23 C 105/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 1

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Ohledně skutkového stavu vylíčila žalobkyně následující skutečnosti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto účtu (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, a všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen„ podmínky), dále úrokový lístek banky a sazebník banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve smlouvě seznámila. Žalované byl v souladu se smlouvou poskytnut úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek. Banka proto využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy, žalované zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek banka převedla na nově otevřený úvěrový účet. Žalované banka umožnila splácení debetního zůstatku ve splátkách. Žalovaná byla povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky a úrok za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku banky. Žalovaná dlužnou částku však nesplácela řádně a včas. Banka proto využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy a podmínek, a ke dni [datum] dlužnou částku zesplatnila a zároveň danou skutečnost oznámila žalované s tím, že jí vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky spolu s úrokem ve výši 29% ročně z nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaná však dlužnou částku řádně a včas nezaplatila. S ohledem na prodlení žalované požadovala banka rovněž zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené zákonem. Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Oznámení o postoupení bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. Žalobkyně současně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ani po výzvě současné žalobkyně dlužnou částku neuhradila. Ke dni postoupení dlužná částka činila 19 437,02 Kč. Žalobkyně zaslala žalované tzv. předžalobní upomínku ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Ani poté však žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila na soud. Šetřením ve věci bylo zjištěno, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], a jímž bylo rozhodnuto, že omezení ve svéprávnosti žalované, provedené rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], se prodlužuje na dobu dalších pěti let, přičemž rozsah omezení zůstává beze změny, tedy že žalovaná není způsobilá samostatně nakládat s finančními prostředky na částku 500 Kč týdně, nakládat se svým majetkem s celém rozsahu, uzavírat veškeré smlouvy, zejména smlouvy o poskytování sociálních služeb, pracovní, darovací, úvěrové, leasingové, nájemní, pořizovat závěť pro případ smrti. Opatrovníkem žalované byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ustanovena [jméno] [příjmení], [datum narození]. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum]. Opatrovnice žalované, která byla na dané jednání předvolána, se z daného jednání omluvila písemně dne [datum]. Ve svém vyjádření ze dne [datum] opatrovnice žalované současně uvádí, že žalovaná je již od roku omezena ve způsobilosti samostatně právně jednat, a to v rozsahu 500 Kč týdně. Opatrovnice žalované současně uvedla, že se ohledně dluhu snaží s žalobkyní komunikovat, a urguje žalobkyni o splátkový kalendář. Na vyjádření opatrovnice žalované žalobkyně uvedla, že smlouva byla mezi bankou a žalovanou uzavřena v roce 2013, přičemž rozsudek o omezení svéprávnosti je až z roku 2016. Po provedeném dokazování vzal soud za relevantní následující skutková zjištění. Mezi bankou a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě se banka zavázala žalované otevřít běžný účet a současně jí byl poskytnut úvěrový rámec do výše 16 000 Kč, který se žalovaná zavázala nepřekročit a současně se zavázala neocitnout se v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vyplývajícího ze smlouvy. Žalovaná však svoji povinnost nepřekročit povolený úvěrový rámec porušila. Banka proto využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy a nepovolený debetní zůstatek převedla na nově otevřený úvěrový účet, která se žalovaná zavázala splácet řádně a včas. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Banka proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaná tak však neučinila. Pohledávka byla následně převedena na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Žalovaná však ani po výzvě ze strany žalobkyně na svůj dluh neuhradila ničeho. Soud shledal, že byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nárok žalobkyně je oprávněný. Skutečnost, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti, nastal až v roce 2016, tedy až po uzavření smlouvy. Žalovaná byla ve smyslu § 15 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, způsobilá danou smlouvu uzavřít. Soud proto žalobě vyhověl (výrok I.). Po právní stránce věc soud posoudil jako nárok na vrácení nesplaceného úvěru s úrokem z úvěrové smlouvy uzavřené ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a nárok na úrok dle ust. § 1802 a násl. NOZ a úrok z prodlení s ohledem na prodlení žalovaných s úhradou dluhu ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve vazbě na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 501,20 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 1 000 Kč, a nákladů na zastoupení advokátem, jemuž přísluší odměna dle § 14b vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), a to za 4 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč za 1 úkon, 1 úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 AT ve výši 1 820 Kč, dále ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, jedné paušální náhradě ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT, vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o 21% DPH. O lhůtě k plnění soud rozhodl ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni jí žalovanou částku a náklady řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.