24 C 179/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném uhrazení částky ve výši 1 524 Kč z titulu neuhrazeného jízdného. Žalobkyně uvádí, že žalovaný využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], v [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], a na této trase se neprokázal platným jízdním dokladem. DP tak vznikl nárok na uhrazení dlužného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a to v souladu s ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhlášky Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum], ale ani přesto nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaný se k podané žalobě a tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 7. 7. 2021, č. j. 24 C 179/2021-24 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za to, že vůči rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitky. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž zákon odvolání nepřipouští, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 5. Žalovaný cestoval dne [datum] dopravním prostředkem žalobkyně, která je oprávněna k provozování tramvajové dráhy (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně), a to [anonymizována tři slova], přičemž se při kontrole dopravcem, která byla provedena v [údaj o čase] hodin, neprokázal na jeho výzvu žádným jízdním dokladem (zápis o provedené přepravní kontrole). Byl současně informován o tom, že mu vznikla povinnost zaplatit též přirážku k jízdnému (informace pro cestující). Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil, a proto byl vyzván k její úhradě, kdy po něm byla požadována částka 24 Kč za jízdné, částka 1 500 Kč na přirážce a dále náhrada nákladů řízení (předžalobní výzva). Ceny jízdného a přirážky pak upravují smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] dopravy. 6. Soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok je oprávněný a kvalifikuje jednání žalovaného, po právní stránce postupem podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a ust § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb. (přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu) s použitím smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] dopravy § 8 odst. 4 ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Žalovaný totiž využitím dopravního prostředku žalobkyně s ní uzavřel smlouvu o přepravě osoby, tudíž mu vznikla povinnost zaplatit sjednané jízdné. Vzhledem k tomu, že své povinnosti nedostál, vznikla mu též povinnost zaplatit i přirážku ve výši 1 500 Kč, která je svou povahou smluvní pokutou ve smyslu § 2048 občanského zákoníku. 7. Pokud se jedná o požadovaný úrok z prodlení, dospěl soud k závěru, že žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po provedení přepravní kontroly, a žalobkyni tedy přiznává nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8. 25% ročně z částky z částky 24 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z odměny advokátky žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním posouzením ze dne [datum], podání návrhu na vydání EPR ze dne [datum]) ve výši 200 Kč/úkon, paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písmeno a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.