27 C 113/2021-106 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] náhrady nemajetkové újmy ve výši 76 125 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byl dotčen na svých právech nesprávným úředním postupem finančního arbitra (dále jen„ FA“), jelikož toto řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. více jak 46 měsíců, když žalobce je fyzická osoba, spotřebitel, jenž zahájil dne [datum] řízení před FA, vedené pod spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] [rok], přičemž důvodně očekával, že FA rozhodne spor bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonné 90 denní lhůtě od shromáždění podkladů, tj. od předložení bezvadného spisu, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. FA však v zákonné lhůtě nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil po jejím uplynutí a nález vydal až dne [datum]. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu tak není dle názoru žalobce přiměřená s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37, ze dne 19. 6. 2018, č. j. 4 Afs 110/2018-40. Žalovaná rovněž pochybila v řízení o námitkách žalobce, když nerozhodla do 30 dnů od jejich doručení FA. Námitky žalobce a dotčené instituce byly FA doručeny dne [datum], přičemž FA měl rozhodnout nejpozději do [datum] FA v uvedené lhůtě nerozhodl a rozhodnutí o námitkách vydal FA až dne [datum], čímž řízení o námitkách zatížil nesprávným úředním postupem. Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy. 2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby soud řízení zastavil do doby, než nebude splněna podmínka předběžného projednání nároku se zřetelem na ustanovení § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Žalovaná nárok žalobce na zaplacení částky 76 125 Kč s příslušenstvím neuznala z důvodu, že žalovaná neměla možnost žádost dle zák. č. 82/1998 Sb. řádně projednat podle shora cit. ust. Navíc měla za to, že délka řízení vzhledem k okolnostem nebyla nepřiměřená, což lze přičítat z velké části samotnému žalobci a jeho jednání, když jmenovaný v průběhu řízení několikrát doplňoval svá stanoviska a předkládal nová a zároveň v mnohých případech nepodložená tvrzení, současně extrémně velké složitosti řízení, kdy bylo potřeba zhodnotit současně tři smlouvy. V takovém případě nelze brát dobu, po kterou FA shromažďoval veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, za nepřiměřenou. Z průběhu řízení je možno dle žalované dovodit, že je zde prostor pro přiznání zadostiučinění, minimálně pak ve formě konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk, nicméně žalovaná neměla možnost žádost v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody řádně projednat. Dle žalované je pak zásadní otázkou posouzení dopadu čl. 6 Úmluvy na projednávané řízení, když judikatura Nejvyššího soudu hovoří o tom, že čl. 6 Úmluvy je možno aplikovat pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu, avšak absolvování řízení u FA uvedenou podmínku nesplňuje. Vzhledem k tomu, že je v projednávaném případě možnost přistoupit k zadostiučinění minimálně co do konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk, má žalovaná za to, že by soud měl postupovat dle § 104 odst. 2 o.s.ř. a řízení zastavit do doby, než nebude žádost předběžně projednána. 3. Žalobce dále v návaznosti na vyjádření žalované uvedl, že doručil žalované řádnou plnou moc v šestiměsíční lhůtě, v níž měla žalovaná, jako příslušný úřad dle § 6 odst. 4 OdpŠk žádost žalobce předběžně projednat. Žalobce namítal krátkou lhůtu, která mu byla k doložení plné moci žalovanou stanovena a dále, že vada v plné moci byla čistě administrativní charakteru, zjevně nezpůsobila žádné komplikace ve specifikaci předmětu a rozsahu zmocnění ani žalované, neboť z úkonů žalované vyplývá, že FA vyzvala k vyjádření ke správné spisové značce a že o identifikaci řízení, které bylo nesprávným úředním postupem dotčeno, neměla pochyb. Žalobce považuje jednání žalované za nezákonné a šikanózní, neboť nelze přehlédnout, že žalovaná žalobce upozornila na vadu plné moci až těsně před uplynutím prekluzivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. O vadě plné moci přitom musela žalovaná vědět od září 2020 a bylo zjevné, že se jedná o vadu administrativní, snadno odstranitelnou. Žalovaná žalobce k odstranění vady dříve