25 C 284/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 1 131 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému, který byl evidován v Pobytovém středisku [obec], vyplatila finanční příspěvek namísto stravy, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný dne 2. 11. 2019 Pobytové středisko v [obec] opustil, nárok na finanční prostředek dle § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ztratil a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni poměrnou část poskytnutého finančního příspěvku za dny, po které se v Pobytovém středisku [obec] nenacházel. K vrácení příspěvku byl žalovaný vyzván dopisem žalobkyně ze dne 30. 3. 2020, a to v termínu do 30. 4. 2020, avšak dlužnou částku žalobkyni nevrátil. Proto žalobkyně požaduje i příslušenství k žalované částce jdoucí od 1. 5. 2020, kdy se žalovaný dostal do prodlení. 2. Žalovaný, který se k žalobě vyjádřil prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka, navrhl zamítnutí žaloby, přičemž k věci uvedl toliko to, že z pozice soudem ustanoveného opatrovníka nemá k dispozici důkazy, kterými by mohl prokázat např. tvrzení, že uvedenou částku uhradil (ať zcela či částečně). 3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Žalovaný přišel do Pobytového střediska [obec] dne 11. 7. 2019 a byl z něj ke dni 2. 11. 2019 odepsán pro svévolný odchod žalovaného z uvedeného střediska ke dni 30. 10. 2019. Dne 29. 10. 2019 byl žalobkyní žalovanému vyplacen finanční příspěvek na období následujících 14 dnů (od 29. 10. 2019 do 11. 11. 2019) ve výši 1321 Kč, přičemž žalobkyně žalovanému v souvislosti s jeho odchodem vyúčtovala částku 1 131 Kč odpovídající výši finančního příspěvku za 12 dní, které žalovaný v Pobytovém středisku [obec] neodbydlel (zjištěno z historie vyplácení příspěvku na stravování ze dne 6. 12. 2019, z podrobnosti k vyúčtování finančního příspěvku ze dne 28. 12. 2020, z výplatnice Pobytového střediska [obec]). Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 30. 3. 2020, jejímž prostřednictvím žádala úhradu dlužné částky ve výši 1 131 Kč nejpozději do 30. 4. 2020 (zjištěno z výzvy k úhradě [číslo jednací] ze dne 30. 3. 2020, včetně dodejky). 6. Podle § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. (...) Finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po posouzení věci v intencích výše uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěru. Žalovanému, který pobýval v Pobytovém středisku [obec], náleží finanční příspěvek, jež mu byl žalobkyní poskytnut předem, pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný před uplynutím doby, na kterou mu byl žalobkyní finanční příspěvek předem poskytnut, Pobytové středisko [obec] svévolně opustil, shledal soud žalobu, jejímž prostřednictvím se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 1 131 Kč představující poměrnou část poskytnutého finančního příspěvku za 12 dní, které žalovaný v Pobytovém středisku [obec] neodbydlel, důvodnou. Žalovaný se v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když od ní získal majetkový prospěch z právního důvodu, který následně, v důsledku jeho odchodu z Pobytového střediska [obec], odpadl. Oprávněným soud shledal rovněž i požadavek žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení, když žalovaný ve lhůtě, kterou mu žalobkyně k zaplacení dlužné částky poskytla, žalovanou částku neuhradil, v důsledku čehož se dostal ode dne následujícího do prodlení. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to za použití § 42 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a §§ 2991 odst. 1 a 2, 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), když obranu žalovaného neshledal způsobilou žalobou uplatněný nárok zvrátit. Soud si je vědom informačního deficitu opatrovníka žalovaného, který mu byl v této věci z důvodu neznámého pobytu ustanoven, avšak ani v takovém případě nelze opomenout, že k účinné obraně je zapotřebí uvést konkrétní skutková tvrzení (a tyto prokázat). [příjmení] žalovaného v daném případě byla na úrovni domněnek a úvah, jak by se bylo lze účinně žalobou uplatněnému nároku bránit, nenabídla však soudu žádná konkrétní skutková tvrzení, která by (v případě jejich prokázání) byla s to oprávněnost žalobou uplatněného nároku zpochybnit. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. a řídí se úspěchem ve věci. Žalobkyně sice byla ve věci zcela úspěšná, avšak náhradu nákladů řízení nepožadovala. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). 10. Řízení o zaplacení částky ve výši 1 131 Kč s příslušenstvím coby soudní řízení podléhá podle § 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ s. o. p.“) poplatkové povinnosti, přičemž výše soudního poplatku za toto řízení činí 2 000 Kč podle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) s. o. p., postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 2 odst. 3 s. o. p. a povinnost zaplatit soudní poplatek uložil žalovanému (výrok III.). 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto vždy podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro její prodloužení.