25 C 162/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek ve výši 3 033,20 Kč a 201,19 EUR s příslušenstvím (zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky) z titulu neuhrazených faktur vystavených žalobkyní žalované za služby čerpané prostřednictvím palivové a servisní karty, kterou jí žalobkyně poskytla na základě smlouvy [číslo] ze dne 27. 3. 2020 (čerpání pohonných hmot a platby dálničních poplatků), konkrétně faktury [číslo] (na částku 2 437,85 Kč ze dne 15. 8. 2020 se splatností k 30. 8. 2020), faktury [číslo] (na částku 595,35 Kč ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), faktury [číslo] (na částku 1,37 EUR ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), faktury [číslo] (na částku 1,37 EUR ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), faktury [číslo] (na částku 7,66 EUR ze dne 15. 9. 2020 se splatností k 30. 9. 2020), faktury [číslo] (na částku 189,59 EUR ze dne 15. 10. 2020 se splatností k 30. 10. 2020) a faktury [číslo] (na částku 28,99 EUR ze dne 31. 10. 2020 se splatností k 15. 11. 2020). Dlužnou částku žalovaná žalobkyni neuhradila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 12. 2020. 2. Žalovaná nárok žalobkyně uplatněný žalobou odmítla s tím, že se zjevně jedná o omyl, neboť žalobkyni nic nedluží. Následně při jednání soudu konaném dne 1. 8. 2022 uvedla, že pokud ve svých dokladech dohledá, že závazky, které jsou předmětem žaloby, eviduje, žalovanou částku žalobkyni zaplatí. Soud proto jednání z důvodu možného mimosoudního vyřešení sporu mezi účastníky odročil a žalované uložil, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne konání jednání soudu sdělila, zda žalovanou částku žalobkyni zaplatila. Protože žalovaná povinnost uloženou jí při jednání soudu konaném dne 1. 8. 2022 nesplnila, vyzval ji soud k požadovanému sdělení usnesením ze dne 12. 9. 2022 č. j. 25 C 162/2021-38. Předmětné usnesení, které bylo žalované doručeno dne 30. 9. 2022, však žalovaná ponechala bez reakce. 3. V průběhu jednání, konaného dne 7. 11. 2022 v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, žalobkyně zopakovala svou argumentaci a v závěrečném návrhu s ohledem na to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou žádný způsobem nerozporovala, pouze konstatovala, že částku uhradí, což se však nestalo, přičemž z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nárok žalobkyně je zcela po právu, navrhla, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náklady řízení. Soud během tohoto jednání provedl dokazování, na základě kterého dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně a žalovaná dne 27. 3. 2020 uzavřely smlouvu o vydání karty pro vozidlo [registrační značka] (Žádost o vydání karet ze dne 27. 3. 2020), jejíž součásti jsou Všeobecné obchodní podmínky [jméno]. Žalobkyně za poskytnuté plnění vystavila žalované konkrétně faktury [číslo] (na částku 4 012,58 Kč ze dne 15. 8. 2020 se splatností k 30. 8. 2020), [číslo] (na částku 595,35 Kč ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), [číslo] (na částku 1,37 EUR ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), [číslo] (na částku 1,37 EUR ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), [číslo] (na částku 7,66 EUR ze dne 15. 9. 2020 se splatností k 30. 9. 2020), [číslo] (na částku 189,59 EUR ze dne 15. 10. 2020 se splatností k 30. 10. 2020) a [číslo] (na částku 28,99 EUR ze dne 31. 10. 2020 se splatností k 15. 11. 2020). Žalobkyně dne 10. 12. 2020 zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu v celkové výši 15 848 Kč a 202,32 EUR z téhož dne (výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 12.2020, potvrzení o podání na poště dne 10. 12. 2020). 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v souladu s § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, na základě níž žalobkyně žalované poskytla palivovou a servisní kartu, prostřednictvím které mohla žalovaná využívat smluvené služby, a to čerpání pohonných hmot a platby dálničních poplatků, a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby žalobkyni platit částku vyúčtovanou žalobkyní prostřednictvím faktur. Dle § 1789 o. z. je dlužník ze závazku povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalované dohodnuté služby, za něž vystavila žalované faktury [číslo] (na částku 4 012,58 Kč ze dne 15. 8. 2020 se splatností k 30. 8. 2020), [číslo] (na částku 595,35 Kč ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), [číslo] (na částku 1,37 EUR ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), [číslo] (na částku 1,37 EUR ze dne 31. 8. 2020 se splatností k 15. 9. 2020), [číslo] (na částku 7,66 EUR ze dne 15. 9. 2020 se splatností k 30. 9. 2020), [číslo] (na částku 189,59 EUR ze dne 15. 10. 2020 se splatností k 30. 10. 2020) a [číslo] (na částku 28,99 EUR ze dne 31. 10. 2020 se splatností k 15. 11. 2020). Tvrzení žalobkyně o jejím nároku na úhradu dlužné částky ve výši 3 033,20 Kč a 201,19 EUR s příslušenstvím (zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky), která nebyla žalovanou uhrazena, žalovaná nijak nesporovala, na svou obranu ničeho relevantního neuvedla, úhradu dlužné částky neprokázala. 6. S ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalované splatné pohledávky (na základě faktur [číslo] [číslo] vystavených za služby čerpané žalovanou prostřednictvím karty, kterou jí žalobkyně poskytla na základě smlouvy [číslo] ze dne 27. 3. 2020), které žalovaná nezaplatila, shledal soud nárok žalobkyně uplatněný žalobou důvodným. Jelikož žalovaná plnění žalobkyni na základě faktur [číslo] [číslo] neuhradila (ani po té, co jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu), dostala se následující den po jejich splatnosti do prodlení. Proto soud shledal oprávněným i požadavek žalobkyně na přiznání úroku z prodlení k žalovaným částkám, o němž rozhodl v souladu s §§ 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Požadavek žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky má oporu v § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 8. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, která v dané věci vykonala šest úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), za což jí náleží odměna v celkové výši 9 000 Kč, konkrétně 1 500 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, podání vyjádření ve věci samé, dvakrát účast na jednání u soudu) dle § 7 bod 4 AT (vzhledem k tomu, že celková výše žalované částky, jejíž úhrady se žalobkyně po žalované domáhá, a která je tvořena součtem dvou dílčích částek v české měně (3 033,20 Kč) a v eurech (201,19 EUR), nepřesahuje (po přepočtu částky požadované žalobkyní v eurech na českou měnu) 10 000 Kč)), a paušální náhrada v celkové výši 1 800 Kč, konkrétně 300 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, podání vyjádření ve věci samé, dvakrát účast na jednání u soudu) dle § 13 odst. 4 AT. Vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží k nákladům řízení také tato daň podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21%, tedy částka ve výši 2 268 Kč (21% z částky 10 800 Kč představující součet odměny advokáta a režijního paušálu za tři vykonané úkony právní služby). Celkem tak náklady řízení činí 13 468 Kč. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.