23 C 107/2020-109 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že je synem paní [jméno] [příjmení], která zemřela [datum] a byla poživatelkou invalidního důchodu ve výši 13.442 Kč, přičemž jí byl důchod vyplácen [anonymizována čtyři slova] ke každému 16 tému dni v měsíci na bankovní účet u [anonymizováno] banky číslo [bankovní účet]. Důchod byl vyplácen vždy na měsíční období dopředu to znamená, že poslední důchod poukázaný dne [číslo] [rok] byl pro období od [číslo] [rok] do [číslo] [rok]. 2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobce je synem [jméno] [příjmení] zemřelé [datum], ta byla poživatelkou invalidního důchodu ve výši 13 442 Kč, po její smrti poukázala [ulice] [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]) na její bankovní účet další platbu invalidního důchodu (pro období od [datum] do [datum]), na jehož výplatu však již zanikl nárok. [anonymizováno] po zjištění výše uvedeného vyzvala žalovanou k vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu. Žalovaná však sdělila, že požadovanou částku důchodu nelze vrátit, neboť na bankovním účtu není dostatek finančních prostředků, poukázané prostředky žalovaná použila na úhradu záporného zůstatku, který na účtu [jméno] [příjmení] byl. Na to [anonymizováno] využila postupu dle § 64 odst. 5 zákona č. 155/95 Sb., o důchodovém pojištění, a povinnost k úhradě neoprávněně vyplaceného důchodu ve výši 13 442 Kč uložila žalobci, jakožto synovi, který žil se svou matkou (oprávněnou z invalidního důchodu) ve společné domácnosti. Žalobce částku 13 442 Kč [anonymizováno] uhradil. Žalobce tvrdil, že žalovaná nebyla oprávněna započíst na svou pohledávku přijatou platbu důchodu. Dle názoru žalobce došlo na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná jednak neměla k započtení způsobilé pohledávky a jednak neexistoval subjekt, vůči kterému by mohla své započtení provést. V důsledku jednání žalované, která nevrátila neoprávněně vyplácený důchod zpět [anonymizováno], tak byl žalobce nucen namísto žalované uhradit to, co měla vydat ona. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že o úmrtí [jméno] [příjmení] se žalovaná dozvěděla dne [datum], kdy jí byl doručen úmrtní list, na základě toho v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami tento účet [jméno] [příjmení] zanikl druhý den po prokázání úmrtí, tedy [datum]. Do té doby probíhaly transakce na účtu [jméno] [příjmení] podle uzavřené Smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek, včetně toho, že na debetní zůstatek mohla žalovaná započíst veškeré platby na účet došlé. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace ve sporu, neboť nikdy nebyl ve vztahu se žalovanou a ani následně nevstoupil do práv a povinností po [jméno] [příjmení]. Rovněž tak žalovaná nebyla dle soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci pasivně legitimovaná a nemohlo dojít k jejímu bezdůvodnému obohacení. Na základě toho žalobu zamítl. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, v něm potvrdil, že není a nikdy nebyl se žalovanou v žádném smluvním vztahu, není ani dědicem klientky žalované [jméno] [příjmení], pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení] totiž skončilo zastavením dle § 154 odst. 1 z.ř.s. Z toho dle žalobce vyplývá, že na danou věc nelze aplikovat ustanovení smlouvy o vedení účtu uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], jak činil soud prvního stupně. Žalobce setrval na svém názoru, že právní vztah mezi účastníky je vztahem z bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná se bez zákonného důvodu obohatila z peněz chybně zaslaných ze strany [anonymizováno], načež chybějící peníze musel [anonymizováno] nahradit žalobce. Zdůraznil, že [jméno] [příjmení] zemřela [datum], smrtí pozbyla právní subjektivity a posmrtně nemohla nabývat majetek, tedy ani důchod ve výši 13 442 Kč, který [anonymizováno] odeslala dne [datum]. Dle názoru žalobce [jméno] [příjmení] nemohla posmrtně nabýt pohledávku za žalovanou, proti které by žalovaná mohla cokoli započítávat. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 165/2016-21, v němž byl projednáván případ, kdy osoba povinná ke vrácení důchodu dle § 64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění brojila (neúspěšně) proti vrácení důchodové splátky [anonymizováno] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v takových případech nelze žalovat ve správním soudnictví [anonymizováno], ale je nutno„ vymáhat soukromoprávními prostředky po třetích osobách, které s neprávem vyplacenou dávkou starobního důchodu naložily, náhradu toho, o co se obohatily.