13 C 34/2019 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 150 000 Kč spolu s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Dle tvrzení žalobce podal žalovaný dne [datum] trestní oznámení na [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] Policie České republiky, č.j. KRPS-33827-10/P -2016-011517 o podezření z napadaní žalobcem. Komise pro projednání přestupku následně uložila v příkazním řízení žalobci pokutu 2 000 Kč. Žalobce však podal odpor a následným prošetřováním bylo zjištěno, že skutek nespáchal. S ohledem na výše uvedené mu měla vzniknout škoda ve výši 75 000 Kč jako náhrada hotových výdajů právnímu zástupci, který jej v přestupkovém řízení zastupoval a nemajetková újma rovněž ve výši 75 000 Kč, a to z důvodu nebezpečného chování žalovaného, který žalobce očerňuje a podává udání jak na jeho osobu, tak na společnosti, ve kterých má žalobce podíl. Dále pak doplnil, že má za to, že se ze strany žalovaného jedná o účelové jednání, které pramení z povinnosti žalovaného uhradit žalobci závazek a jedná se tak o mstu. Žalobce trpěl po dobu řízení psychickými problémy, trpěl úzkostmi, potýkal se s vysokým stresem způsobeným obavami z budoucnosti, které mu způsobovaly značnou nespavost, poruchy soustředění a nemožnost se soustředit plně na své podnikání. Trestní řízení negativně ovlivnilo jeho osobní i profesní život a způsobilo nevratné poškození jeho cti a dobré pověsti. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobcem považuje za nedůvodný a navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Ve svém podání uvedl, že podal na žalobce trestní oznámení dne [datum], poté, co stejného dne v obci [obec] žalovaný zastavil řízené vozidlo [anonymizováno] před skupinou čtyř osob, kdy jednou z nich byl žalobce. Na dotaz proč mu brání v jízdě žalobce, kopl do nárazníku vozidla a přistoupil ještě s jednou osobou ke dveřím řidiče a žalobce uhodil žalovaného do tváře. O osudu trestního oznámení není žalovanému nic známo, věc byla postoupena jako přestupek [stát. instituce], kde bylo vedeno řízení pod sp.zn. R 24/2016. Žalovaný se domnívá, že se nedopustil porušení žádné právní povinnosti a není tak žalobci odpovědný za žádnou škodu. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Rozhodnutím [anonymizováno] pro projednávání přestupků [územní celek], která vydala dne [datum] rozhodnutí o spáchání skutku, o němž se vedlo řízení – podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití – úmyslné narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním, kterého se měl dopustit žalobce dne [datum], bylo rozhodnuto tak, že nebylo obviněnému z přestupku jednání prokázáno a řízení se zastavuje (Rozhodnutí ze dne 1. 2. 2017, č.j. R 24/2016). Ze závěru odůvodnění rozhodnutí plyne, že výpovědi svědků a obviněného z přestupku jsou v popisu skutkového děje natolik protichůdné, že vznikají odůvodněné pochyby, jak k incidentu došlo a vzhledem k nepatrným až nulovým následkům na zdraví údajně napadeného [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] také, zda vůbec došlo v daném případě k naplnění materiální stránky skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití. Obviněného z přestupku se mohlo negativně dotknout, že jej [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], se kterým nemá dlouhodobě dobré vztahy, bez jeho souhlasu ze svého vozidla opakovaně fotil a je evidentní, že toto byla prvotní příčina následného incidentu mezi jmenovanými. S ohledem na zásadu in dubi pro reo bylo tak řízení zastaveno. Z přiložené fotografie textové zprávy žalobcem zaslané žalovanému je zřejmé, že spolu účastníci oboustranně neměli přátelský vztah, k tomuto sice žalobce uvedl, že telefonní číslo je jeho, je však možné, že zprávy psal někdo jiný, když telefon nechává na stavbě, protože on je nepoznává. Toto tvrzení však soud nepovažuje s ohledem na čas a obsah zpráv za zcela věrohodné (textové zprávy žalobce žalovanému). Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2014, č.j. 23 Cm 412/2011-160, plyne, že mezi účastníky byl schválen smír, na základě kterého se zde žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 000 Kč (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2014, č.j. 23 Cm 412/2011). 4. Soud dále provedl důkaz spisem Krajského úřadu [anonymizováno] [územní celek], sp.zn. [číslo], ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný podal ke Krajskému úřadu [územní celek] podnět k přezkumnému řízení, avšak dopisem ze dne [datum] mu bylo sděleno, že s ohledem na marné uplynutí lhůty, již nelze přezkumné řízení provést. Nadto žalovaný nebyl účastníkem řízení, neboť z jeho strany nebyl uplatněn žádný nárok na náhradu škody a proto mu nebylo oznámeno rozhodnutí o zastavení řízení. Dále ze spisu [územní celek], Komise pro Projednávání přestupků, sp.zn. R 24/2016, bylo zjištěno, že dle odborného vyjádření došlo na automobilu, které v době incidentu řídil žalovaný ke škodě 3 670 Kč poškozením levého zpětného zrcátka. Žalovaný učinil dne [datum] oznámení o výše popsaném přestupku, následně byl vydán Komisí pro projednávání přestupků, [územní celek], příkaz o uložení pokuty žalobci, proti čemuž žalobce podal včasný odpor. Poté došlo k zahájení řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dne [datum] proti žalobci. Načež výsledkem řízení bylo rozhodnutí o zastavení tohoto řízení ze dne 1. 2. 2017, č.j, R 24/2016, které je již blíže popsáno výše. 5. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“), tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. 6. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že se soud nejprve zabýval základem nároku, tedy odpovědnostním titulem jako takovým, zda byly naplněny náležitosti vzniku nároku na náhradu škody, nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Další dokazování, a to žalovaným navrhovaný výslech svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a účastnický výslech žalovaného, soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, kdy bylo v rámci řízení před soudem zjištěno, že žalovaný podal na žalovaného trestní oznámení. Nahlášené jednání žalobce, kterého se měl vůči žalovanému dopustit dne [datum], bylo prověřováno v přestupkovém řízení, přičemž výstupem bylo, že s ohledem na zásadu in dubio pro reo bylo řízení zastaveno s tím, že se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat, že se žalobce dopustil jednání, které žalovaný popsal, a které by naplňovalo znaky přestupku proti občanskému soužití. Z provedeného dokazování i tvrzení účastníků dále zřejmě vyplynulo, že mezi účastníky probíhají již léta osobní a soudní spory. 8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: Po právní stránce vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. 9. Dle ust. § 2894 občanského zákoníku:„ (1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.“ 10. Dle ust. § 2909 občanského zákoníku:„ Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.“ 11. Soud má za to, že nárok tak, jako jak ho žalobce požaduje, není po právu, pročež celou žalobu zamítl. Nejprve se soud zabýval nárokem co do základu, tedy zda žalobci vznikl nárok na náhradu újmy, tím, že ze strany žalovaného došlo k protiprávnímu jednání, případně porušení dobrých mravů, zda došlo na straně žalobce ke vzniku újmy, zda tato újma je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a zda bylo na straně žalovaného úmyslné zavinění. Vzhledem k tomu, že samotné nahlášení podezření ze spáchání přestupku není protiprávním jednáním, které by zakládalo odpovědností titul, zaměřil se soud na to, zda došlo k porušení dobrých mravů úmyslným jednáním žalovaného, a proto vyzval žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), nechť soudu doplní a doloží, že nastala událost, jež zakládá odpovědnost, tj. že žalovaný pří výkonu svého práva jako hlavní účel sledoval poškození žalobce a měl úmysl mu svým jednáním způsobit újmu, tedy došlo k úmyslnému porušení dobrých mravů. Žalobce k tomuto doplnil,