25 C 243/2020-51 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 23. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 662,90 Kč, a to na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Konkrétně žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 22. 8. 2013 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému služby elektronických komunikacích a související služby a žalovaný se za tyto služby zavázal zaplatit cenu dle smlouvy, resp. ceníku. V rámci této smlouvy došlo ke sjednání nájmu přijímacího zařízení, MODEM [anonymizováno 5 slov] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]), jehož převzetí žalovaný stvrdil na zakázkovém listě. Vzhledem k tomu, že dne 7. 3. 2019 došlo k ukončení smlouvy, byl žalovaný povinen vrátit vypůjčené zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Protože žalovaný tuto povinnost nesplnil, požaduje žalobkyně, která se v důsledku fúze sloučením ke dni 1. 4. 2020 stala nástupnickou společností právní předchůdkyně žalobkyně, uhrazení ceny za nájem přijímacího zařízení dle smlouvy v celkové výši 162,90 Kč a dále uhrazení poplatku za odpojení technikem z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč (v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem služeb). Žalobkyně také požaduje uhrazení. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil ani poté, co k tomu byl vyzván předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, a to tak, že nárok v celém rozsahu neuznává, neboť v období, za které právní předchůdkyně žalobkyně účtuje poskytování služeb a ve kterém mu bylo zasláno odstoupení od smlouvy, se již nenacházel na doručovací adrese (pobyt za účelem studia ukončen k 18. 2. 2018). 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listin a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas – žalovaný podáním ze dne 9. 5. 2022 a žalobkyně na základě tzv. doložky proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) obsažené v usnesení č. j. 25 C 243/2020-43 ze dne 22. 4. 2022, které ponechala bez reakce. 4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, ceníku služeb, výzvy k úhradě dluhu, vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] odstoupení od smlouvy, třech zakázkových listů a podacího archu) zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v rámci níž došlo k uzavření nájemní smlouvy přijímacího zařízení – modemu sériového čísla [anonymizováno]. Za poskytnutí předmětu nájmu se žalovaný zavázal hradit cenu ve výši 50 Kč/zaříze. Za užívání předmětu nájmu vystavila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] vyúčtování [číslo] každé zahrnující měsíční cenu nájmu ve výši 50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně vystavila vyúčtování [číslo] v rámci něhož žalovanému poskytla slevu ve výši 37,10 Kč a dále naúčtovala poplatek ve výši 500 Kč za odpojení služeb technikem z důvodu přetrvávajícího nedoplatku dle ceníku. Celková dlužná částka nájemného tak činí 162,90 Kč. Neboť žalovaný na tato vyúčtování nehradil, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k ukončení nájmu odstoupením od smlouvy ze dne 7. 3. 2019 a požadovala zaplacení dlužného nájemného a vrácení předmětu nájmu do 7 dnů od ukončení. Dle ceníku služeb činí poplatek za službu odpojení z důvodu nedoplatku 500 Kč a smluvní pokuta za to, že přijímací zařízení vráceno včas a v pořádku 2 000 Kč. Všechny výše uvedené nároky přešly na žalobkyni v důsledku fúze sloučením, když se ke dni 1. 4. 2020 stala nástupnickou společností právní předchůdkyně žalobkyně. Výzvou ze dne 12. 5. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 5. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Dle § 2213 o. z. je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné. 7. Dle § 2225 odst. 1 věty první o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud v dané věci k následujícím právním závěrům. 9. Žalovaný byl povinen na základě smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 22. 8. 2013 hradit nájemné v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 50 Kč, čemuž nedostál. Protože pro nesplnění těchto povinností žalovaným přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k ukončení nájmu odstoupením od smlouvy ze dne 7. 3. 2019, bylo povinností žalovaného v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami vrátit předmět nájmu do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu (nájmu) a uhradit dlužnou částku ve výši 662,90 Kč sestávající z částky 500 Kč za službu odpojení technikem a částky 162,90 Kč představující nájemné. Neboť ani tomuto závazku žalovaný nedostál, vznikl právní předchůdkyni nárok na smluvní pokutu specifikovanou v ceníku služeb, a to ve výši 2 000 Kč. 10. S námitkou žalovaného, že se s písemnostmi (odstoupením od smlouvy a vyúčtováními) nemohl seznámit, resp. že v předmětné době již na adrese dle smlouvy nepobýval, se soud neztotožnil, neboť je povinností žalobkyně písemnosti doručit pouze do dispoziční sféry žalovaného. Žalobkyně doručovala písemnosti na adresu oznámenou žalovaným ve smlouvě a tak nemůže nést negativní důsledky toho, že se žalovaný s uvedenými písemnostmi neseznámil či nemohl seznámit. V případě, že měly být písemnosti doručovány na jinou adresu, bylo povinností žalovaného tuto změnu adresy nahlásit. Tato povinnost žalovanému vyplývá i ze samotné smlouvy. Nenahlásil-li žalovaný žalobkyni změnu své adresy, pak sám vlastním přičiněním svou nedosažitelnost pro žalobkyni způsobil, což však nelze klást k tíži žalobkyně. 11. Nárok uplatněný žalobou tak soud z důvodu prokázání žalobních tvrzení shledal zcela po právu a za situace, kdy žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, za současného přihlédnutí k tomu, že jeho obranu v posuzované věci neshledal z důvodů uvedených v předchozím odstavci způsobilou nárok žalobkyně uplatněný žalobou zvrátit, žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 662,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.