“ Dle žalobce je přitom nepodstatné, kdy se žalovaná dozvěděla o úmrtí [jméno] [příjmení], za podstatné považuje pouze samotné úmrtí, coby právní skutečnost limitující možnosti nabývání majetku nebo činění zápočtu. Žalobce nicméně namítal i to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru ohledně toho, kdy byla žalovaná informována o úmrtí [jméno] [příjmení]. Již před soudem prvního stupně tvrdil, že úmrtí oznámily hned následujícího dne po smrti [jméno] [příjmení] její setra [celé jméno svědkyně] se svou dcerou [jméno] [příjmení], které se dostavily na pobočku žalované, kde odevzdaly platební kartu a předaly lékařskou zprávu o úmrtí. Soud prvního stupně, aniž provedl navržené výslechy těchto osob, konstatoval, že banka se o úmrtí klientky dozvěděla až doručením úmrtního listu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě plně vyhověl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, napadený rozsudek označila za správný a navrhla jeho potvrzení. 6. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že napadený rozsudek má vady, pro něž je nutné jeho zrušení. 7. Soud prvního stupně zjistil, že zemřelá matka žalobce [jméno] [příjmení] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení bankovního účtu („ Můj účet“), jakož i smlouvu o povoleném debetu. Dle všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy o vedení účtu, smrtí majitele účtu smlouva o účtu nezaniká; zaniká druhým obchodním dnem, následujícím po rozhodném dni, pokud je k rozhodnému dni na účtu debetní zůstatek či zůstatek roven nule (článek [číslo]). Dle článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek je za rozhodný den považován den, kdy se banka hodnověrným způsobem dozví o úmrtí klienta nebo o jeho prohlášení za nezvěstného, tj. den, kdy jsou klientovu obchodnímu místu banky doručeny průkazné doklady (např. úmrtní list, přípis soudu nebo notáře, provádějícího dědické řízení, rozhodnutí soudu o prohlášení klienta za mrtvého či nezvěstného). 8. Odvolací soud zdůraznil, že samotné úmrtí [jméno] [příjmení] není rozhodující pro posouzení toho, zda došlo na straně žalované k pochybení a k případnému vzniku bezdůvodného obohacení, jak se nesprávně domnívá žalobce. Vztah mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou se řídil Smlouvou o vedení účtu a jejími všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaná po dobu trvání smluv o vedení bankovního účtu a o povoleném debetu mohla na účet přijímat platby a nakládat s nimi způsobem předvídaným smlouvou, tedy včetně toho, že došlé platby započítávala na své pohledávky (viz článek 1.2 odstavec 4 smlouvy o debetu). 9. O tom, že došlo k pochybení banky, by bylo možno uvažovat jen tehdy, pokud by po zániku smlouvy o vedení bankovního účtu a s ní provázané smlouvy o povoleném debetu přijala na již zaniklý účet platbu, kterou by započetla na svou pohledávku. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 6. 2017, 30 Co 138/2017-59, posuzoval rovněž spor o vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu, kdy žalobkyní byla [anonymizováno], která tvrdila, že po úmrtí klienta banky je platba přijatá na jeho účet a započtená na pohledávku banky bezdůvodným obohacením. Městský soud dospěl k závěru, že na straně banky nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, pokud přijatou platbu použila na úhradu své pohledávky, kterou vůči majiteli účtu měla, za situace, kdy tak banka učinila před tím, než se dozvěděla o úmrtí, neboť banka postupovala na základě smlouvy s majitelem účtu. Od těchto závěrů nemá odvolací soud důvod se odchylovat, přičemž jsou plně aplikovatelné i na tento projednávaný případ. 10. Podstatnou otázkou tedy je zjištění toho, kdy se žalovaná dozvěděla o úmrtí [jméno] [příjmení]. Žalovaná tvrdila, že se tak stalo doručením úmrtního listu dne [datum]. Tento den měl být tedy rozhodným dnem dle článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek a dle citovaného článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek mělo dojít k zániku smluvního vztahu s [jméno] [příjmení] druhým obchodním dnem následujícím po rozhodném dni, tj. [datum]. Za těchto okolností by platba důchodu přijatá dne [datum] byla započtena na pohledávku banky ještě před zánikem smluvního vztahu, a tedy po právu, o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované by tak nebylo možno uvažovat. 11. Žalobce před soudem prvního stu