nevyzvala a učinila tak až v nejzazší možný moment, navíc v době nouzového stavu a přísných epidemických opatření, kdy i styk právního zástupce s klientem byl v důsledku zákazu pohybu osob mezi okresy značně ztížen. Žalobce se neztotožnil se žalovanou ohledně dne shromáždění relevantních podkladů pro vydání nálezu finančním arbitrem, tj. se dnem [datum], kdy žalobce sdělil, že nemůže doložit právní zájem na určení neplatnosti pojistných smluv s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 As 36/2018-37, jejíž aplikovatelnost potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, 29 Co 417/2020, kde s odvoláním na rozhodnutí NSS sp. zn. 9 As 36/2018 konstatoval, že Nejvyšší správní soud jednoznačně vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli FA. Nejvyšší správní soud se podle žalobce jednoznačně vyjádřil k otázce, jaké dokumenty zahrnuje pojem podklady v § 15 odst. 1 ZFA. Je jím ve smyslu článku 8 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů, úplný spis stížnosti, tj. veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, nikoliv vyjádření stran sporu. Z uvedeného plyne, že počátek shromáždění podkladů nemůže FA na základě své úvahy posunout na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci, byť FA taková vyjádření sám pokládá za důležitá. Získá-li FA k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh 90denní lhůty k vydání nálezu. Podle žalobce [příjmení] obdržel podstatné podklady již při zahájení řízení, tj. [datum], když k posouzení pojistné smlouvy jako absolutně neplatné postačovalo pouze doložení pojistné smlouvy a souvisejících pojistných podmínek, které FA od žalobce ke dni zahájení řízení obdržel. Nejzazším dnem, kdy měl FA ve věci rozhodnout, byl podle žalobce den [datum] a nejzazší datum pro počátek běhu lhůty pro vydání nálezu FA byla třeba považovat podle žalobce za datum [datum], kdy instituce doručila FA své vyjádření k návrhu žalobce s dalšími podklady. V takovém případě byl nejzazším dnem, kdy měl FA podle § 15 odst. 1 ZFA ve věci rozhodnout, byl podle žalobce den [datum]. Ve vztahu k nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách je z přehledu úkonů podle žalobce zjevné, že FA nedodržel lhůtu k vydání rozhodnutí o 5 měsíců, když o námitkách podaných dne [datum] měl rozhodnout nejpozději do [datum], když [datum], kdy lhůta uplynula, byla neděle, avšak rozhodnutí vydal až [datum]. Délku řízení činící více jak 46 měsíců bylo třeba hodnotit jako nepřiměřenou podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když z průběhu řízení před FA, jako specializovaným úřadem, bylo dle žalobce zjevné, že úkony finančního arbitra na sebe plynule nenavazovaly, naopak čítaly několikaměsíční prodlevy, a většina úkonů finančního arbitra spočívala jen v administrativních, nikoliv odborných úkonech, kdy mezi stranami sporu zprostředkovával jejich vzájemná vyjádření, přičemž věc sama není složitá ani skutkově ani právně. Pokud šlo o aplikovatelnost Úmluvy na řízení před FA, odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 68 Co 98/2020, sp. zn. 62 Co 213/2020, sp. zn. 29 Co 417/2020, ve kterých soud projednával nárok na úhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení před FA. Ve všech případech odvolací soud shodně konstatoval, že i na řízení před FA dopadá článek 6 Úmluvy a je tedy na místě aplikovat Stanovisko. Je tedy možné domáhat se odškodnění podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, kdy se vznik škody presumuje a není nutno zvláště prokazovat význam věci projednávané FA pro žalobce, když tento je s ohledem na výši sporné částky a související okolnosti zjevný. 4. Soud vzal za prokázaná skutková tvrzení, jež vyplynula ze shodných tvrzení účastníků, že dne [datum] žalobce doručil návrh na zahájení řízení FA, kterým bylo řízení zahájeno, dne [datum] vyzval FA žalobce k jejich odstranění nedostatků návrhu, konkrétně aby předložil kompletní návrhy na uzavření pojistných smluv, doložil svá tvrzení, z jakých podkladů nabyl dojem, že se jedná o uložení volných prostředků, o spoření, resp. exkluzivní formu spoření, a aby doložil, že instituci uhradil prostředky, které požaduje vrátit. Dne [datum] žalobce částečně odstranil vady návrhu. Dne [datum] FA oznámil instituci zahájení řízení a vyzval ji k vyjádření. Dne [datum] instituce požádal