25 C 210/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 27. 7. 2021 domáhala zaplacení částky 34 839,52 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazeného kontokorentního úvěru. 2. Dle žalobních tvrzení žalobkyně uzavřela dne 28. 2. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, v rámci něhož žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč na bankovním účtu č. [bankovní účet] zřízeného na základě rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 4. 1. 2018. Úvěrový rámec byl sjednán na dobu jednoho roku s možností automatické prolongace. Žalovaný se z vyčerpaného úvěru zavázal platit úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalobkyně vypověděla smlouvu o spotřebitelském úvěru dopisem ze dne 2. 7. 2018. Celkový dluh (neuhrazený záporný zůstatek) ke dni 30. 6. 2021 činil 34 839,52 Kč a žalovaný na něj ničeho neuhradil ani přes zaslanou výzvu k plnění ze dne 5. 2. 2019. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil, a to ani přes zveřejněné sdělení na úřední desce soudu. 4. Soud došel na základě předložených listin (smlouvy o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb, karty klienta, sazebníku pro kontokorentní úvěry, ceníku finančních operací a služeb, přehledu pohybů na účtu, výpovědi úvěrové smlouvy, výzvy k plnění a doručenek) k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 1. 2018 rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb. V rámci této smlouvy žalobkyně vede pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. K tomuto účtu strany sjednaly dne 28. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, který žalovanému umožňoval čerpání prostředků z účtu až do záporné výše 15 000 Kč. Za poskytnutý (vyčerpaný) úvěr se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 18,9 % ročně. Neboť žalovaný tomuto závazku nedostál a na svůj dluh nehradil, ukončila žalobkyně smluvní vztah výpovědí ze dne 2. 7. 2018. Ke dni 30. 6. 2021 evidovala žalobkyně za žalovaným, následkem poskytnutého kontokorentního úvěru, dluh v celkové výši 34 839,52 Kč sestávající z jistiny, poplatků a úroku. K zaplacení dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou k plnění ze dne 5. 2. 2019, kterou mu zaslala. 6. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo umožněno čerpat finanční prostředky ze svého bankovního účtu i přes absenci dostatečného zůstatku, je nutné tento vztah posoudit jako úvěr. Povinností žalovaného tak bylo čerpaný úvěr řádně a včas splácet, a to včetně sjednaných poplatků a úroku stanovených smlouvou o spotřebitelském úvěru a ceníkem. Neboť žalovaný této povinnosti nedostál a úvěr nesplácel, byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět a požadovat uhrazení celé dlužné částky. 10. Jelikož žalovaný proti žalobě nic nenamítal a netvrdil, natož aby prokázal, že částku, která je předmětem tohoto sporu, žalobkyni uhradil, nemá soud za daného skutkového stavu za vyvrácená žalobní tvrzení žalobkyně, včetně toho, že částku 34 839,52 Kč sestávajícího z jistiny, poplatků a úroku žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil. Soud proto, vzhledem k tomu, že žalobkyně oprávněnost svého nároku na zaplacení žalované částky prokázala, rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Při posuzování požadovaného zákonného úroku z prodlení vycházel soud z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalobkyně v žalobě a žalovaný na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jež byla obsažena ve výzvě k vyjádření se k žalobě (usnesení č. j. 25 C 210/2021-27 ze dne 8. 4. 2022). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 920 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 839,52 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 14. O lhůtě k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. (výroky I. a II.). 15. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.