. 3. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu má být žalobkyni přiznáno podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Výši zadostiučinění žalobkyně odvozuje od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od stanoviska ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalobkyně hodnotí význam předmětu řízení pro ni jako běžný (nejedná se o věc trestní, opatrovnickou, pracovněprávní, věc osobního stavu či věc týkající se života nebo zdraví), a proto vychází z nejnižších možných částek daných stanoviskem Nejvyššího soudu (15.000 Kč za první dva roky, 15.000 Kč za další jeden rok, 7 x 1.250 Kč za zbývajících sedm měsíců). Co se týče významu řízení pro žalobkyni, ten je značný, žalobkyně měla podle rozvahy zveřejněné ve Sbírce listin za rok 2015 vlastní kapitál ve výši 3, 467.000. Kč a doměřená daň a penále činily 887.000 Kč, což činí 25,6 %. Pro žalobkyni byla„ ve hře“ čtvrtina hodnoty celé obchodní společnosti. Vypočtený nárok je třeba zvýšit o 30 %, protože jde o mimořádný průtah, zákonné lhůty byly překročeny o více než 14krát. Žalobkyně žádala žalovanou žádostí ze dne [datum] o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení, žalovaná žádost přípisem č. j. MF-7466/2019/4403-7 doručeným žalobkyni ze dne [datum] odmítla, když sice připustila, že v části řízení (o daňovém penále) došlo k průtahům, ale jevilo se jí dostatečným konstatovat porušení práva, což ale nevyslovila. Žalobkyně požaduje i zaplacení příslušenství, a to ode dne [datum], protože žalovaná je v prodlení s úhradou poté, co odmítla žalobkyni plnit. 4. Podáním došlým soudu dne [datum] žalobkyně doplnila svou argumentaci zejména odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, podle něhož je na místě vyjít z toho, že ve správním řízení, od něhož žalobkyně odvozuje vznik újmy, orgány veřejné správy rozhodovaly o základním právu žalobkyně, vzhledem k nepřiměřené délce řízení se uplatní domněnka vzniku nemajetkové újmy (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), aniž by bylo na místě zkoumat, zda předmětem řízení bylo„ občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že předně zrekapitulovala skutkový stav a doplnila popis skutkového stavu, přičemž žalobkyně proti takto popsanému skutkovému stavu nic nenamítala. Dne [datum] ukončil Finanční úřad pro hlavní město Prahu postup k odstranění pochybností u DPH za zdaňovací období za listopad 2014 z důvodu nutnosti provést obsáhlejší dokazování v případě zdanitelného plnění přijatého od plátce [právnická osoba] (nákup měděných katod). Protokolem ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1758099/15/2006-60562-204232 zahájil správce daně daňovou kontrolu. Zprávou o daňové kontrole ze dne 2. 11. 2017, č. j. 72176628/17/2006-60561-109223 byla daňová kontrola za zdaňovací období říjen 2014 ukončena. Dne [datum] podala žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem (vymezeným jako nečinnost při provádění daňové kontroly). Žaloba byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2018, č. j. 11 A 79/2016-51 zamítnuta, soud neshledal, že by se„ žalovaný“ dopustil tvrzených průtahů v žalobkyní vymezených obdobích trvání daňové kontroly, přestože v určitých časových úsecích byly prodlevy mezi jednotlivými úkony delší, s ohledem na rozsáhlost zjišťovaných skutečností a mezinárodní prvek se nejednalo o pochybení, které by mohlo založit nezákonnost samotné daňové kontroly. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 7 Afs 519/2018-22 kasační stížnost žalobkyně zamítl, když se ztotožnil s posouzením soudu prvního stupně, že v daném případě se o nečinnost spočívající v nesmyslném a neúčelném postupu„ žalovaného“ nejednalo a i přes dílčí pochybení správce daně při vyrozumění o konání výslechů nelze postup„ žalovaného“ při provádění výslechů považovat za nesmyslný a neúčelný úkon, který by bylo třeba z obsahového hlediska považovat za nečinnost způsobující nezákonnost celé daňové kontroly. Finanční úřad pro Zlínský kraj dodatečným platebním výměrem ze dne 21. 12. 2017, č. j. 209393939/17/3306-52525-704713 doměřil žalobkyni [příjmení] za zdaňovací období říjen 2014 ve výši 739.088 Kč a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit penále ve výši 147.817 Kč. Rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobkyně fikcí dne [datum], oprávněná osoba se přihlásila dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru u Finančního úřadu pro Zlínský kraj odvolání, které doplnila podáními ze dne [datum] a ze dne [datum], postoupenými Odvolacímu finančnímu ředitelství dne [datum] a [datum]. Dne [datum] požádal Finanční úřad pro Zlínský kraj Finanční úřad pro hlavní město Prahu o zaslání příslušného spisu a vyhotovení stanoviska k odvolání proti dodatečném