22 C 180/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 19. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 442,09 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč s odůvodněním, že žalovaný neuhradil televizní poplatek ve výši 135 Kč/měsíčn, a to za období od února 2020 do března 2022, tj. v celkové výši 3 510 Kč. Současně žalobkyně uplatnila právo na zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 442,09 Kč, a to od 16. 2. 2020 do 19. 7. 2022, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Žalovaný k dnešnímu dni na dlužnou částku žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přesto, že byl žalobkyní k úhradě svého dluhu před podáním žaloby v této věci řádně vyzván. 2. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pouze na základě listinných důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se nevyjádřil, ačkoli byl poučen, že nevyjádří-li se v soudem poskytnuté lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 7. 2022. Soud proto ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Rozsudek byl vyhlášen veřejně. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Z výpisu z evidence [anonymizováno] poplatníka televizních poplatků ze dne 21. 6. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl jako poplatník televizního poplatku přihlášen od srpna 2019 pro televizní přijímač. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 4. 2022 včetně dodejky má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení před podáním žaloby, který doložila Specifikací výpočtu. 4. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží4) nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 5. Dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 6. Dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v srpnu 2019 přihlásil jako poplatník televizního poplatku a jako fyzická osoba je povinen platit televizní poplatek měsíčně nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný neuhradil rozhlasový poplatek ve výši 3 510 Kč za období od února 2020 do března 2022. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 3 510 Kč (26 x 135 Kč). Žalobkyně má dále nárok na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 16. 2. 2020 do 19. 7. 2022 ve výši 442,09 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 63 Kč. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Náklady žalobkyně jako účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle §137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ze dne 23. 9. 2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 o.s.ř. a dle §89a exekučního řádu, tvoří dle § 2 odst. 1 tohoto zákona částku 100 Kč za výzvu k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, a částku 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky a dále náhradu za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.